Jestli se v nějakém voze snoubí technická dokonalost BMW z devadesátek, exkluzivní provedení interiéru a přitom celková nenápadnost, je to právě v této „trojce“.
Nebudu asi jediný, kdo v trojkové řadě E46 spatřuje vrchol „klasicismu“ ze strany BMW, esenci toho, jak by měl vypadat dokonalý sedan střední třídy s pohonem zadních kol. Postavený stále ještě na poctivých mechanických základech a důsledně dodržující slogan BMW „Freude am Fahren“, neboli radost z jízdy. Jenže, čas nelze zastavit a těch opravdu pěkných kousků, které by stály za otočení, potkáváme dnes a denně méně a méně. Pak se ale objeví něco, co mne vážně vyrazilo dech. Pojďme se na ten mnichovský zázrak podívat společně.
Většina „trojek“ E46 skončila u hochů s kšiltovkou dozadu
U trojkové řady E46 je totiž jeden specifický problém. Jak se ty opravdu pěkné vozy postupně dostávaly k jedincům se stále menšími a menšími rozpočty, přitom ale využívajícími jejich skvělé jízdní vlastnosti a fenomenální motory na maximum, byl výsledný stav těchto vozů stále více a více žalostný. Až zkrátka jednou převýšily náklady na údržbu požitek, který „Freude am Fahren“ poskytoval, a auto skončilo buďto u ještě méně solventního jedince, nebo na vrakovišti.
Zachovaly se tak jen opravdu exempláře s výkonnými motory, často v karosérii kupé, stejně jako například kombi s pohonem všech kol, třílitrové turbodiesely i benzíny, pochopitelně i excelentní M3. Tím spíš je naprostý zázrak, pokud narazíte na „zdánlivě“ obyčejný dvoulitr, nabízející sice příjemných, ovšem nikterak oslňujících 125 kW/170 koní. Jinými slovy hodnoty, kterých dnes dosáhne lecjaký korejský hatchback v diskontu od prodejce u supermarketu. Ale ten dvoulitr je v karoserii, ze které se vám zatají dech.
Mít menší motor se někdy výrazně vyplatí
Popravdě si nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl takhle exkluzivně vypadající interiér, evidentně nakonfigurovaný s citem a vkusem (a krvavě zaplacený – auto bylo údajně jen o něco levnější, než nová M3), přitom neumístěný v některé z vrcholných motorizací. Ano, tady by člověk zcela automaticky očekával, že vzadu na víku zavazadlového prostoru se bude skvít „330Ci“. A nic jiného. Přesně podle hesla „když už, tak už“. Vrcholný třílitrový šestiválec. Jenže, pouhý dvoulitr je nakonec netušená výhoda.
Zachovalé motorizace 330Ci se totiž mezitím stihly (pro dnešní zájemce žel) stát malinko kultovními, což se odráží na jejich cenách. Dvoulitr? Co to je? Nechceme. Super, proto to je také levné. Jenže pokud vám 170 koní stačí (a pokud nestačí, evidentně jste spíše někde v levelu M3 apod.) a chcete se přitom kochat opradu skvostným interiérem, který u VW (o Škodě nemluvě) opravdu nenajdete, a u toho si ještě užít skvělých jízdních vlastností a „zadokolky“, měli bychom pro vás jeden tip.
BMW Individual ve svém nejlepší inkarnaci
A ten tip je v magické fialové barvě, kterou jste na E46 pravděpodobně ještě neviděli. Najeto má 180 tisíc a komukoli tohle auto kdykoli říkalo „pane“, moc dobře věděl, o jak výjimečný kousek se jedná. A adekvátně se také k němu choval. Galerii k tomuto článku už máte jistě celou prohlédnutou, zbývá tedy něco údajů:
BMW 320Ci E46
Rok výroby: 2003
Najeto: 180 000 km
Objem motoru/výkon: 2171 cm³/125 kW/170 koní
Druh paliva: benzín
Převodovka: manuální
BMW E46 320Ci (170 HP) v krásné, vzácné barvě „mora-metallic“ s čalouněním kůží nappa světle „champagne“. Auto je ve velmi dobrém stavu. Původní lak téměř na celé karoserii je v nadprůměrném stavu, nikde žádné stopy koroze. Minimálně oděrek, kromě korekce laku v detailingovém studiu nebylo auto nikdy lakováno.
A teď to hlavní: prodejce za tento nádherný kousek devadesátek požaduje v přepočtu necelých 250 tisíc korun. Popravdě, mít je k dispozici, zvoním právě na dveře domu, v jehož garáži se tento klenot z Mnichova (z dob, kdy „svět byl ještě v pořádku“) nachází. A věděl bych jedno: podobnou trojku za podobné peníze už zřejmě neobjevím. A užíval bych si každého kilometru, stejně jako pouhé přítomnosti v garáži. Jak to vidíte vy, dává vám taková 320Ci za tyto peníze smysl? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!