Po překonání určitého nájezdu dochází u některý důležitých komponentů k přirozenému opotřebení, jejich výměnou lze ale „život“ auta značně prodloužit.
I přes všechny neustále opakované a omílané pravdy o tom, jak má velká část vozů prodávaných na našem bazarovém trhu stočený tachometr je pro mnoho z kupujících údaj o najetých kilometrech jedním z prvních, který je při nákupu ojetého vozu zajímá. Co na tom, že i obyčejný selský rozum jim říká, že patnáct let staré auto bude mít najeto „trochu“ více, než oněch 132 000 kilometrů, které mu svítí na palubní desce. S najetými kilometry je navíc spojen ještě jeden, nesmírně zajímavý technický i psychologický fenomén. Pojďme se na ně společně podívat.
Psychologie cenovek s jedničkou a devítkou
A ten fenomén bychom možná mohli nazvat „jedničkovým fenoménem“. Nemusíte být zrovna kdovíjak zběhlí v numerologii, abyste věděli, o kolik lépe je člověk nastaven na vnímání číselných údajů s jedničkou na začátku, než s dvojkou a dalšími číslicemi. Cena 119,90 Kč? Ideální. 121,20 Kč? Všechno špatně. Při hledání ojetého auta je zkrátka údaj „sto tisíc a něco“ najetých kilometrů natolik silným argumentem, že mnoho lidí ani neuvažuje, že by hledali auto s nájezdem přes 200 tisíc kilometrů. Jakoby mezi 199 a 201 tisíci kilometry byla betonová zeď.
Při hledání tedy zadají jako jeden z parametrů „do 200 000 km“ (případně do 150 000, 125 000 atd. – podle míry optimismu a důvěry v poctivost prodejců) a cokoli s hodnotou kilometrů na tachometru začínající dvojkou (nedej Bože trojkou) je vůbec nezajímá. Jenže to pochopitelně vědí i nepoctiví prodejci a všichni ti „stáčeči“ kilometrů s notebooky v batohu. A jsme u jednoho z momentů výše uvedeného fenoménu: kam se „stočí“ auto, které má najeto řekněme 340 000 kilometrů?
Stočení z vyšších hodnot do bezpečí – pod 200 000
Pokud hádáte pod 200 000, hádáte pochopitelně správně. Nebo si myslíte, že někdo dobrovolně zvolí údaj 245 000? Ani náhodou. Ne, zvolí 198 000, případně 183 000 a podobná, výrazně lépe vypadající čísla. A všichni ti kupující mají rázem pocit, jak zachovalé auto s nízkým nájezdem mají. A prodejce je o pár desítek tisíc (minimálně, ale klidně i několik set tisíc) bohatší. Za několik minut s notebookem? Dream job. Jak by řekl klasik, tuhle „práci“ by chtěl dělat každý. Do jakého že to chodíte zaměstnání?
Dost ale černého humoru. Stáčení kilometrů je jednak trestným činem, jednak opravdu zásadně pokřivuje fungování trh s ojetými automobily. Nejde tak ani o to, že ta auta tu cenu nemají. Mohou být opravdu skvěle udržována, v dokonalé kondici a jejich nájezd například přes 300 000 kilometrů je tak svým způsobem jen psychologickým momentem. Jak je totiž známo, špatně udržované auto může být se 150 000 kilometry ve výrazně horším stavu, než auto s citlivým zacházením a perfektním servisem, mající přitom na tachometru (reálnou) dvojnásobnou hodnotu.
V ideálním světě všichni jezdí do 198 000 kilometrů
Proto také osobně nikdy nevěřím stavu kilometrů, který je těsně pod onou magickou hranicí 200 tisíc (stejně jako 300 tisíc) kilometrů. Nevěřím zkrátka tomu, že někdo stále a pořád jezdí, a jakmile se jeho nájezd přibližuje číslovce 200 000, tak jezdit přestane, auto odstaví a vezme si druhé, zatímco to první dá do prodeje. Ano, takhle by to asi vypadalo v ideálním světě. Ale ten má k tomu reálnému tak daleko, jako má autor těchto řádků řekněme… …řekněme k Marilyn Monroe. Tedy opravdu hodně daleko.
Výrazně větší pravděpodobnost je totiž ta, že auto dospěje k nájezdu 270 tisíc, nebo také 330 tisíc, je v zásadě v pěkném, nezničeném, udržovaném stavu a majitel by jej rád poslal do světa. S třemi sty tisíci na tachometru se ovšem cenové vyhlídky (nebo vyhlídky na rychlý prodej) začínají povážlivě ztenčovat. Co s tím? Zbytek příběhu znáte, popsal jsem jej výše. Varující na tom celém je i to, že prodávající často nemá pocit, že by stočením někoho nějak podvedl. Prodává přeci kvalitně udržované auto, nebo snad ne?
200 tisíc je mezník v životě automobilů
Možná prodává, určitě ale podvedl. Problém je totiž ještě někde jinde. Tím, že se nedostáváte k reálnému (a pravdivému) údaji o nájezdu vašeho auta, tak současně nevíte, v jakém „bodu stárnutí“ se právě nachází. A s čím můžete počítat během dalších let. Zmíněných 200 tisíc je totiž opravdu mezník, od kterého směrem nahoru začínají „odcházet“ klíčové komponenty vozu, vyžadující výměnu. A provoz auta se tak začíná nepříjemně prodražovat.
Původní komponenty se zárukou „leasing na 4 roky a 150 000 km“
Přitom mezi 100 a 200 tisíci kilometry bývají (alespoň základně udržovaná) auta stále v dobrém stavu, původní komponenty ještě „drží“, přitom ale auto již zažilo největší propad hodnoty a je tedy nejlepší doba jej koupit. Proto je mimochodem také tak silná neochota a psychologická bariéra k nákupu auta s 2xx 000 kilometry na tachometru. Zejména u dieselů se vám totiž může stát, že to, co při nákupu bezvadně fungovalo se za dalších 20-30 tisíc kilometrů začne rozkládat a vy odepíšete plánovanou dovolenou. 14 dní někde v Tunisku zmizí ve faktuře za servis.
Stáří nejde v některých parametrech zvrátit
S několik výjimkami, které ani nejlepší servis nedokáže zvrátit. Jednou z nich je ubývající tuhost karoserie (záleží pochopitelně na značce a modelu), která po 10-15 letech provozu bude „povolená“ a nebude vykazovat stejné hodnoty například pevnosti v krutu, jako když byla nová. Druhým problémem je koroze, která může postupovat pomalu, zato vytrvale. Kombinace obojího nepřidá na strukturální pevnosti vozu, což se může projevit v tu nejméně vhodnou chvíli: při těžké havárii.
Abychom však končili pozitivně. U každého nákupu ojetého vozu se snažte, pokud to jen trochu jde, dopídit skutečného stavu kilometrů. A provedených servisních prací. Od obou hodnot se totiž všechno odvíjí, vaše aktuální pozice i vyhlídky do budoucna. A nebojte se vysokých nájezdů. Lepší odservisované auto, na kterém se všechno důležité již vyměnilo do 250 tisíc kilometrů, než auto netknuté servisem, které se za chvíli přihlásí o vaši kreditní kartu. A začne jí nemilosrdně ždímat. Držíme palce, ať se vám nákup vydaří!