Dnešní pokračování seriálu z dílny Davida Kubrta a jeho týmu se sice týká auta, jež je pro drtivou většinu z nás nedostupným snem, současně ale popisuje naprosto ukázkový, až by šlo říct učebnicový příklad toho, jak je v podstatě velmi snadné se nechat „napálit“ i od renomovaného prodejce. Neboli handlíře, pokud použijeme terminus technicus Davida Kubrta. A co víc, dotyčný handlíř možná ani netušil, že někomu prodává auto a u toho mu tak trochu lže. Nebo tak trochu dost. Pojďme se na to podívat.

Když kupuji vrchol techniky, očekávám adekvátní servis

A směrodatné v tomto případě bude možná i to, jaké auto se vlastně prodává. Nechci jakkoli zlehčovat levné nákupy malých nebo starších aut, jsou naopak nesmírně důležité pro zachování mobility u lidí, kteří mají z jakéhokoli důvodu momentálněji hlouběji do kapsy. A jejich vysněné Clio nebo Golf za 3 tisíce eur jsou stejně tak důležité, jako Mercedes za 50 tisíc eur. Možná ještě důležitější. Jsou však vozy, které jsou kapitolou sama pro sebe. A kde skvělý servis při prodeji očekáváte automaticky. Jako třeba u jednoho z největších kultů.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Davida Kubrta

U Porsche 911. Ikony, legendy, kultovního vozu, etalonu sportovních aut, dokonalosti a dalších 25 přívlastků, které by na „devětsetjedenáctku“ šly napasovat. S koupí 911 kupujete kus fantastické historie, vrchol technického a sportovního umu konstruktérů z Bavorska a v neposlední řadě společenský status. Chcete definitivně utnout všechny otázky na to, jak se daří vaší firmě a jestli nemáte problémy s odbytem? Pořiďte si novou 911 a vše bude jasné. Ne, nemáme žádné problémy.

Hliník není úplně to stejné, co ocel

Nebo klidně i ojetou, s výhodným poměrem a ztrátou ceny, kterou za vás zaplatil už někdo jiný. Vypadá (téměř) jako nová, ale stála o čtvrtinu méně. No nekupte to. Zvláště když jí kupujete od seriozního prodejce v Německu, který pochopitelně moc dobře víc, co prodává. Kdo, když ne Němci. A který speciálně u tohoto kusu a speciálně Davidovi bez mrknutí oka tvrdil, jak auto nebylo „ani bourané, ani lakované“. Aha. No, je tady jeden malý, drobný problém. Měřička laku prozradí vše.

Kupujeme „cígofáro“ z autorizáku Škody: Totálně nás chtěli podvést. Nevěděli, že máme zapnutou skrytou kameru

A tak David konfrontuje handlíře s výsledkem měření, který ukazuje pouze jedno: vozidlo bylo lakované. Rozdíly v tlouštkách laku jsou natolik zásadní, že je vyloučeno, aby to vzniklo při výrobě. A pokud bylo Porsche lakované, bylo pravděpodobně opravované. Až malinko absurdní je reakce prodejce: Hraje natolik překvapeného a užaslého, že by mu to snad jeden i věřil. Podobně absurdní je i zjištění, proč se to celé stalo: prodejce nemá měřičku zkalibrovanou na hliník. A Porsche má některé povrchové panely karoserie – z hliníku, samozřejmě.

Tak to bychom měli. Profesionál, kterému máte v nejbližších chvílích zaplatit tučnou sumu (jakkoli v podstatě výhodnou, ale pořád tučnou) neví, že to, co prodává, vrchol automobilové techniky a technologie, je lakované. A že to tedy bylo s největší pravděpodobností bourané. A kupující na to přijde, protože má ve finále lepší techniku a technologii, než onen profesionál. V tom kontextu mi přijde úsměvné, že David nakonec ještě zkalibruje měřičku prodejce na hliník, aby se podobnému omylu do budoucna vyvaroval. Komické.

Jak to vidíte vy? Bylo by podobné (vcelku fatální) selhání prodejce pro vás důvodem k tomu, abyste se „otočili na podpatku“? Nebo aspoň smlouvali o ceně? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!

Galerie