Osobní automobil, kde nesedí řidič a člověk se jen veze, je zatím nereálné. Přestože technologie existuje, stačí pár kliknutí
Autonomní řízení není žádnou novinkou. Předpověděla ho už řada futuristických filmů, stačí vzpomenout na ikonického Demolition Mana. Ten mimochodem v devadesátých letech 20. století předpověděl budoucnost docela přesně. Včetně restrikcí, zákazů a bizarních omezení, která na sebe společnost ve své hlouposti uvalila. Takže „auto bez řidiče“ není ničím novým. I samotné automobilky se o toto snaží. A ve své podstatě docela úspěšně.
Auto, které jezdí samo, je fikcí. Technologie ale existuje
Stačí se podívat na různé asistenty řízení. Adaptivní tempomat, hlídání jízdy v pruzích a podobně. Teoreticky by stačilo poskládat všechny tyto systémy do jednoho auta, zapnout je a autonomní vozidlo je na světě. V teoretické rovině. Německý ADAC stanovil pět úrovní postupu směrem k plně autonomnímu automobilu. Každá fáze popisuje určitou úroveň automatizace a schopností vozidla. Pokud vozidlo naplní všech kritérií, stane se autonomním.
Úroveň 1: Asistované řízení
První úroveň autonomního řízení je označována jako asistované řízení. Zde řidič má vozidlo neustále pod kontrolou a odpovídá za dopravní přestupky a škody. Asistované řízení využívá různé asistenční systémy, jako je tempomat nebo asistent pro udržování jízdního pruhu. I když tyto systémy mohou pomáhat při některých jízdních úkolech, řidič musí zůstat pozorný a mít vozidlo pod kontrolou. Jde v zásadě o většinu „obyčejných“ aut.
Úroveň 2: Částečně automatizované řízení
Na druhé úrovni, částečně automatizovaném řízení, může vozidlo dočasně provádět některé úkony samo. Za přesně definovaných podmínek. Řidič však musí neustále sledovat provoz a je odpovědný za vozidlo. Částečně automatizovaná jízda může zahrnovat udržování jízdního pruhu, brzdění a zrychlování na dálnici. I přes určitou samostatnost vozidla, řidič musí být připraven k zásahu a sledování asistenčních systémů. Tady se hovoří přibližně o autech se sofistikovanými bezpečnostními systémy. Stále však o „obyčejných“ automobilech.
Úroveň 3: Vysoce automatizované řízení
Na třetí úrovni je vysoce automatizovaném řízení. U něj může řidič dočasně odvrátit pozornost od řízení a provozu. V aplikacích specifikovaných výrobcem může vozidlo řídit samo, ale řidič musí být schopen převzít řízení na žádost systému v krátké době. Vysoce automatizovaná vozidla jsou schopna zvládnout určité úkoly řízení samostatně. V našich podmínkách už je toto v zásadě velkou neznámou a nic takového u nás není.
Úroveň 4: Plně automatizované řízení
Na čtvrté úrovni plně automatizovaném řízení může řidič zcela předat řízení vozidla. Stává se spolujezdcem. Vůz může samostatně jezdit po určitých trasách, například po dálnicích nebo v garáži. Cestující nemusí nést odpovědnost za dopravní přestupky nebo škody během plně automatizované jízdy.
Úroveň 5: Autonomní řízení
Pátá a poslední úroveň znamená plné autonomní řízení, kde není žádný řidičský zásah nutný. Vůz si poradí se všemi dopravními situacemi a cestující jsou bez jakýchkoli řidičských povinností. Autonomní řízení je navrženo tak, aby vozidlo zvládlo vše od složitých křižovatek po průjezdy kruhovými objezdy.
Jakkoli některé automobilky už mají technologii, která zvládá minimálně úroveň 4, tak problém je jinde. V legislativě. U nás, jako v řadě jiných států, řidič odpovídá za automobil. Respektive za nehody a vše, co „automobil udělá“. Není vyřešeno, kdyby například autonomní automobil naboural, kdo je za to odpovědný. Řidič se bude bránit, že je spolujezdec. Výrobce se také bude snažit z odpovědnosti vymanit.
Je to problém, který podle nás nemá ve společnosti tak, jak je nastavená, řešení. Pokud by se měla potkávat na jedněch silnicích autonomní vozidla bez řidiče a „živí“ řidiči, tak je právě tato interakce problémem. ADAC nejenom že jmenuje 5 základních kritérií on je dokonce zjednodušuje na tři. Experti navrhují vnímání věci přes tři úrovně. První úroveň by zahrnovala asistovanou jízdu, druhá částečně automatizované řízení a třetí autonomní řízení. Toto zjednodušení zdůrazňuje postup od podpory řidiče k plné autonomii.
Vozidlo, kde řidič sedí a neřídí, už tady máme Je to vlak
To by mělo usnadnit porozumění konceptu autonomních vozidel. Stále platí, že jde spíše o legislativu než o technologii. V nadsázce, řidič, majitel vozu může možná doma „prolomit“ pomocí počítače omezení, která limitují asistenty ve voze. I kdyby takový hacker-kutil zvládl ve stylu „odstranit omezovač rychlosti“ uvolnit plné použití adaptivního tempomatu a všech dalších systémů, dokázal by teoretiky udělat ze svého auta autonomní. Přesto by to byl ale on, kdy by odpovídal za veškeré dopravní nehody.