Kdysi nedostupné designové ikony z říše malých aut se postupně dostaly na ceny, které si může dovolit každý. Z jejich kouzla se přitom nic neztratilo.
Jak běží čas, stávají se kdysi (pro většinu z nás) nedostupné městské „stylovky“ náhle nečekaně dostupnými. Dvěma designovým ikonám, jež vám na následujících řádcích představíme, zdatně sekunduje jedna ikona méně designová. O to však lépe sehnatelná, prověřená, a navíc s citelně větším zavazadlovým prostorem. Vše dohromady tvoří zajímavý mix, za který jste kdysi museli „vysázet na dřevo“ pěkných pár set tisíc. Dnes? Za několik průměrných platů jsou vaše. Pojďme se na všechny podívat společně.
Za stylový design lidé rádi připláceli, vždy a všude
Zajímavé přitom je, že první dva z naší trojice, do které se protentokrát dostalo původní Mini, Fiat 500 a Renault Clio, se již dávno zapsaly do všech učebnic designu. A sice coby dokonalý „remake“ původního tvaru a ukázka toho, že design opravdu prodává. Když se v roce 2001 první novodobé Mini představilo světu, bylo o jeho úspěchu de facto okamžitě rozhodnuto. Majitel značky Mini, německé BMW, nestíhalo registrovat objednávky a mohlo v klidu schovat pomyslné červené tužky v účetnictví: začneme totiž masivně vydělávat, přátelé.
A jak řekli, tak učinili. Mini bylo vždy tak trochu zvláštním zbožím a jako takové si svým designem i odkazem původního Mini sira Aleca Issigonise dokázalo bez problémů obhájit vyšší cenovku. Chceš stylovku, zaplať. Pro mnohé pak stačil jeden pohled do interiéru, aby podepsali objednávku a šek. Páčkové přepínače jako v letadle, mohutný centrální „budík“ a menší otáčkoměr v zorném poli řidiče. To vše vytvářelo jedinečnou, nikde jinde neviděnou a nevídanou atmosféru.
Dva milníky designu malých aut od jednoho tvůrce
Hlavní zásluhu na zajímavém designu nové generace měl přitom Frank Stephenson. Který vytvořil mimo jiné i první generaci BMW X5, podílel se na designu několika současných Ferrari a spolupracoval i na designu Fiatu 500. Což je mimochodem náš druhý tip. A je případné, že rukopis jednoho člověka je patrný na obou (podobně jako u první Pandy a první generace Golfu – oba kreslil Giorgetto Guigiaro). Ale k malému Italovi se ještě dostaneme, zůstaňme ještě chvíli ve Spojeném království.
A jakkoli by každý chtěl Mini Cooper, Cooper S, nebo dokonce Mini John Cooper Works, který vám vykouzlí úsměv na tváři nejen v centru města, je základní verze Mini One rozhodně dostačující. Lákavý design dostanete zcela stejný, a jak ukazují zcela poslední kreace Mini, je první možná pořád nejlepší. Kusy z let 2010/2011 s méně než 100 000 kilometry a rozumnou historií údržby se přitom dají rozhodně sehnat pod 150 000 korun. Nechybí jim často ani solidní výbava a dobrý stav.
Naftové motory od PSA nebývají špatnou volbou
Pokud je to možné, berte alespoň Mini One se 70 kW / 95 HP (72 kW / 98 HP), protože nejslabší 55 kW / 75 koní je opravdu slabá. K mání jsou často i diesely 1,6D. S nimi je to trochu složitější, neb do roku výroby 2011 Mini používalo francouzské motory HDi od PSA o výkonech 66 nebo 80 kW. Po roce 2011 už pod kapotou najdeme dieselové motory od BMW. Jde o jednotky 1,6D (66 a 82 kW) a dvoulitr 2,0D (82 kW a 105 kW). Osobně bychom se přikláněli k francouzským, osvědčeným HDi motorům, jakkoli to bude znamenat starší model.
Co se benzínu týče, nabízená verze 1,6 bez přeplňování není zejména ve verzi 66 kW opravdu žádným „trhačem asfaltu“, ale vynahradí to zase relativní spolehlivostí (což už se o přeplňovaných verzích s motory 1,6 THP opravdu říci nedá). Diesel se tak nakonec nemusí jevit jako špatná volba. A pokud najdete dobře servisovaný kousek s motorem HDi a rozumným nájezdem, nebáli bychom se velkých investic. Obě verze (66 i 80 kW) dokázaly v Peugeotech a Citroënech bez problémů „nalétat“ stovky tisíc kilometrů.
