Snížená schopnost orientace, speciálně v nočních hodinách, jde ruku v ruce s přibývajícím věkem. Problémem je, pokud se na to přijde pozdě – nebo to odhalí až smrtelná nehoda.
Těžko odhadnout, s jakou četností nám do redakce přichází smutné zprávy o nehodách seniorů s tragickým koncem, ale možná začínají převažovat nad zprávami typu „zmatený senior ujel 20 kilometrů v protisměru, podle policie nevěděl, kde se nachází“. Ano, ty pochopitelně také nejsou příliš veselé, ale skončí v zásadě šťastně. Často pravda po nemalé policejní akci, kdy všechno, co „má ruce a nohy“, naskáče do aut a pod majáky se snaží seniora zastavit, než dojde k neštěstí.
Pokud policie stihne zakročit, je vyhráno. Ne vždy se to povede
Ne vždy se to ale podaří. Nedávný případ z rychlostní silnice R10 směrem na Boleslav, který jsme popisovali i s videem z palubní kamery, stejně jako zvukem operačního důstojníka Policie České republiky, dopadl nakonec dobře, seniorovi se povedlo na jednom ze sjezdů dálnici opustit. V nedalekém Polsku neměli v minulých dnech tolik štěstí. Poté, co 86letý senior z obce Radymno najel nesprávně na dálnici A4, se střetnul s protijedoucím 42letým řidičem jedoucím ve voze značky Hyundai.
Následky žel byly tragické. Řidič malého Hyundai i20 následkům střetu podlehl, přes resuscitaci prováděnou policisty a poté zdravotníky se jeho život nepodařilo zachránit. Nehodu způsobivší senior (který navíc řídil bez platného řidičského oprávnění) přežil se zraněními, nicméně bez následků. Když se podíváte, co zbylo z malého Hyundaie po střetu s minimálně 16 let starou A6 (konec výroby 2006), možná se ještě jednou zamyslíte, pokud do budoucna uvažujete o nějakém malém automobilu.
Překvapivé následky střetu na obou vozidlech
Popravdě to je překvapení i pro mne, na obou stranách. Osobně bych téměř 20 let staré Audi v tomto směru příliš nevěřil. Vida. Tady však nejde až tolik o výsledky crash testu. Jde o další ze selhání z kategorie řidičů v pokročilém věku, pro něž je určitá ztráta orientace v podstatě poplatná datu narození, čest světlým výjimkám. Nikdo nemládneme a přechod ze stavu „vše ještě zvládám“ do stavu „speciálně v noci už se moc neorientuji a přehlédnu i slona“ totiž může být poměrně náhlý. A nenápadný.
A může proběhnout mezi dvěma prohlídkami u lékaře, navíc se dotyčnému seniorovi nemusí jevit jako nikterak závažný. Zkrátka to při nočních jízdách už není, co to bývalo. Speciálně my muži nad tím s oblibou mávneme rukou, jsme zvyklí si starosti nepřipouštět a za všech okolností mít o sobě lepší mínění, než je objektivní skutečnost. „Gaučových“ sportovců, co rok neběhají a pak se vydají běžet půlmaraton, aby po dvou kilometrech zjistili, že to opravdu nejde, jsou plné startovní listiny.
Evropská unie má ve věci jasno
A stejně tak by mohli vyprávět policisté, kteří nakonec se štěstím „odlapí“ seniora v protisměru na dálnici. A naštěstí se nikomu nic nestane. Zůstává jen frustrace z toho, že někdo s tak mizivou schopností orientace a posouzení svých (ne)schopností a (ne)dovedností má řidičský průkaz a může řídit auto, které je schopné dosahovat vysokých rychlostí a kohokoli zabít. Jak se žel ukázalo na popsaném příkladě. Co s tím? Zpřísnit zdravotní prohlídky? Nechat seniory absolvovat speciální testy?
Evropská unie v tom má jasno. S platností od tohoto roku se zavádí povinné zkoušky způsobilosti pro seniory nad 70 let s tím, že mezi jednotlivými zkouškami nesmí uplynout více než 5 let. Přesnou aplikaci nařízení pak nechává na jednotlivých členských státech unie. Jak to vidíte vy? Mělo by se opravdu něco změnit, aby k podobným nehodám nedocházelo? Jak byste navrhovali tuto situaci řešit? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!