Nekompromisní test: Ojetá Škoda Kodiaq Sportline je komfortní dálniční švihák i dříč do terénu. Kolik ale žere?

Společnost AutoPalace nám ze své nabídky skladových vozů pro naši recenzi zapůjčila konkrétně model Škoda Kodiaq Sportline 2.0 TDi 4×4. Jedná se o sportovně laděnou čtyřválcovou verzi Kodiaqa, která aktuálně nabízí po variantě RS druhou nejsilnější motorizaci s výkonem 147 kW (model RS má výkon 180 kW) a maximálním točivým momentem 400 Nm. Vůz dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 7,7 sekund, což je na větší SUV s pohotovostní váhou bez mála 1,8 tuny velmi slušná hodnota. A dieslový Kodiaq Sportline je na silnici opravdu pěkně živý a dobře se s ním předjíždí, musíte si však zvyknout na opravdu velkou turbodíru (prodleva od sešlápnutí plynu po skutečnou akceleraci vozu).

iZdroj fotografie: Míra Fořt

Stejně tak je třeba tolerovat ne zrovna hladkou DSG převodovku, která moje nervy několikrát během testování potrápila nepřesným až poměrně rozhádaným řazením. Ano, v případě tohoto vozu jsem konečně prověřil i pádla pod volantem, protože jsem musel převodovce občas pomoci, aby mě posunula na rychlostní stupeň, který by mi momentálně vyhovoval. Ale to je ze zásadních věcí asi tak vše, co mohu škodě Kodiaq vytknout. 

Vynikající projev v terénu a příjemná spotřeba

Z celkového pohledu je to velmi kultivovaný vůz, jehož roli vidím především na dlouhých dálničních trasách, ale také v terénu, kde se mi jízda s ním opravdu velice líbila navzdory chybějící možnosti zvýšit podvozek (velký boční náklon, křížení náprav i prudký výjezd i sjezd na jedničku). Vůz sedí na silnici dobře v zatáčkách (jen je třeba při jeho váze počítat s nemalým nakláněním karosérie) i na mokrém povrchu. Středně tuhý podvozek dobře smazává drobné nerovnosti, stále ale máte s vozovkou dobrý kontakt a mohu pochválit také velice slušný rejd, který oceníte především při parkování. Rovněž při parkování výborně poslouží kvalitní parkovací kamera, která má moc pěkné zobrazení. 

iZdroj fotografie: Míra Fořt

Kodiaq je jednak dobře odhlučněný a neruší vás v konverzaci s ostatními pasažéry ani při vyšších rychlostech na dálnici. Současně má dieslový motor konkrétně v naší motorizaci velmi pěknou decentní brumlavou zvukovou kulisu, která mě na voze baví. S vozem jsem se, co se spotřeby týče, pohyboval v průběhu najetých šest seti kilometrů kolem 9ti litrů nafty na 100 km (většinou okresky, částečně dálnice a město). S lehkou nohou jsem se dostal při režimu Eco pod 8 litrů a naopak v režimu Sport při svižnější jízdě není problém přesáhnout spotřebu 10,5 – 11 litrů. A to všechno jsou moc pěkné hodnoty při takové váze vozu a jeho „medvědím“ rozměrovém formátu.  

iZdroj fotografie: Míra Fořt

Celkem náš Kodiaq nabízí čtyři jízdní režimy – Eco, Normal, Sport a Individual. Sport nabídne ztuhnutí volantu a drobně i podvozku, nicméně dramatický rozdíl v rychlosti odezvy plynu na sešlápnutí pedálu od režimu Sport nečekejte. Velmi dobré jsou jízdní asistenti Kodiaqu, kterých je tu dostatek a nenašel jsem jim žádnou zásadní „mouchu“. Vůz velmi dobře brzdí i na mokré vozovce, brzdový pedál je středně tuhý až tužší. 

Extrémně slušivá šedá s černými doplňky 

Co musím rozhodně pochválit na testovaném modelu, to je podoba jeho exteriéru. Obecně mi přijde podoba Kodiaqu ne příliš výrazná a na silnicích už je těchto vozů tolik, že nelze očekávat, že se za vámi budou při jízdě tímto autem kolemjdoucí ohlížet. Šedý Sportline je ovšem trochu jiná liga a vůz s řadou černých doplňků (od masky, přes lišty kolem oken a zrcátka až po černou mřížku v předním spojleru) už nějaké to očko upoutá. Mně osobně se opravdu velmi líbí, a to včetně šedostříbrných disků jeho 19ti palcových kol. Ty mu sluší výborně. 

iZdroj fotografie: Míra Fořt

Ta úžasná spousta místa

Velkým benefitem Kodiaqa jsou jeho interiérové a také zavazadlové proporce. Náš testovaný model je sedmimístný, nicméně dvě poslední sedadla je možné definovat jen jako ryze nouzová. Děti v nich nepohodlím trpět nebudou, zato dospělí by si tady delší jízdu rozhodně protrpěli. Ale jinak je kolem předních i klasických zadních sedaček prostoru spousta. Nad hlavou, v oblasti nohu a především před koleny, takže na dlouhé trasy je Kodiaq vysloveně stavěný. Ale stejně tak pro řekněme objemnější pasažéry hledající vůz, který bude právě jim pohodlný. 