Nejmenší Fiat se extrémně povedl, spolu s Pandou táhne firmu
Druhou designovou ikonou je (zcela po právu) Fiat 500. Novodobá inkarnace kultovního vozítka je zkrátka takřka dokonalá, a i dnes mnohým rozzáří úsměv na tváři. Klidně se přitom může jednat o jeden z prvních modelových ročníků. Famózně zvládnutý design exteriéru i interiéru auta (včetně ikonického bílého volantu, stylového loga na palubní desce nebo typických kulatých opěrek hlavy) dodnes k „Cinquecentu“ přitahují davy zájemců o stylový kompakt do města.
Pro dva, to si rovnou přiznejme. Podobně jako Mini je „pětistovka“ smysluplně využitelná pro dva pasažéry, zadní sedačky slouží nejčastěji jako odkládací plocha pro tašky a bundy. Kufr však překvapivě v případě malého Fiatu není vyloženě malý (185 litrů, po sklopení zadní, za příplatek dělené lavice dokonce 610 litrů). Při celkové délce 3 546 mm a šířce 1 627 mm je objem spíše nečekaně velký. A jen potvrzuje, že Italové (a Fiat speciálně) opravdu umí stavět auta, která jsou „uvnitř větší než zvenku“. Velmi užitečný je i malý průměr otáčení 9,2 metru, který doceníte při každém parkování.
Základní čtyřválec jako nejlepší volba
Co se motorů týče, doporučujeme rozhodně základní verzi s 1,2litrovým čtyřválcem 51 kW / 69 k. Italové od dob motoru FIRE 1000 malé čtyřválce opravdu umí a na lehké (865 kg) auto je i těch necelých 70 koní celkem dostatečných. Se spotřebou budete bez problémů kolem 5,5 litru na 100 kilometrů. A při vyloženě neodfláknutém servisu pak budete do motoru jen dolévat olej a měnit filtry. Silnější a přeplňovaný 0.9 TwinAir je paradoxně dvouválec, těch několik kW navíc za opravdu specifický zvuk nestojí.
V českých inzerátech seženete v rozpětí modelových let 2010–2014 bez problémů kousky i pod 100 tisíc korun. S trochou štěstí pak narazíte i na „targu“ s posuvnou půlkou střechy, se kterou speciálně v létě uděláte opravdu hodně parády. A o tu v případě malého Fiatu šlo vždy a především. Jakkoli se auto nebojí ani dálničních přesunů a podvozkem a stabilitou patří k naprosté špičce – není to tedy vyloženě jen kabelka na čtyřech kolech. Ostatně ostré verze Abarth pracují s výrazně vyššími výkony, kterým podvozek vždy zdárně sekunduje.
Když design nahradí velký kufr
Poslední z naší dnešní trojice není vyloženě designovou „stylovkou“. Nicméně jako auto pro výrazně omezený rozpočet, první auto pro mladého řidiče, případě druhé vozítko do rodiny pro městské popojíždění má jen málo slabin. Renault Clio je jedním z nejúspěšnějších malých vozů na evropském trhu a jeho čtvrtá generace tento status jenom potvrdila. Pod 150 tisíc korun seženete dobře udržovaný Renault Clio z let 2012–2014 s velmi rozumnými komfortními prvky, kompletní historií údržby a necelými 80 000 kilometrů.
A v Čechách je bez problémů k mání i verze kombi, což je spolu s Fabií Combi a Peugeotem 207 SW poslední z malých kombi, kdysi tak oblíbených. Zavazadlový prostor o objemu 439 litrů postačí pro většinu vašich nároků. Při celkové délce 4 267 mm jde přitom stále ještě o kompaktní vůz (krátké Clio má o necelých 200 mm méně), schopný přitom ale bez problémů posloužit jako plnohodnotné rodinné auto. Doporučujeme základní motor 1,2 55 kW, nebudete s ním sice přeborníci levého pruhu, ale nenechá vás nikdy na holičkách.
Jak vidno, za 4 až 5 průměrných platů (za průměrný považujeme plat ve výši 30 000 korun) lze najít stylové i prostorné „městské mini“, jak pro ty, kdož preferují design a image, tak pro ty, kdo ocení nějaké litry zavazadlového prostoru navíc. Jaká by byla vaše volba? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!
Jaká by byla vaše volba?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 24221
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 22818
