Házet psovi frisbee bývá prima zábava, pro oba aktéry. Nesmí se ale provozovat u silnice, pes má jenom jeden život a kvůli hře o něj nechce(te) přijít. Nebo snad ano? Více v našem videu
Tohle video je vlastně neskutečně krátké. Zlomek vteřiny. Zlomek vteřiny, který jednoho chlupáče dělil od pozemského života a psího nebe, do kterého by se určitě dostal, jenže o dost dřív, než měl napsáno ve svém psím osudu. Navíc pod koly auta, což nechce nikdo z nás, ani psí hrdina a „lovec“ plastového frisbee disku. Nemůže za to, že jeho páníček je naprostý tupec a provozuje tuto zábavu u silnice. Kdo někdy házel cokoli psovi ví, jak se nedá odhadnout vůbec nic. Kdo někdy přejel zvíře ví, jak dlouho to leží v srdci.
Kdo chce zabít vlastního psa?
Ani jedno z toho evidentně nic neříkalo majiteli (asi majiteli, každopádně pes za svého „páníčka“ opravdu nemůže) malého voříška, který se snažil zlepšit chvíle jemu i sobě tím, že mu házel plastový talíř, neboli frisbee. Ideální zábava pro člověka i psa, který je schopen často nosit běhat a nosit talíř do úplného padnutí. Na louce, na zahradě, v lese, u vody – tam kdekoli je tenhle „sport“ skvělý. Ve městě už podstatně méně, ale i tam se dají najít místa. Ovšem u silnice, u silnice jej provozovat opravdu nedoporučujeme.
Neb nechat našeho psího parťáka zmrzačit nebo zemřít pod koly auta není opravdu nic, co by si od nás za svoje věrné psí služby zasloužil. Voříšek z našeho videa měl neskutečné štěstí v rychlosti (nebo spíše v nízké rychlosti), kterou jel řidič, pod jehož koly skončil letící frisbee disk. A stejné štěstí měl na samotného řidiče, jenž prokázal reflex hodný pilota Formule 1 a vůz zastavil doslova „na pětníku“. Těžko odhadovat, ale o sekundu pomalejší reakce nebo o 10 kilometrů vyšší rychlost a nehoda by mohla vypadat podstatně méně optimisticky.
S odřenýma (psíma) ušima to dopadlo dobře
Takto se pejsek ukázkově oklepal a i s frisbee v tlamě pelášil dál, plnící úkoly opravdu „na milion procent“. Řidič jej však taky mohl lovit zpoza vozu, zkrouceného v bolestech s přeraženou páteří a poškozenou míchou, případně se už jen dívat, jak z něj odchází život. Ani jedno není nic z toho, po čem by kdokoli z nás toužil. Zvířata jsou proti autům v jasné nevýhodě, nechápou vektor rychlosti, netuší, co to je za stroje, které jim v dalších vteřinách mohou způsobit muka bolesti nebo přivodit smrt.
Je na nás řidičích (a často milovnících zvířat současně), abychom jim tuto chybějící schopnost predikce doplnili. My víme, jakou rychlostí jezdí naše automobily a jakou mají brzdnou dráhu. My víme, co dokážeme nebo nedokážeme zvládnout a v jakém čase. Nebo bychom to alespoň měli vědět. Závěr? Předvídejte, dívejte se nejen před sebe, ale i na krajnici vozovky, příště to můžete být vy, komu podobný frisbee lovec vběhne pod kola. Nebo také malé dítě. Držíme palce, ať máte reflex ještě lepší, než hrdina z našeho videa.