iZdroj fotografie: Míra Fořt

A když už mluvím o pohodlí, pak musím konstatovat, že sedačky Kodiaqu Sportline jsou nejen moc pěkné na pohled (vypadají skutečně sportovně), ale navíc je jízda v nich zvláště na velké vzdálenosti komfortní. Také nabízejí dosti slušnou „tvarovací“ variabilitu. Boční vedení zde není ani zdaleka dotažené, ale proč si právě s tímto faktorem dělat v SUV tohoto typu hlavu.  

iZdroj fotografie: Míra Fořt

Když se zaměříme na odkládací prostory, pak musím konstatovat, že v Kodiaqu jsou spíše střední velikosti než velké. Najdeme tu nevelkou schránku pod pravým loktem řidiče, menší prostor ve dveřích a další menší prostor na středovém panelu. Samozřejmě také slušně velkou schránku před spolujezdcem vedle řidiče. Vůz je v interiéru osazený C-vstupy i 12V zásuvkou, ale USB vstup jsem v něm nenašel.

Hodně stříbrné leč moderní

Celková vizualita palubní desky a dveří je na můj vkus poměrně hodně okázalá. Na první pohled vás do očí udeří spousta stříbrných prvků, ale když si na ně zvyknete, nakonec vás vlastně budou vizuálně bavit a nazvete je sami pro sebe „celkem moderní“. Přehlédnout budete muset sem tam nějaký ten lacinější plast a látkovinu ve dveřích, která připomíná průmyslové koberce. Ale celkový dojem vlastně vůbec není špatný – prostě škodovácký. Nicméně nic uvnitř auta nijak zásadně nevrže, netlačí, infotainment nabízí moc pěknou grafiku a také zjistíte, že máte k dispozici i hodně velkou variabilitu zobrazení hodnot v kapličce pod volantem, což je příjemné. 

Praktické ovladače na všech frontách

V rámci infotainmentu se dobře orientuje a snadno až intuitivně pohybuje. Obecně vzato nepatří mezi nejrychlejší ani nejpomalejší na trhu, a to včetně navigace, která je na druhou stranu úžasně přehledná a diktuje vám směr velmi srozumitelně. Multifunční tlačítka na volantu mají dobrou ergonomii, stejně jako odezvu na stisknutí. Oceňuji mezi nimi stříbrné ovládací rotační válečky, se kterými se výborně pracuje především při úpravě hlasitosti hudby. 

iZdroj fotografie: Míra Fořt

Volant je v interiéru hodně výrazný, je vyhřívaný, reaguje výborně na „povely“ rukou a možná by mohl mít o kousek silnější věnec. Jeho spodní zploštění je diskutabilní, za mě celkem zbytečné. Řadič převodovky je pořádný macek, který někomu bude vyhovovat a jinému ne. Ale svojí vizualitou mi k vozu celkem pasuje. Výborné je manuální ovládání klimatizace, které je hodně přehledné a ovládá se výborně. Klima si mohou odděleně ovládat i zadní pasažéři. Středové vnitřní zrcátko je dostatečně přehledné, boční zrcátka celkem také, i když by mohly být i o kousek širší, aby nabídly ještě větší přehled o dění vedle vozu a za ním.

Auto pro rodinu i do přírody

Jako rodiče určitě oceníte drobný benefit v podobě „kaslíčků“ pro nasazení háků iso fixu u dětské sedačky a jako příznivci velkého zavazadlového prostoru pak fenomenální objem kufru Kodiaqu (835 litrů). Samozřejmě při sklopené šesté a sedmé sedačce. Při sklopení celé sestavy zadních sedaček dostanete ve voze k dispozici “hromadu“ rovného místa třeba i pro přesání na outdoorových akcích (rybaření, camping, lov, hudební festivaly atd.). 

iZdroj fotografie: Míra Fořt

Celkově mě Kodiaq Sportline příjemně zaujal a rozhodně bych mu dal přednost před „obyčejnou“ variantou. Dvoulitrový turbo diesel k vozu výborně pasuje a mezi hlavní pozitiva vozu patří velká dávka prostoru v interiéru i v zavazadlovém prostoru, výborné odhlučnění, příjemná pohodlná jízda, kvalitní jízdní vlastnosti v terénu a navíc nízká spotřeba. Děkuji za zapůjčení Kodiaqa společnosti AutoPalace, která nám vybrala na testování opravdu zajímavou variantu ze své nabídky skladových vozů. Auto bylo jen rok staré, mělo malý nájezd (přes 23.000 km) a bylo v perfektním stavu.    

Škoda Kodiaq Sportline přehledně:

Galerie