Stádo jelenů „rozdupalo“ jedoucí BMW, když přecházelo přes okresku. Jak se vyhnout srážce se zvěří?

Neuplyne pomalu hodina, abychom v rozhlase neslyšeli hlášení o srážce auta se zvěří, u nás tedy nejčastěji se srnou nebo s divokým prasetem. Nejsme sice ve Skandinávii, kde podobné srážky s losem mohou skončit tragicky pro posádku auta, i tak je to ale samozřejmě nemilé. Jak pro zvíře, jehož život často po srážce vyhasne, tak pro nás, když pak řešíme následky nehody. Jak tedy srážkám se zvěří pokud možné předcházet a co dělat, když už nastanou?

Proč v ČR dochází tak často ke srážkám se zvěří?

Naše země je v oblasti zabezpečení proti srážce se zvěří v evropském kontextu žel vcelku podprůměrná. Kdo hodně jezdí po Evropě dá mi myslím za pravdu, že tolik přejetých zvířat jako u nás není jinde zdaleka pravidlem. Do dnešní doby jsme nedokázali opravdu účinně oddělit svět zvířat a nás lidí, nebo alespoň eliminovat možnosti, aby se cesty zvěře křížily s cestami motoristů. Čest výjimkám v podobě koridorů, čest rostoucímu oplocení lesů. Stále ale málo.

i

Důsledkem toho jsou pak situace, kdy se jako na našem videu před nic netušícím řidičem zjeví stádo zdatných jelenů a i přes opravdu rychlé zastavení auta jich několik dokonce přeskáče auto a zmizí v nedaleké lese. Není to nic příjemného především pro ně, auto je pro ně z pochopitelných důvodů naprosto cizí a neznámý element. Stejně tak ale i pro řidiče, kterému krom leknutí a adrenalinové situace vzniknou minimálně starosti s vyřizováním opravy auta.

Jak srážkám předcházet a co dělat, když už nastane?

Ideální pochopitelně je, když nemusíme nic řešit a srážce dokážeme předejít. Ne vždy je to pochopitelně možné, ale leccos se dá naučit a pochopit. Absolvoval jsem jednou asi tři hodiny v autě s rodinným známým, hajným a polesným. Bylo neskutečně zajímavé jej pozorovat, jak se chová na silnici, když jsme vjeli do nějakého lesního úseku, případně jeli kolem polí. Hodně jsme o tom diskutovali a jak sám prohlásil, „má v takových situacích nohu spíš na brzdě, než na plynu“

i

A pozorně „skenoval“ okolí, neustále jakoby tu zvěř vyhlížel. A opravdu se nám povedlo jednou zastavit, aby vzápětí přes silnici přeskákaly tři srnky. Popravdě, já jsem je v tom roští vůbec neviděl, můj známý ano. Ponaučení? Předvídat, předvídat, a ještě jednou předvídat… Zvolnit rychlost a uvažovat, že z každého křoví nebo kousku lesa může opravdu nějaká zvěř vyskočit. A mít „nohu na brzdě“, abychom byli schopni reagovat ve vteřině, když taková situace nastane.

Přesto: stalo se, co dělat?

A když už tedy nastane, a jsme v situaci, kdy pro ono zvíře byla srážka osudová, případně nebyla (nebo aspoň ne v ten daný okamžik) a uteče do lesa – jak se v tu chvíli zachovat?

• Pravidlo číslo jedna: nezpanikařit, zachovat klasická pravidla pro nehodu, tedy reflexní vestu a pohybovat se v bezpečí mimo vozovku, trojúhelník min. 50 m od vozidla na silnici/100m na dálnici.
• Pravidlo číslo dvě: když jste usmrtili zvíře a zdá se vám, že vozidle není patrná nějaká velká škoda, přesto musíte vždy volat Policii ČR. Neb jste způsobili škodu třetí osobě, v tomto případě mysliveckému sdružení. Pokuty se obávat nemusíte, srážka se zvěří se považuje za nehodu nezaviněnou.
• Pravidlo číslo tři: zdokumentujte celou situaci včetně detailních fotek poškození vozidla. Není důležité, jestli zvěř utekla, pojišťovny umí plnit a plní jen na základě dokumentace a policejního protokolu.

Závěrem: rádi bychom psali o příjemnějších situacích, nicméně k provozu na silnicích patří i tyto ne zcela příjemné a rozhodně ne vyhledávané. Mějte prosím na paměti, že prevencí a maximálním předvídáním se dá zamezit většině těchto momentů. Je výrazně milejší pozorovat navýsost elegantní srnky, jak přeskáčí vozovku a mizí v lese, než být svědkem toho, jak ze stejně elegantní srnky přímo před vašima očima odchází život. Nemluvě o dětech v autě, pro které toto bývá téměř vždy traumatem. Držíme palce, ať jsou vaše cesty šťastné!