Poslech hudby nebo mluveného slova za jízdy jinak než prostřednictvím autorádia není opravdu nic, co by policie viděla ráda. A navíc to vážně ohrožuje vás i všechny kolem.
Pokrok v moderních technologiích způsobil, že mnozí z nás začali nosit malá, nenápadná, bezdrátová bluetooth sluchátka, jimiž jsme „pevně“ spojeni s telefonem a můžeme s nimi i telefonovat. Nebo poslouchat rádio. Podcasty. Hudbu. Nebo třeba divadelní hru. A v tom je právě ten problém. Mít cokoli v uších jako překážku poslechu aktuální situace kolem vozidla se velmi často nesetkává s pochopením policistů. Pojďme se na to společně podívat.
Rádio i autorádio jsou s námi už poměrně dlouho
Přitom poslech něčeho jiného, než je monotónní zvuk motoru v kabině automobilu, je záležitost velmi stará. I když rádio jako takové (šířené terestricky, tedy vzduchem přes síť vysílačů) sahá někam ke konci 19. století, samotný poslech rádia v automobilu se datuje k roku 1932. Kdy bylo takové zařízení představeno na berlínské výstavě radiotechniky a bylo již primárně určené k instalaci do auta. Tehdy se zrodil fenomén pozdější doby, který se stal nedílnou součástí automobilů – i cestování jako takového.
Historie rozhlasu jako komunikačního prostředku, stejně jako autorádia určeného k instalaci do automobilu je vůbec velmi zajímavá. A určitě se k ní někdy vrátíme. Momentálně však jde hlavně o to, že už si bez ní neumíme představit cestování ve vozidlech. Neumíme si představit, jaké to je, když si nemůžeme pustit svoji oblíbenou stanici, svůj podcast, playlist ze Spotify nebo třeba audioknihu. Zkrátka cokoli, co k nám bude promlouvat lidským hlasem, případně tóny hudby. O tom, že takový poslech zvyšuje bezpečnost provozu, není už v poslední době asi pochyb.
Poslech rádia pouze „vzduchem“, nikoli do sluchátek
Udržuje nás totiž v neustálé pozornosti, nenechává nás usnout „duševně“, a v důsledku ani fyzicky. I když je někdy ticho v automobilu také příjemné (a kdo máte to štěstí a jezdíte opravdu tichým automobilem, ať již s kultivovaným spalovacím motorem, nebo s elektromobilem, potvrdíte mi, že někdy je vychutnání ticha opravdu skvělá záležitost), obecně preferujeme poslech při jízdě. Čehokoli. Neměli bychom však nikdy přeslechnout zvuky, jež signalizují nebezpečí – zvonek na přejezdu nebo třeba houkající sanitku.
A přesně z toho důvodu policie při kontrolách opravdu nevidí ráda, když vám z uší koukají malé bílé „anténky“. Můžete je 100x ujišťovat, jak zrovna ta vaše sluchátka jsou technicky zcela top, jak filtrují okolní ruchy a „pustí“ k vám jen ty důležité zvuky – všechno marné. Možná ti policisté vědí něco o výzkumu, který udělal Ford a jehož se zúčastnilo přes 2 000 lidí z Francie, Německa, Itálie, Španělska a Velké Británie. S výsledkem, že člověk se sluchátky reaguje na nebezpečí o 4,2 sekundy později než člověk bez nich. Čtyři sekundy jsou v situaci za volantem věčnost.
Zkusme chvíli netelefonovat, když sedíme za volantem
Proto jestli můžeme poradit: odložte sluchátka před jízdou do bezpečí pouzdra, batohu či kabelky. Možná se vám někdo nedovolá – tak zkrátka zavolá potom. A nejde také vůbec o těch pár stokorun (tisícikorun) a nepříjemnosti s policí. Jde o bezpečí vaše a všech kolem vás – to je naprosto nejdůležitější. Přejeme vám, ať vnímáte mluvené slovo a hudbu v té nejvyšší kvalitě a pouze z rádia zabudovaného ve vašem automobilu, a především ať se z každé cesty vrátíte šťastně domů!