Existují výjimečná auta postavená tak, aby v podstatě vydržela všechno. A nezlomí je ani 20 let v garáži. Vrátí se zpátky, jako by se nic nestalo. Tento Mercedes patří mezi ně.
Automobily Mercedes Benz třídy S neboli zkráceně „po česku“ S-Klasse byly vždy etalonem pro to nejlepší, co jste si (reálně) mohli na čtyřech kolech dopřát. Ano, Rolls Royce byly tišší a pohodlnější a Aston Martin rychlejší, ale cenově už byly mimo možnosti běžných smrtelníků. To největší a nejluxusnější Mercedes v zásadě také, ale s trochou píle a snahy jste si (na západ od našich hranic) mohli tu a tam nějaký kousek dopřát, s postupem času a poklesem cen se pak pochopitelně nabídka rozšiřovala.
Relativně dostupný luxus pro všechny
To u britských šlechticů tak úplně neplatilo, neb i ojetý R-R stál pořád poměrně hodně peněz. A jeho údržba na tom nebyla jinak. „Sonderklasse“ od Mercedesu tak spolu s velkými BMW (a Audi) patří dlouhá desetiletí mezi první volbu těch, kdož chtějí opravdový luxus a skvělé jízdní vlastnosti. A nebydlí přitom na zámku v Canterbury s početným služebnictvem. A do servisu jezdí sami, nejezdí tam s jejich autem jejich šofér. Zkrátka běžní lidé, jejichž finanční situace jim dovolí zvolit to nejlepší – a přitom dostupné.
Historie Mercedesu řady W126 se začala psát v roce 1973, v roce 1976 byl dokončen design (stáli za ním Bruno Sacco a Werner Breitschwerdt) a v roce 1979 už jezdily prototypy. Při vývoji byly již tenkrát použity počítače a CAD systémy, podobně jako u „Baby Benzu“, malé řady W201. Která však přišla na trh až o několik let později. A jejíž design (oproti W126 již citelně modernější) má na svědomí také Bruno Sacco. Aerodynamika karoserie velkého Mercedesu měla hodnotu Cx 0,36.
Motorová nabídka maximální šířky
Mercedes W126, u nás zajímavě přezdívaný „Čína“, s sebou hned při startu přinesl mnohá revoluční řešení, do té doby nevídaná. Za všechny zmiňme třeba tříbodové pásy na zadních sedadlech, airbagy ve volantu (byť za masivní příplatek 1 525 marek) nebo karoserii legovanou titanem, vanadem a niobem. Což mimo jiné umožnilo výrazně odlehčit stavbu. Nová „Sonderklasse“ opravdu dostála svému jménu a byla v mnoha ohledech výjimečná. Což se pochopitelně týkalo i nabídky pohonných jednotek.
Mohli jste mít totiž jak základní šestiválec o objemu 2,8 litru a výkonu 115 kW, jenž byl opravdu pouze „dostatečný“, tak osmiválce 3,8 a 5,0 litru nebo vrcholné sportovní verze 560 SE a SEC. Které svými výkony konkurovaly tehdejším Porsche 911 nebo Ferrari Mondial. Zajímavé je, že dieselové motory byly určeny pouze pro Ameriku, která se tehdy vzpamatovávala z ropné krize a snažila se šetřit, kde to jen šlo. V Evropě byly diesely považovány za hlučné a nevýkonné. Že se to pak celé znovu otočilo a Evropa se stala „baštou nafty“, je už pak jen historickou ironií.
Zachovalý youngtimer jako auto pro radost
A právě osmiválec o objemu 3,8 litru (a tady konkrétně 204 koní) je i pod kapotou vozu, který vám můžeme přiblížit díky spolupráci s webem Giełda klasyków. Auto se podrobilo rozsáhlé renovaci po 20letém odpočinku ve Švýcarsku, kde bylo vždy ve vlastnictví jedné rodiny. S necelými 190 tisíci kilometry na tachometru vypadá i dnes extrémně zachovale, na interiéru nejsou znát stopy nějakého většího provozu. A dle vyjádření Adama, provozovatele webu, je i ve skvělé jízdní kondici.
Na druhou stranu, auto je staré 38 let a tak je třeba k němu i přistupovat. Je to mechanický, odolný Mercedes schopný denního provozu i dnes, nicméně údržba bude nutná a ideálně ze strany někoho, kdo klasické Mercedesy „umí“. A ani jeho provoz na benzín nebude „za hubičku“. Nicméně nepředpokládáme, že by s ním někdo jezdil denně do Lidlu. Za zhruba 450 tisíc korun, na jaké si ho majitel dnes cení, jde spíše o ideální youngtimer pro chvíle radosti. Jak to vidíte vy? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!
Galerie
Co říkáte na 38 let staré „esko“?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 25091
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 23688
