Spotřeba 1,1 litru, kolosální kufr a německá kvalita za pár stovek tisíc. Nové kombi nemá obdoby

Souboje a slovní přestřelky mezi zastánci úplné elektromobility a příznivci „klasiky“ zdaleka nekončí. A tak zatímco skalní fanoušci značky pojmenované po slavném vynálezci by kohokoli nesouhlasícího v poklidu „ukřižovali“, ti druzí by si pro změnu na náhrobní kámen nechali vytesat „zemřel v klidu, v čipu a v TDI-čku“. A někde mezi nimi si existuje a prospívá kategorie, beroucí si z obojího to nejlepší. Ano, jsou to plug-in hybridy. Jeden z nejzajímavějších je tu.

Někdy benzín, někdy elektro, někdy oboje.

Tedy kategorie vozidel, kombinujících provoz na spalovací motor s elektropohonem, na který se dá v případě potřeby samostatně jet, dobíjet jej za provozu i ze zásuvky a využívat jej zcela samostatně. Dokážeme si představit, že je mezi námi mnoho takových, co denně jezdí autem jen do práce a zpět, možná s nákupem navíc, celkově do 100 km. Nová Astra, o které se dnes budeme bavit umí v elektro režimu 70 km. I do nich se mnozí vejdou.

A stejně jako si po příchodu z práce mnozí z nás dají mobil na nabíječku, protože minulých 8-12 hodin mu dalo zabrat, připojí se úplně stejně Astra na vaši domácí elektrosíť. Do rána bude stejně fresh, jako váš mobil, připravena vás bezhlučně a bezeemisně přepravit do práce a zpět. Jeden den, dva dny, měsíc, rok… A víte co? Tohle zrovna je komfort, na který bych si asi uměl zvyknout. Na to, že ráno nemusím startovat studený motor a za chvilku jej zase vypínat.

Možná cesta k (částečné) elektromobilitě?

A když bude přeci jen potřeba, jen tiše naskočí benzínová „jedna šestka turbo“ o výkonu 110 kW a jede se v poklidu dál. Žádné hledání nabíječek a plánování cest podle nich. Můj latentní odpor k (úplné) elektromobilitě pramení především z absence potřebné infrastruktury a jednoduchých propočtů, hovořících o tom, že se to tak rychle nezmění, nepostaví. Celé Jižní město na nabíječce? Tu fotku chci vidět. Kombinace obojího v jednom autě tuhle situaci řeší.

i

A i když nedisponujete garáží u domu nebo přípojkou na zahradě, pořád by hybridní Astra mohla dávat smysl. Třeba jen bonusem v podobě umístění baterií u zadní nápravy a tím pádem lepšího vyvážení a rozdělení hmotnosti na obě nápravy. Mimochodem, odladění podvozku se tady údajně povedlo na výtečnou a první testy to zatím potvrzují. Nebo sladěním obou druhů pohonů a jejich využíváním během jízdy. Nejvyšší výkon z celé nabídky? O tom není diskuse.

iZdroj fotografie: Opel

I kdybyste ale hybrid zavrhli, stejně vám zůstane možnost pořídit si tuto Astru s některým ze spalovacích motorů, od benzínové tříválcové 1,2 turbo naladěné na 81/96 kW až po „jedna pětku“ diesel se stejnými 96 kW. Všechny motory lze kombinovat se šestistupňovými manuály, případně osmistupňovou automatikou (spolehlivou „klasikou“ s hydrodynamickým měničem točivého momentu od japonského Aisinu, sbohem cukání při popojíždění a opravám DSG)

Cenové zamyšlení pro benzín i hybrid

A popravdě, cenová politika k tomu „spalovacímu procesu“ stále trochu vybízí, protože i když základní 1,2 turbo se podle aktuálního ceníku vejde pod půl milionu, vrcholné hybridní provedení je o celých 300 tisíc dražší. A to je rozdíl, který mnohé přiměje k zamyšlení. A třeba sáhnutí po kalkulačce, jaká že vlastně bude úspora s tím denním dojížděním do práce. Ať se rozhodnete jakkoli, vždy budete mít k dispozici ergonomická sedadla s ortopedickou certifikací AGR.

Stejně jako samostatná tlačítka pro ovládání (nejen) klimatizace. A tedy žádné zbytečné patlání displejů. Ty jsou mimochodem v každé Astře dva, oba o velikosti 10“. Nebo zavazadlový prostor od 352l u hatchbacku a 608l u kombi. Za které se mimochodem připlácí rozumných 30 tisíc. A u vyšších výbav skvělá Matrix světla, která Opel opět znamenitě umí. A další a další. Finále? Nechám na Vás. Za mně je Astra jedním z nejpříjemnějších překvapení roku 2022.

Zdroj: Autorský komentář Michala Sztolára

Galerie