Druhá generace Citroënu C5 proslula svým komfortem, stejně jako skvělými interiéry. Byla však také labutí písní hydrauliky, nyní je možná nejlepší čas na koupi za rozumné peníze.
Pokud se řadíte k těm, již odsuzují „všechna auta na „F“, neboli „Ford, Fiat a fšechny francouzský“, nemusíte zřejmě číst dál. Jen bych si vás dovolil jemně upozornit, že na „F“ začíná i Ferrari. Stejně tak bych si dovolil poznamenat, že od dob Citroënu BX se leccos změnilo. Stejně jako od dob prvního TDI. A jedno z nejlepších dieselových kombi, které Evropa stvořila, pochází z Francie. A pod kapotou má motory HDi. Čili nakrájejte sobě sýr a bagetu, otevřete lahvinku burgundského a pojďme se na něj podívat společně.
První generace posloužila k prokázání spolehlivosti hydrauliky
První generace Citroënu C5 (2001–2007), jakkoli byla ve své době zcela revolučním počinem, doplatila na svůj poněkud nevýrazný design, který zdaleka ne každého oslovil. V té době jste si mohli vybrat mezi Passatem B5, povedenou Audi A6 C5/C6 nebo třeba designově vcelku zdařilým Peugeotem 406, pokud máme zůstat ve Francii. Speciálně interiér „cé-pětky“ pak skýtal pohled na poněkud zvláštně tvarovaný středový tunel, kterému navíc sekundovala nepřesvědčivá kvalita plastů.
Jeden pohled ke konkurenci pak často stačil na to, aby bylo rozhodnuto. Nové pružení Hydractive III sice slibovalo nebývalý komfort jízdy, stejnou měrou však ještě dávalo vzpomenout na trable, kterých si majitelé starších Citroënů s psychedelicky zelenou kapalinou LHM užili. A koulemi „rozházenými“ po celém voze. Popravdě, mohl bych o tom vyprávět romány, se starou BX jsme zažili hodně. Roky však běžely a spolehlivost hydrauliky jak v C5, tak v levnější Xantii dávaly najevo, že problémům s odpružením je konečně konec.
Druhá generace jako opravdová francouzská revoluce
Ideální čas na druhou generaci. Ta přišla v roce 2008 a svým tvarem dala hned najevo, jak moc se vzdálila generaci první. Především ale stačilo otevřít dveře a usednout do novoučkého interiéru, aby všechny předsudky o francouzských vozech vzaly okamžitě za své. Bohatě provedená palubní deska, měkčené plasty, kam se jenom podíváte, celkové zpracování minimálně o dvě třídy lepší, než byla stará C5. Náhle ten Passat B5/B6 nevypadal tak dokonale.
A pod kapotou spolehlivé a napříč koncernem PSA již důkladně prověřené úsporné motory HDi (1,6 HDi 80–84 kW a 2.0 HDi 100–133 kW a 2,2 HDi 120-150 kW), sofistikované závěsy kol (přední lichoběžníkovou nápravu, konstrukčně odvozenou od závodních Peugeotů Superturismo, vzadu čtyřprvkový závěs) a opět Hydractive, tentokrát s přízviskem III Plus. Stačila jedna zkušební jízda „kolem komína“, respektive dealera Citroënu, a většinou se začala chystat kupní smlouva. Nic podobně jezdícího tady do té doby nebylo.
Dokonalou přední nápravu lze servisovat za překvapivě rozumné peníze
Zmíněná přední náprava využívá horní a spodní příčná ramena a zároveň řešení s oddělenou těhlicí, čili něco podobného, čím disponuje Renault Mégane R. S. a co by mělo zajišťovat extra přesné vedení nápravy, současně s minimalizací negativních vlivů předního pohonu, onoho známého „tahání za volant“. Dobrou zprávou je, že složitá konstrukce je i celkem odolná, každopádně opravná sada FEBI stojí snesitelných zhruba 6 600 korun pro jednu stranu. Nic tragického.
A jak to je s tím vychvalovaným odpružením? Celkem zajímavě. Poprvé v historii velkých Citroënů se totiž levnější verze nabízely „na pružinách“, čili s klasickým provedením odpružení pomocí pružin a tlumičů. A od roku 2017 se pak Hydractive (na konto vysokých výrobních nákladů) odporoučel úplně. Jinými slovy: pokud chcete velký Citroën za výhodnou cenu, je nyní jedna z posledních možností, jak se k němu dostat. Auta budou stárnout a bude jich ubývat. A určitě chtějte hydrauliku, jen s ní to auto dává smysl.
Jedině hydraulika dává ve velkém Citroënu smysl
Citroën C5 nabízel výhradně hydropneumatické odpružení ve dvou verzích, a to Hydractive III a Hydractive III+. Lišily se počtem pružících jednotek neboli koulí. Obě uměly měnit světlou výšku vozu, ale pouze verze „Plus“ nabízela také adaptivní odpružení a navenek se lišila dodatečným tlačítkem „Sport“. Hledal bych tedy každopádně verzi, která má na středovém tunelu u přepínání tuhosti tlumení právě ono tlačítko „Sport“. Opět, nemá smysl si nedopřát to nejlepší, ceny bývají často zcela shodné.
Kombi z inzerátu je vybaveno automatem, přičemž AM6 od japonského Aisinu má šest stupňů a možnost sekvenčního řazení, nicméně nemá indikaci opotřebení oleje. Určitě tedy zkontrolujte, zda byl dodržován servisní interval výměny oleje 60 tisíc km. Do převodovky je doporučován olej ESSO JWS 3309 (v Citroënu označený jako ND 9980.D4), lze jej nahradit například olejem od Mobilu ATF 3309, ESSO někdy bývá špatně dostupné pro maloodběratele.
C5 mívají velké nájezdy, důkladná kontrola nebude od věci
Jinak ale s vozem nebývají žádné zásadní problémy, pochopitelně je dobré na servis mít někoho, kdo hydraulice a Citroënům rozumí. Zajistí vám to další stovky tisíc kilometrů plavné jízdy. A doporučení k interiéru: zkuste najít sedačky v provedení kůže/látka, jednak se na nich lépe sedí (než na holé kůži, či naopak zcela látkových), jednak jejich bočnice vydrží násobně víc než u textilní verze. A sedačky bývají často vyhřívané a s masážní funkcí, coby součást vyšších výbav.
Nabízený vůz je k mání zhruba za 200 000 korun, s nájezdem 126 800 kilometrů a motorem 2.0 HDi ve verzi 120 kW. Na první pohled vypadá zachovale, prodejce ostatně garantuje perfektní stav s úplnou servisní historií pouze ve značkovém servisu. Pokud snesete větší nájezdy, jsou C5 kombi k mání již zhruba od 120 000 korun, nicméně pak je třeba již pečlivěji vybírat, pochopitelně. Na každý pád jakmile jednou zkusíte komfort hydrauliky od Citroënu, jste ztraceni.
Tak jako tak, u tohoto auta kupuje člověk de facto „dvě za cenu jednoho“. Jak to myslím? Za jedny peníze máte jednak skvělé auto. A k tomu nádavkem ještě bezvadný, a hlavně úsporný motor. Což nebývá vždy pravidlem. Pokud jste někdy chtěli Citroëna se vším všudy, je to tento. Držím palce!