Všichni jsme již slyšeli týrání motoru na parkovišti a rozjezd na vytočenou jedničku. Ne, tohle opravdu nebude optimální. Ani efektivní. Zkusíme najít lepší řešení.
Optimální otáčky motoru jsou věčným (a vděčným) tématem mezi motoristy. Někdo zastává názor, že se motor nemá „podtáčet“ a rád tomu svému autu občas „naloží“, někdo se naopak úzkostlivě drží rad palubního počítače u svého vozu, jež mu radí podtáčet a ideálně zařadit šestku hned po rozjezdu. Jak už to u podobných extrémů bývá, pravda je někde mezi. Pokusíme se vám dát návod, jak u svého vozu najít optimální otáčky a naučit se v nich pohybovat.
Optimální je pro každého něco jiného
Než začneme, musíme si ujasnit jednu zásadní skutečnost. Univerzální návod neexistuje, není zkrátka jedno číslo, které bude platit na všechna auta univerzálně a bude znamenat zlom v efektivitě a snižování nákladů. Ne, opravdu nic takového není, z pochopitelných důvodů. Jiné otáčky budou optimální pro čtyřlitrovou atmosférickou „vé osmičku“, jiné pro litrové tříválcové turbo a ještě jiné pro sportovní „placku“ z Itálie. Přesto se pár styčných ploch najde.
Tou první je, že každý motor má dvě hodnoty otáček, při nichž dosahuje nejvyššího výkonu a nejvyššího točivého momentu. Často jsou poměrně rozdílné, speciálně u přeplňovaných motorů bývá nejvyšší hodnota točivého momentu o dost níž, než je hodnota nejvyššího výkonu. A protože pro většinu lidí je příjemnější jezdit s motorem „převalujícím“ se líně v nízkých otáčkách a pracujícím téměr nehlučně, přesto se silou, je výsledek jasný.
Je efektivní současně i optimální?
Je to ale i efektivní a optimální režim? Napoví jeden malý test. Pokud máte ve vašem voze ukazatel okamžité spotřeby (bývá v koncernových vozech, pochopitelně nejen tam), určitě jste si všimli, že na volnoběh motor spotřebuje zhruba 0,8l. Zkuste přidat plyn někam k 2000 otáčkám, tam zůstaňte a sledujte spotřebu – poskočí třeba k 1,5 litru. U 3000 otáček už 2,5 litru. Přitom jste se nepohnuli ani o metr, žádná práce nebyla vykonána. Co z toho vyplývá?
Nic jiného než to, že motor spotřebuje relativně dost paliva jen proto, aby mohl vůbec zůstat v provozu. Co se ale stane, když třeba v těch samých 3000 otáčkách sešlápnete plyn, otevřete škrtící klapku a necháte pracovat motor naplno? Absolutní spotřeba se zvýší, nicméně ta měrná naopak klesne, protože z produkovaných např. 60 kW už bude jen malé procento pro „zachování chodu motoru“, zbytek už půjde na výkon/práci. A změní se i efektivita.
Nejvyšší efektivita a smysluplný výkon
Co z toho toho plyne? Plyne z toho to, že nejvyšší efektivity, a tedy i co nejmenší spotřeby vzhledem k dosaženému výkonu dosáhneme při setrvání v otáčkách blízko nejnižší měrné spotřeby při maximálním smysluplném výkonu. U auta se šestistupňovou převodovkou to tedy znamená co nejrychlejší dosažení (a tedy intenzivní zrychlování) na prvních pět stupňů a následné udržování v místě nejnižší měrné spotřeby na stupeň šestý. Prakticky se v tu chvíli můžete pohybovat např. kolem 100km/h.
Další zrychlování nad tuto hodnotu již efektivitu snižuje a i když třeba rychlost kolem 100km/h na „půl plynu“ nemusí být tou absolutně nejefektivnější z hlediska poměru práce/spotřeba paliva, je asi z dostupných tou nejlepší. Obecně se dá říci, že u většiny aut je nejúspornější jízda mezi 60-80km/h na nejvyšší stupeň, byť pochopitelně není možná z hlediska plynulosti provozu. 90/100 km/h na nejvyšší stupeň je však pořád efektivních, a již ne tolik „brzdících“.
Otáčky pro nejvyšší točivý moment
Tolik efektivita a způsob jízdy s ohledem na spotřebu paliva. Je však nejefektivnější jízda i tou nejoptimálnější pro motor? Opět, jak pro který. Detailním rozborem bychom se dostali zcela mimo rozsah tohoto článku, nicméně dalo by se konstatovat: v zásadě ano. Připomeňme si do úvodu dvě často používané „mantry“ na efektivní jízdu: 1) podřazuj, až když je to opravdu nezbytně nutné a za 2) jezdi v otáčkách kolem nejvyššího točivého momentu.
Ostatně, z prvního doporučení, a tedy i z měrné spotřeby vychází ony „šipky“ a ukazatele všech těch palubních počítačů. A i když obě tvrzení nejsou zcela přesné, speciálně podtáčení motoru není nic, co by motoru pomohlo (zanesení karbonem apod., píšeme o tom mj. tady), je jejich kombinace cestou k nízké spotřebě a dlouhověkosti motoru. Malá nápověda: ony zmiňované „vé osmičky“, co se celý svůj život převalují pod 2000 otáčkami jsou téměř nezničitelné.
Ne každý jezdí ve Ferrari
Někdo teď samozřejmě namítne, že Ferrari se běžně točí do 8.000 otáček (i víc), a třeba Hondy se svým VTEC systémem neměly také absolutně problém „líznout“ sedmitisícovou hranici. A fungovat u toho celkem spolehlivě. Nelze než souhlasit. Nicméně berme to jako určité výjimky, s vaším rodinným dieselem se denně o 8.000 otáček asi pokoušet nebudete, zřejmě by protestoval. Další nápověda: mnoho aut má na otáčkoměru vyznačené zelené a červené pole.
Sami určitě znáte případy, kdy někdo ne tak úplně znalý práce se spojkou se snaží na jedničku s malým benzínovým motorem vytočeným do 5000 otáček rozjet, případně někam zacouvat. Často ještě studeným motorem. Je jasné, že tohle nebude režim, který by tomu motoru přidal na životnosti. Pokud se tedy provozuje denně. To červené pole na otáčkoměru tam není náhodou. A ne všichni také sedíme ve Ferrari, byť to některým jedincům stále nedochází.
Finální rozuzlení
Nicméně nás víc zajímá to zelené pole otáčkoměru, které značí efektivitu/optimální režim. A to se opravdu často kryje s hodnotami, ve kterých motor dosahuje nejvyššího točivého momentu. U atmosférického zážehového motoru to můžou být hodnoty třeba kolem 3.000ot./min, u přeplňovaného vznětového 1.800ot./min, každý motor je má jinde a dají se snadno najít v technických parametrech vašeho auta. Jinými slovy:
- Co nejčastější a co nejplynulejší jízdou kolem hodnot nejvyššího točivého momentu docílíte nízké spotřeby
- Stejně jako se budete pohybovat v optimálním režimu vašeho motoru (ani podtáčení, ani přetáčení)
Oboje bude přínosem pro vaši peněženku, spotřebou i zachováním dlouhověkosti pro „srdce“ Vašeho vozu.
Jaký styl jízdy využíváte nejčastěji Vy?