Hlavní důvod, proč elektromobily nikdy nebudou masově fungovat. Je otázka času, kdy ho EU oficiálně přizná

Neustále opakované hrozby stran blížící se klimatické a ekologické krize zvyšují tlak na vymýcení spalovacích motorů z našich silnic a cest. Z osobní mobility a klasických automobilů se stal „fackovací panák“ a hromosvod všech problémů, které na nás v blízké budoucnosti čekají. Evropa, respektive Evropská unie je v tomto směru obzvláště činná. Jak už všichni dávno víme, od roku 2035 bude koupě nového auta se spalovacím motorem velmi těžká, pokud tedy vůbec možná. Výrobci je navíc pravděpodobně přestanou vyrábět (a tedy i prodávat) ještě před rokem 2035.

Vysoká cena a nedostatečná infrastruktura – pořád to nestačí?

Místo toho se s velkou pompou a slávou vyrábí čím dál více elektromobilů s bateriemi a všichni jejich propagátoři se tetelí blahem, jak se přechod k „bezemisním“ automobilům povedlo hladce zvládnout. Opravdu? Není tomu náhodou tak, že masové rozšíření elektromobilů stále není a nebude? Že mu brání především jejich vysoká cena? A hned po ní nedostatečná infrastruktura a nedostatek nabíjecích míst s rychlodobíjením, kde by bylo možné strávit nižší desítky minut, nikoli hodiny?

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jak na nedávno skončeném pařížském autosalonu veřejně prohlásil Luca de Meo, šéf Renaultu, vlastnictví elektromobilu se dnes opravdu stává přijatelné jen pro úzkou skupinu lidí. Kteří mají ideálně vlastní dům, vlastní garáž a nabíječku. Což opravdu není typický profil českého řidiče. De Meo dále poznamenal, že „ještě před 8 lety automobilový průmysl očekával, že náklady na kilowatthodinu z baterií klesne do pěti let nejméně o 100 dolarů. Stal se pravý opak, cena kobaltu nutného pro výrobu baterií se navíc každého půl roku (!!!) zdvojnásobuje.“

Rozdíl mezi benzínem a elektro v penězích

Italský server quatroroutte.it dále uvádí, že průměrná pořizovací cena automobilu v Evropě je dnes 25 000 euro, elektromobilu pak 40 000 euro. To je zásadní rozdíl, posouvající nákup elektromobilu do roviny, která není dostupná většině uživatelů. V době probíhající energetické krize a očekávané recese je to ta nejhorší zpráva pro zájemce o nový automobil. Jinými slovy, osobní mobilita v té podobě, jak jí známe dnes se může velmi rychle stát nedostupnou pro většinu uživatelů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pokud se tedy nesmíříme s mikroauty. Nebo spíše parodiemi na auto, jak je dnes předvádí například Citroen s modelem Ami. Opravdu tohle chceme výměnou za spalovací motory? A především: například i superbohaté Norsko střízliví ze svého „elektrického snu“, v denní realitě nekonečné výstavby nových nabíječek, které přesto nestačí. Stále nestačí. Je nereálné, aby lidé z velkých aglomerací s minimem parkovacích míst (u nás třeba velká sídliště, pražské Jižní město budiž typickým příkladem) zanedlouho všichni přešli na elektromobilitu.

Infrastruktura je zásadním problémem, nejen pro Jižní město

Infrastruktura, která by byla potřebná pro „nasycení“ takového sídliště elektřinou pro elektromobily je zcela nepředstavitelná. A to jak potřebným volným místem, tak i energetickým řešením. Není v lidských/časových/ekonomických možnostech to celé v dohledné době změnit. Nebo jak budou automobilky vysvětlovat lidem z těchto sídlišť, že elektromobil je pro ně vhodný? Dostáváme se do roviny, kdy vlastnictví automobilu začne být velmi na obtíž. A lidem se místo toho nabídne sdílení, jako další stupeň mobility. Opravdu to chceme? O tom bude další článek.