Čtvrtá generace Mondea je současně generací poslední, nástupce se nechystá a nebude. Propad cen jen několik let starých vozů je ale možná důvodem, proč o Mondeu přemýšlet.
Mondeo bylo pro Ford vždy tím, čím byl Passat pro Volkswagen nebo Superb pro Škodu. Tedy vozem na vrcholu modelového žebříčku, který je určený pro manažery, obchodní zástupce, stejně jako pro rodiny. U kterých zejména v kombi variantě (a nižších, dostupnějších motorizacích) plnil roli univerzálního rodinného vozidla. Zatímco ale Passat se vyrábí dál (jakkoli už v jediné verzi) a Superb exceluje v nabídce Škody, s Mondeem je konec. Co se vlastně stalo? A je výhodné koupit zánovní Mondeo jako ojetinu? Pojďme se na to podívat společně.
První generace Mondea byla revolučním počinem
Vývoj první generace Mondea započal již v roce 1986, ještě před faceliftem předchůdce Fordu Sierra. Za jeho vývoj Ford utratil 6 miliard dolarů, což byla tehdy naprosto nepředstavitelná suma a dodnes to zůstává jednou z nejvyšších částek utracených za vývoj automobilu. Kódové označení při vývoji bylo CDW27, což reflektovalo skutečnost, že vůz stojí mezi třídami C a D (nižší a střední) a byl určen pro trhy na celém světě (World Car).
Fordu na Mondeu zkrátka extrémně záleželo a sliboval si od něj „změnu hry“ a konkurenci pro několik tříd najednou, zejména však schopnost postavit se Passatu, Vectře, stejně jako Mercedesu třídy C a BMW řady 3. Ty byly sice menší, na druhou stranu měly pohon zadní nápravy, a tedy i vynikající jízdní vlastnosti. Ve Fordu doufali, že prostorný a skvěle jezdící vůz může značnou část jejich (solventních a současně věrných) zákazníků odlákat a přivést do showroomů Fordu.
Facelift přinesl výraznější vzhled i nové motory
První generace byla opravdu zjevením a zejména skvělé jízdní vlastnosti (spolu s Focusem Mk1) na dlouhou dobu definovaly názor, že „Ford podvozky umí“. Zčásti to bylo dáno tím, že se svým předchůdcem vůz nesdílel téměř nic – oproti Sieře mělo Mondeo poháněnou přední nápravu, podvozek, motory a převodovky byly taktéž zcela nové. Nové zavěšení poskytovalo Mondeu skvělé ovládání a komfort, zatímco automatická převodovka se již tehdy spoléhala na elektroniku. Což vozu poskytovalo režimy jízdy jako „sport“ a „economy“. V dané třídě nevídané.
Facelift první generace (značený jako Mk2) dopadnul dobře, zejména zajímavě tvarovaná přední světla přidala na výraznosti. Přibyla sportovně laděná verze ST200 se zcela novým, moderním šestiválcem o výkonu 125 kW, stejně jako varianta s pohonem všech kol s motorem 2,0/97 kW. Mondeo se Fordu povedlo, jméno se zapsalo nad jiné dobře. Nástupce (Mk3) pak znamenal revoluci jak v designu, tak i použité technice. Žel se ale nevyhnul problémům, které Fordu na pověsti příliš nepomohly.
Nepovedené TDCi motory poškodily renomé výrobce
Designem, prostorností i jízdními vlastnostmi se opět jednalo v zásadě o etalon třídy, materiály v kabině byly o kosmický rok jinde oproti předchůdci. Podvozek spoléhal na odolnou ocel, na rozdíl od hliníkových komponentů u konkurenčního VW. Co se však velmi nepovedlo, byly vznětové motory TDCi. S výkony i spotřebou bylo všechno v pořádku, sklony k zadírání čerpadel a následnému kolapsu celé palivové/vstřikovací soustavy však Ford stály mnoho prostředků za záruční opravy. Ještě více však utrpěla ztráta pověsti.
Nástupce, který přišel na trh v roce 2007, vsadil na dieselové motory od koncernu PSA, a udělal dobře. Nespolehlivost minulých motorů byla (snad) zapomenuta a Mondeo si pomalu získávalo zpět svoje kdysi pracně vybudované místo. Jenže mezitím se na trhu událo nemálo změn. Kdysi okrajová SUV získávala raketově na oblibě a i Ford poznal, že Kuga se místy prodává lépe než Mondeo. Které, jakkoli poslední generace vypadala velmi k světu, náhle připomínalo tak trochu časy minulé. A odešlé.
Konec velkých vozů a tradičních rivalů
Do toho přišel nástup elektromobility, kdy bylo víceméně jasné, že nový elektromobil Fordu vznikne „z čistého listu papíru“. Pro Mondeo se tak náhle ztrácel smysl existence. A tak podobně jako Opel „zaříznul“ (pravda až nedávno, v roce 2022) Insignii, bylo rozhodnuto o konci velkého Fordu. Že se to dnešní optikou jeví jako možná ne zcela prozíravý tah, je věc druhá. Před deseti lety vypadalo mnoho věcí jinak než dnes. A mnoho věcí (covid, válka na Ukrajině) jsme si nedokázali vůbec představit.
Nicméně staly se a stalo se. Ford svůj veleúspěšný velký vůz poslal po téměř třech desítkách let existence do minulosti, což jsem popravdě nechápal tehdy a nechápu to ani dnes. Poslední Mondeo páté generace bylo extra povedené, opravdu velké a prostorné auto. Které speciálně s úspornými diesely neudělalo ani finanční průvan v peněžence. A dobře se s ním žilo. Víte, mám rád auta, která dokáží v nižších motorizacích/výbavách zastat takřka všechny rodinné nároky a v těch vyšších jimi neopovrhnou manažeři. Mondeo bylo přesně jedním z nich.
Nám z toho momentálně ale plyne zajímavá výhoda, co se ojetých vozů týče. Jako by pomyslná „ztráta budoucnosti a perspektivy“, jinými slovy to, že kupujete vlastně navždy poslední generaci Mondea, zapříčinila, že ceny klesly více, než byste čekali. A tak i pět let staré Mondeo s nájezdem do 200 000 kilometrů, s naftovým motorem o výkonu 140 kW a automatickou převodovkou seženete do 250 000 korun. S trochou údržby a péče není důvod, aby dalších 200 tisíc kilometrů nenajelo ve vaší režii.
Přesně jako to v naší galerii, které jsme pro vás objevili. Za podobné peníze neexistuje z nových aut nic, co by se alespoň vzdáleně blížilo možnostem tohoto Mondea. Pokud tedy uvažujete o prostorném kombi se zcela současnou technikou (avšak stále ještě v klasickém, „nepřeasistovaném“ duchu), úsporným a spolehlivým dieselem a poměrně reprezentativním vzhledem, možná bychom (navždy) poslední generaci Mondea zahrnuli do užšího výběru.
Galerie
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 95567
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 94164
