I věhlasné automobilky udělají přešlap a vyrobí auta, která se považují za nepovedená. Tři vozidla, která měla technické problémy i zvláštní design a na trhu neprorazila.
Ferrari, Maserati, Lamborghini, Aston Martin a další. To jsou určitě jména, která znají už malí kluci a hádají se, které z nich je nejlepší. Jestli to s největším objemem nebo s největším počtem válců. Jenže i tyto maloprodukční automobilky udělaly v historii nějaký přešlap. Ať se jedná o konstrukční přešlap, že daný vůz byl například moc slabý na poměry ostatních modelů automobilky, nebo technický pokrok, který způsobil prodejní propadák automobilce.
Aston Martin Lagonda 1976 – 1990
Aston Martin je známá britská značka. Dělá luxusní sportovní vozy a GT. V její historii je však i jeden nepřehlédnutelný sedan. Tím je zmíněná Lagonda. Lagonda měla hliníkovou karoserii, avšak ta byla posazena na ocelovém rámu. Nejednalo se tedy o lehkou limuzínu. Vážila dvě tuny. Vpředu měla uložený benzínový 5,3 l V8, který poháněl přes manuální nebo automatickou převodovku zadní kola. Motor ze sebe vydal krásných 315 koní.
To stačilo ke zrychlení z 0 – 100 km/h za 7,4 s (manuál) nebo 8,5 s (automat). Přidejte k tomu vpředu dvojité lichoběžníkové zavěšení a vzadu tuhou nápravu DeDion a máte recept na výborně jezdící limuzínu. Jenže ona často nejezdila. Pokroková technika vystavovala až mnohokrát Lagondě stopku. První modely byly úžasně futuristické. Volant s jedním ramenem, přístrojový štít kompletně digitální a dotyková tlačítka. V době, kdy pro změnu kanálu na televizi jste museli vstát to bylo úplné sci-fi.
Bohužel tohle sci-fi si dělalo často, co chtělo. Neukazovalo správná data nebo bylo zhasnuté, když mělo ukazovat data. S dotykovými tlačítky to bylo podobně. Vrcholem byla karoserie, která sice přes své velkorysé rozměry (5282 x 1816 x 1302) neposkytovala urostlejším jedincům dostatek místa. Lagonda byla průběžně inovovaná, avšak s inovacemi se vytrácel její futuristický vzhled. Na druhou stranu zase více fungovala a tedy i jezdila.
Ferrari Dino 208 GT4 1976 – 1980
Italská automobilka je známá pro svoje vášnivé stroje, které evokují emoce, kde se zrovna objeví. Z tohoto pohledu tuto funkci plnilo i Dino 208. Jednalo se o čtyřsedadlový sportovní vůz, který měl motor umístěný uprostřed a poháněná zadní kola skrze pětistupňovou manuální převodovku. Ano, s otevřenou kulisou. Motor V8 měl objem 2,0 l a dosahoval 170 koní. No uznejme, že to je opravdu málo na Ferrari.
Dino 208 GT4 se na trhu příliš nechytlo. Možná z důvodů, že předchozí Dino 246 bylo nebývalé krásné, což se o 208 GT4 říci nedalo. Do kufru jste nemohli dát nic, čemu vadí teplo, protože v něm za jízdy bylo velké teplo od výfuků, na zadní sedadla se dostávalo s obtížemi a jízdní projev neodpovídal značce. Maximální rychlost 220 km/h a zrychlení z 0 – 100 km/h za 8 s taky neznělo v době uvedení příliš lákavě. Výroba skončila s 840 vyrobenými vozy. Celková produkce včetně výkonnější verze 308 GT4 dosáhla 2826 ks.
Lamborghini Espada 1968 – 1978
Shooting break, čtyři pohodlná sedadla, V12 a 3,9 l s výkonem 325 koní (později až 365 koní). Takhle krásně zněla Espada při uvedení na trh v roce 1968. Navíc dostala titul nejrychlejšího čtyřsedadlového auta na světě. Design navrhoval Marcello Gandini. Říkáte si recept na úspěch? Tak z části. Espada byla krásná a to je dodnes, měla praktický kufr, byť trochu mělký, ale pro dva až tři cestující dostačující. Ve své době nabízela i bezpečnostní pásy na zadních sedadlech, klimatizaci, posilovač řízení atd.
V nabídce byly dokonce i stavitelné tlumiče, které se automaticky přizpůsobovaly povrchu. Nepotřebovaly elektroniku. Co tedy Espadě ubralo na oblibě? Jako u dalších aut z té doby, tak i Lamborghini trápila elektrika. Ta způsobovala nefunkční ukazatele. Espada byla údajně spolehlivější než Miura, ale to se tak nějak obecně očekávalo, když byla určena k dlouhým dálničním přesunům. Problémy dále nastávaly při manévrování. První kusy neměly posilovače řízení a s těžkým V12 nad přední nápravou jste si pěkně zacvičili.
Dalším neduhem bylo rozmístění ovladačů na středovém panelu. Ty Italové umístili spíše tak, jak je zrovna napadlo, než podle nějaké logiky. Pozor jste si také museli dávat při otevření dveří, protože hrozilo rozbití skel. Klimatizace pak měla co dělat s vychlazením „skleníkového“ auta. Na většinu nectností jste však zapomněli, když jste nastartovali motor. Espada ve výsledku nebyla nijak špatným vozem. Bohužel ropná krize a vysoká cena ji v prodejích příliš nepomohly.
Jedná se o ojedinělé případy?
Výše uvedené automobily jsou spíše pozastavením se nad produkcí malosériových automobilek. Ve výsledku doplatily na touhu po pokroku nebo na ekonomickou situaci. Zmapovat všechny problémy výše uvedených aut je vcelku problém, protože se stále jedná o automobily, které mají nám běžným smrtelníkům zůstat v sekcích „sny“ a máme o nich snít jako o autech, která jsou „dokonalá“. I když se říká, že sny si máme plnit, tak u aut to bývá kolikrát hořká tečka, která zabolí naši peněženku.
Jaký máte názor na zmíněné vozy?
Zdroj: Autorský komentář Filipa Střechovského
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 14520
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 13117
