Když jsem poprvé uviděl francouzské vlajky na přídi tohoto Safranu a cenovku, jež se pod ním skvěla, pomyslel jsem si cosi o tom, že někdo hodně moc potřebuje peníze. A hodně moc potřebuje prodat. Dokonce tak moc, že jedno z nejpovedenějších velkých francouzských aut, tady navíc v „prezidentské úpravě“, prodává opravdu za směšnou částku. Nad kterou by s vámi jinak licitoval majitel omlácené Fabie. A ne šestiválce z Paříže. Tohle je opravdu unikát, pojďme se na něj podívat.

Elysejský palác trval důsledně na domácí produkci

To, že francouzští prezidenti byli, co se prezidentských „kočárů“ týče, vždy velmi vlastenečtí, je desítky let známý fakt. Podobně jako Miloš Zeman u nás využíval Škody Superb. Dlužno dodat, že Superb má díky svému nadstandardnímu místu vzadu k „limuzíně“ celkem ideální dispozice. Francouzští prezidenti tak jezdili v Citroënech, Peugeotech nebo Renaultech. Přičemž posledně jmenovaný má zastoupení u Elysejského paláce možná nejmenší.

V čem jezdí a jezdili prezidenti USA. Bílému domu už 37 let vládne Cadillac

Je to pochopitelné, doménou Renaultu byly spíše nižší kategorie, R5 počínaje a Méganem konče. Citroen měl naopak vždy k dispozici patřičně reprezentativní model, a příběh o tom, jak hydropneumatické pérování v Citroënu DS zachránilo právě Charlesi de Gaulovi život (resp. jeho schopnost udržet auto stabilní i při jízdě po třech kolech), je dostatečně známý. Pochopitelně tehdy v kombinaci s duchapřítomným policistou za volantem, který z pokusu o atentát dokázal bleskově odjet po třech kolech, byť s prostříleným vozem.

Citroën v prezidentských vozech vede, Renault měl eso v rukávu

Peugeot nabídnul svého času reprezentativní dvojici 605 a 607, která se však nemohla rovnat opravdu státnické C6 od Citroënu. A Renault? V opravdu již dávné historii byla k dispozici „pětadvacítka“, což byl vcelku zdařilý pokus Renaultu o průnik do vyšší střední třídy. Teprve ale v jeho nástupci, pojmenovaném Safrane, Renault získal reprezentativní vůz schopný (speciálně v nejvyšších výbavách) konkurovat i zavedeným hráčům z německého prémiového trojlístku.

Před lety mu jeho komfort záviděly i německé limuzíny. Zachovalé exempláře z druhé ruky rychle mizí, váhat se nevyplácí

iZdroj fotografie: Giełda klasyków

Velmi chytře si ale ponechal určitou „měkkost“ a notnou dávku pohodlí, kterou byly kdysi francouzské vozy proslulé. A mnohými pro ni také vyhledávané. Stačí však několik pohledů do galerie námi objeveného vozu, a bude vám jasné jedno: v „tomhle“ se budete cítit jako v pokojíčku. Resp. o kus lépe, při vší úctě pochybuji, že máte doma křesla s parametry a možnostmi nastavení, jaké mají přední „sesle“ prezidentského Safranu.

Co je dobré pro Mitterranda, bylo dobré i pro Chiraca

Tento konkrétní kus vznikl jako „remake“ limuzíny, kterou užíval socialistický prezident François Mitterrand. Ten byl ve funkci v letech 1981 až 1995. Zpočátku řídil Renault 30 TX, poté 25 Baccara a v roce 1992 dostal nejnovější Renault Safrane spolu s řadou vymožeností ve verzi připravené speciálně pro něj. Vůz byl tak dobrý, že jej převzal i jeho nástupce Jacques Chirac. Celkový komfort, opravdu „vymazlené“ audio ve středovém tunelu nebo druhé zadní sklo (aby dovnitř nefoukalo, když se otevřou páté dveře) pak jeho počínání vysvětluje.

iZdroj fotografie: Giełda klasyków

Žlutá světla i mlhovky dotvářejí ryze francouzskou atmosféru z těch let, podpis karosárny Heuliez na boku vysvětluje, kde se vzal všechen ten luxus. Pod kapotou si lebedí třílitrový šestiválec naladěný na 167 koní, vrcholná verze Biturbo s výkonem téměř o sto koní větším je dnes již extrémně drahá. A velmi špatně sehnatelná. Tady máte naopak fantastickou připomínku starých dobrých časů Francie za cenu lehce převyšující 150 000 korun. To je přece směšné, takový kus historie za tak málo peněz.

Co říkáte? Nezláká vás prezidentský Safrane? Je stoprocentně jediný v Evropě, a kamkoli s ním přijedete, budete centrem větší pozornosti než v posledním modelu BMW. Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!

Galerie