Rozhodnout se mezi dvěma podobně dobrými a podobně drahými vozy, z nichž jeden má více najeto a druhý má zase více let nemusí být vůbec snadné.
S dilematem popsaným v titulku našeho článku se setkává mnoho zájemců o automobil z druhé ruky. Postupným zužováním a zužováním výběru se nakonec dostaneme k dvěma automobilům, z nichž oba mají stejné (tedy skvělé) parametry a oba jsou cenově dostupné našemu rozpočtu. Vybrat si ale pochopitelně můžeme jen jedno auto. Jaké tedy, když jedno je o pět let starší, a to druhé má najeto o 50 000 km víc? Kdybychom se na chvíli přenesli do pohádky, zaznělo by pravděpodobně ono klasické „babo raď“. Babu v redakci nemáme, pokusíme se to zvládnout za ní.
Velký nájezd nemusí nutně znamenat nic fatálního
„Neexistuje zde žádné pevné pravidlo. Auto, o jehož koupi uvažujete, byste si měli opravdu pečlivě prohlédnout a zjistit o něm pokud možno co nejvíc. Ideální je, když má vůz ověřenou servisní historii. Podívejte se na záznamy o údržbě a opravách, abyste zjistili, zda se o něj předchozí majitel dobře staral,“ říká Gabe Shenhar, zástupce ředitele programu automatického testování Consumer Reports. „Pokud je však počet najetých kilometrů nezvykle nízký, musíte myslet na jednu věc – buď je počítadlo kilometrů stočené, nebo hůř, vozidlo dlouho dobu stálo nečinně,“ dodává Shenhar.
Tato slova bychom asi nechali tesat do kamene. Sami pak dodáváme, že nejdůležitějším kritériem pro posouzení by měl být jen a pouze skutečný, aktuální, nezfalšovaný stav vozu. Se všemi pravdivými údaji, s nezatajenou nehodou, s doložitelným servisem. Naleštěná „bída“, od které „můj brácha někde ztratil před měsícem všechny faktury ze servisu“ by měla znamenat jediné: pozdravujte bráchu. A vy se otočte na podpatku a utečte odtamtud, jak nejrychleji to půjde.
Trh bazarových vozidel je ohromný
Na trhu s ojetými vozy je tolik možností a tolik nabídek, v Čechách stejně jako v zahraničí, že opravdu nemá smysl ztrácet čas s čímkoli, u čeho je pravděpodobné, že z naleštěné bídy se zanedlouho stane jen ta bída a vaše peněženka začne krvácet, v zájmu záchrany bídy. Ne, to opravdu nemá smysl. Vybírejte pečlivě, nechte si doložit všechny materiály, které jsou k danému vozu k dispozici. Jsou to vaše peníze, často nemalé, krom auta byste za ně měli dostat i (alespoň nějakou) záruku, že vozidlo se za rohem nerozsype.
Počítejte s limity ve výdrži
A je dobré vědět, kde jsou limity právě u vašeho auta. Něco jiného vydrží robustní diesel od Mercedesu, kde milion kilometrů není žádný nájezd, něco jiného vydrží filigránská technika u downsizingového turbo tříválce. Stejně tak je dobré vědět, kdy se mění např. rozvody a jestli vás nebude čekat jejich výměna za 10 000 km. A nebude stát dalších 50 000 korun. To všechno jsou věci, které je dobré dopředu vědět, abyste se vyhnuli „nečekaným“ a drahým překvapením. Štěstí přeje připraveným, nezapomeňte.
U starších aut elektronické „hračky“ nenajdete. Vadí to?
A posledním faktorem, který je dobré vzít v úvahu při rozhodování mezi věkem a počtem najetých kilometrů, je pokrok v technologii, ke kterému dochází mezi jednotlivými generacemi vozů. „Přikláněla bych se spíše k novějším vozidlům, i když mají více kilometrů,“ říká Jennifer Stockburger, provozní ředitelka Auto Test Center Consumer Reports. „Důvodem je především pokrok v oblasti bezpečnosti a spotřeby paliva. Čím je vozidlo starší, tím je pravděpodobnější, že některé z klíčových bezpečnostních vylepšení zkrátka nedostanete.“
Na tom je také kus pravdy, což ale záleží i na vašich preferencích. Někdo si libuje v klasických „devadesátkách“, nebo dokonce ještě starších vozech, které ještě nebyly protkané elektronickými systémy. A někdo je naopak rád, když jeho kroky na cestách hlídají neviditelní asistenti. I když osobně bychom se (zejména u starších ojetin) přikláněli spíše k střídmým variantám výbavy, v duchu klasické poučky „co ve voze není, nemůže se pokazit“.