Rozebrání Mercedesu po 15 letech a 516 000 km přineslo překvapení. Poslední šroubek ukázal zajímavé skutečnosti

„Rozborky“ aut po 100 tisících ujetých kilometrů bývají běžným způsobem, jak zjistit opotřebení po první velké „metě“, kterou automobil během svého života ujede. Jestli po rozborkách následují i sborky, jak je to běžné například u zbraně a jak si je dobře pamatují absolventi jakékoli vojenské nebo policejní školy nám již není známo, s ohledem na stav dílů bychom si ale troufli tvrdit, že tím se aktivní život daného automobilu uzavřel. Což je možná po tak krátkém úseku docela škoda.

Půl milionu by mohlo stačit

Nevíme, jestli byl tento motiv důvodem našich kolegů v redakci Auto Bildu, pravdou je, že tentokrát dali „céčku“ výrazně více času na to, aby se případné závady mohly projevit. 516 tisíc kilometrů je už solidní nájezd, po kterém by už mohl mít v zásadě každý automobil nárok na viditelné opotřebení. A to i u tak prestižní značky, jakou Mercedes-Benz nepochybně je. I když se tehdy jednalo téměř o základní model v nabídce. Pojďme se tedy podívat, jak „céčko“ dopadlo.

Základní motor s kompresorem

Prvních 100 tisíc kilometrů bylo, až na defekt pneumatiky, zcela bezproblémových. A nejinak by tomu pravděpodobně bylo i u případné „rozborky“. 100 000 kilometrů není na Mercedes opravdu žádná meta, jakkoli můžeme tesknit po extrémní odolnosti a vysokých standardech jakosti výroby z let, kdy se z linek automobilky sjížděla legendární W124. „Naše céčko“ je řady W204, benzínový model 180K s přeplňováním kompresorem. Jako nový poskytoval výkon 156 koní a svého kupce přišel nejméně na 29 900 EUR.

iZdroj fotografie: Mercedes-Benz

Již od samého začátku vývoje Mercedes předpokládal, že právě řada W204 se stane nejprodávanějším modelem v historii značky. Jako první na světě byly tehdy použity tzv. digitální prototypy (neboli simulace reálného provozu v počítačových systémech) a Mercedesu to umožnilo mj. najet 24 milionů virtuálních kilometrů napříč všemi motorizacemi a projít všemi crash testy ještě před výrobou prvního exempláře. Stačilo to všechno na to, aby i po půl milionu najetých kilometrů byl v pořádku a schopen další podobné „štreky“?

Něco v pořádku, něco ne tak úplně

Jak se to vezme. Prvních 100 tisíc kilometrů byl v zásadě všechno v pořádku. Po ujetí druhé stovky se návštěvy servisu staly častějšími. Nejprve vypověděl službu plynový pedál (u Mercedesu!!!), poté přestaly fungovat stěrače. Přidaly se problémy s katalyzátorem a lambda sondami, brzdy si vyžádaly kompletní servis a aby toho nebylo málo, airbag začal vydávat chybová hlášení. Zajímavá byla i spotřeba oleje: po ujetí 207 000 km byla celková spotřeba oleje 39 litrů. Po ujetí 301 800 km už to bylo 93 litrů. A k tomu se neustále přepalovaly žárovky v hlavních světlometech.

To nezní moc prémiově. Plusové body naopak „céčko“ nasbíralo na měřící stolici. Ukázalo se, že je výkonnější, než na začátku testu, místo 156 koní mu bylo naměřeno 161. Snížila se i hlučnost. Že by právě zajetý stroj? Každopádně motor, převodovka i spojka byly v zásadě v perfektním stavu. Svou daň si však začala vybírat koroze, zejména prahů. To je ale po 15 letech a 516 tisících kilometrech pochopitelné. I tak ale „céčko“ W204 ukázalo, že patří do do prémiové třídy a je skutečným Mercedesem, ctícím tradici odolnosti a dlouhověkosti. Kéž by tomu nebylo jinak ani u jeho novějších následovníků!

Galerie