Ignorant se na červenou rozjede před tramvaj. Druhý řidič ho slepě následuje, do katastrofy chyběly milimetry

Jednoho by napadlo, když vidí, jak často někteří řidiči přehlížejí dopravní značky či ostatní řidiče, zda je možné složit zkoušky a získat řidičské oprávnění i s oční vadou. Bez pokusu o sarkasmus je to také poměrně častá otázka, jež trápí uchazeče o řidičský průkaz, kteří ví o své horší kvalitě zraku. Problematika není černobílá, jsou určité vady zraku, s nimiž není možné řídit. Stejně jako není problém, aby získal řidičské oprávnění člověk, který trpí barvoslepostí.

Barvoslepost není důvodem jezdit na červenou

Paradoxně lidé, kteří velmi často jezdí na červenou, parkují na žlutých čarách a nevidí souvislou bílou čáru, trpí jiným neduhem, než je horší zrak. Barvoslepost je lidové označení zrakové vady, která se odborně nazývá porucha barvocitu. Může existovat v mnoha intenzitách, u některých si toho člověk ani nemusí všimnout – a ani jeho okolí. Jindy je zase vada tak závažná, že postižený nerozezná základní signální barvy. Pak bohužel nemůže doufat v to, že by se legálně usadil za volant auta a jezdil.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Poruchou barvocitu vcelku překvapivě trpí zejména muži, je to asi 8–10 % celkové mužské populace. U žen není tak obvyklá. Pro potřeby motorismu je zapotřebí rozlišovat, jestli člověk vidí pouze v odstínech šedé, nebo rozeznává (základní) barvy, a může tak bezpečně řídit motorku či auto. U řidičů profesionálů jsou kritéria přísnější. Ten, kdo má silnou vadu, nemůže pracovat jako řidič z povolání, konec znamená i zhoršení zraku během života. Řidič, který je na videu v čase 1:16, patrně vadou zraku netrpí, to spíše bezohledným chováním s nádechem ignorantství.

S oční vadou lze dostat řidičák. Agresivitu u zkoušek neřeší

Jak je patrné z nahrávky auta, které stojí v druhém pruhu v druhé řadě, řidič se prostě rozhodl ignorovat červenou barvu, stejně jako neřešit, že jede zprava tramvaj. Prostě pošle své stříbrné VW Polo na koleje. A jen tak tak zastaví, na poslední chvíli, že nedojde ke kontaktu s tramvají. Aby toho nebylo málo, v pruhu vedle stojí druhý řidič v černém hatchbacku. Ten zjevně neřeší semafory, ale když periferně vidí, že se auto vedle něj dává do pohybu, jede také.

iZdroj fotografie: Pixabay

Tramvaj před ním jako kdyby byla průhledná. Následuje brždění, couvání, nebezpečné chování od začátku až do konce. Ne videu je však zachycen jiný, častější fenomén. A to hned několikrát. Jde o nebezpečné najíždění na kruhový objezd. Řidiči na nahrávce jako kdyby neviděli jak kruhový objezd, tak svislé značení, a prostě jen tak vjíždění do trasy jiným autům. Absolutně ignorují povinnost přednosti v jízdě. Velmi často na poslední chvíli dobrzďují jen milimetry před kolizí.

Kruhový objezd jako bezpečná verze křižovatky? Ne vždy

Kruhový objezd má být přitom snadnější pro řidiče, jednodušší na přejezd než klasická křižovatka do kříže. Právě z důvodu zvýšení bezpečnosti jsou dnes kruhové objezdy stavěny všude, pomalu i na vesnici s dvaceti popisnými čísly. Je samozřejmě zapotřebí vnímat určité detaily. Třeba to, jestli před kruhovým objezdem je značka dej přednost v jízdě. Pokud ne, má právo přednosti ten, kdo na okruh najíždí, a ten, kdo je na okruhu, by mu měl dát přednost. Systém typický například pro řeckou dopravu.

U nás ale platí, že před kruhovými objezdy stojí značka, která přikazuje tomu, kdo chce na kruhový objezd najet, aby dával přednost zleva jedoucímu dopravnímu prostředku. Druhý často opakovaný prohřešek na tomto videu je riskantní předjíždění. Řidič začne předjíždět, i když se proti něm blíží auto v protisměru. Ještě šílenější je zjištění, že řidiči, kteří vidí, že se k nim řídí v protisměru auto, velmi často neuhýbají v rámci pudu sebezáchovy. Nelze spekulovat o tom, že nestíhají reagovat, protože sice neuhnou, ale zatroubit a zanadávat zvládnou.