Vytipovat v Německu auto, co nejrychleji jej převézt „na východ“ a tady jej rozebrat na součástky je zažitá praxe zlodějů automobilů. Je možné tomu nějak účinně zabránit?
Úvodem jedna špatná zpráva, ať to máme hned za sebou. Pokud si vaše auto vyhlédnou zloději s tím, že jej míní rozebrat a rozprodat na součástky (na které již mají často kupce a často je mají také dopředu zaplacené), je opravdu velmi malá naděje na to, že svoje auto uvidíte ještě někdy kompletní. Respektive že ho tedy někdy ještě uvidíte ve stavu, kdy se danému objektu dá říkat auto. Jeden z takových ukázkových příkladů je zcela čerstvý. Tak se na něj pojďte podívat.
Prodám zánovní Audi A5, zn. na součástky
Ve středu 7. září přijala polská policie informaci o vozidle Audi A5, jehož krádež byla hlášena v Německu. Vozidlo se mělo nacházet v polském Gublinu, kde bylo také skutečně zanedlouho nalezeno. Vůz v hodnotě kolem jednoho milionu korun byl nalezen v dílně muže, jenž se zabýval rozebíráním vozidel a prodejem dílů. Po provedení základních úkonů byl on i jeho společník předvedeni k podání vysvětlení. Soud nakonec „mechanika“ poslal do vazby, v případě prokázání viny mu hrozí až 5 let za mřížemi. Krom toho byla na pozemku objevena pěstírna konopí, i v této věco bylo zahájeno trestní stíhání.
Současně byl na místo přivolán tým specialistů za účelem zjištění, zda-li i další díly v dílně a skelety aut nepochází z trestné činnosti. Na samotné Audi A5, respektive na to, co z ní zbylo nebyl opravdu pěkný pohled. Jakoby se na ní snesl velký, mechanický sup, který si nelítostně vybíral ty nejlepší kusy masa (neboli ty nejlepší komponenty) a bez lítosti je vytrhával z původně funkčního a fungujícího celku. A naopak v něm nechával ty, jež nebyly „k snědku“ (čti k prodeji). Škoda, takhle to v Ingolstadtu určitě nechtěli. A už vůbec to nechtěl nebohý původní majitel elegantního liftbacku se čtyřmi kruhy na masce.
Audi jako oběť dokonale fungujícího systému
A5 je vůbec zajímavý model, možná trochu opomíjený a svým značením malinko matoucí (opravdu „nepasuje“ mezi A4 a A6), přesto dle mnohých jde o jedno z nejhezčích Audi. Především původní, třídveřový model z pera designera Waltera de Silvy má velmi nadčasové tvary, úspěšně kombinující muskulaturu se sportovním vzhledem a v neposlední řadě i praktičností. Ostatně de Silva se nejednou vyjádřil, že jde možná nejpovedenějších z jeho výtvorů. A to má na svém kontě mnohé designérské skvosty, za všechny jmenujme třeba Alfu 156.
Podstatnější než design Audi je však spíše systém, který takovýto prodej „náhradních dílů“ umožňuje. Ukrást automobil, rozebrat jej na součástky a ty pak (navíc bezplatně a v zásadě anonymně) inzerovat na inzertním serveru je rozšířená praxe a je velmi těžké jí nějak účinně zamezit. Pak se ale budou pořád vyplácet přeshraniční krádeže, jako byla tato a jakých známe i z našich silnic dost. V Německu (Rakousku) vytipovat auto, vloupat se do něj, nastartovat jej a co nejrychleji převézt „na východ“. Tady jej zavřít do podobné garáže a co nejrychleji rozebrat „na atomy“.
Zisk je extrémní, riziko minimální
Výsledkem je horentní zisk z celé akce. Pochopitelně, z dílů je větší profit, než z celého auta. A téměř nulové riziko odhalení. I když mnoho elektronických dílů je nutno při montáži spárovat s řídící jednotkou, šikovní mechanici si s tím dokáží poradit. Nemluvě o jednoduše zaměnitelných, čistě mechanických dílech na podvozku, interiéru nebo součástí karoserie. Jak z toho ven? Pomohla by identifikace každého dílu prostřednictvím skrytého čipu? Nebo nutná online autorizace před jeho montáží? Dejte nám vědět svůj názor do diskuse pod článkem, děkujeme!