Hybridy se posunuly citelně kupředu a pomalu, ale jistě se z nich stává ekologická i ekonomická volba číslo jedna. Nečekaně dostupné kombi prémiové značky je toho důkazem.
Práce motoristického novináře je v poslední době mimořádně zajímavá. Původně jsem chtěl napsat dokonce „vzrušující“, ale nakonec jsem si takto expresivní formulaci rozmyslel. Mám psaní článků, editaci fotografií a vůbec svůj počítač sice velmi rád, nicméně dlouhé hodiny s ním popravdě příliš vzrušující nejsou. Možná spíše naopak. Co je ale rozhodně vzrušující, je nebývale netolerantní doba, ve které se právě nacházíme. Jakže se to říká? Když se dva perou, třetí se směje? Pojďme se na tu nesmiřitelnost podívat raději společně.
V oboru panuje nevraživost netušených rozměrů
Popravdě si totiž z historie vývoje automobilů nepamatuji dobu, kdy by proti sobě stály nějaké dva tábory tak nekompromisně a s takovou (někdy ani trochu neskrývanou) dávkou nenávisti a intolerance, jako je tomu u příznivců klasických, spalovacích motorů na jedné straně a zastánců elektromobility na straně druhé. Jedni druhé obviňují z většího ekologického dopadu na planetu právě u „jejich“ druhu pohonu, vysmívají se malému dojezdu, kritizují emise CO2.
Přitom na obou stranách je místy více emocí a iracionality než věcné diskuse. Dávno už není pravda, že s elektromobilem se nedá rozumně žít (nebo rozumně dojet na dovolenou do Chorvatska), poslední modely umí dobít za půl hodiny na 80 %, což v jejich podání často obnáší 300 kilometrů a více. To není nic, s čím by se nedalo naučit nějak rozumně fungovat, pokud tedy denně nenajíždíte stovky kilometrů, nebydlíte někde mimo civilizaci a první rychlonabíječku máte 50 km od domu (navíc paneláku).
Pokud jezdíte na veřejnou síť, jezdíte na uhlí
V tom případě je elektromobilita pochopitelně zatím nepříliš praktická záležitost. A pak je tady jeden neoddiskutovatelný fakt: pokud elektromobil v Čechách napájíte z veřejné sítě (a nikoli výhradně třeba z vlastní fotovoltaiky), tak jej z více než poloviny napájíte uhlím. Právě větší než poloviční podíl fosilních paliv na zdrojích energie energetického mixu České republiky je zřejmě jedním z nejsilnějších argumentů odpůrců elektromobility, alespoň co se ekologie týče.
Obě strany se zkrátka neustále „špičkují“, jaký pohon je ten jediný správný a jaký pohon má budoucnost. A jak už jsem zmínil v úvodu, jedno mimořádně trefné české přísloví praví, že když se dva perou, třetí se směje. A tím třetím není v tomto případě nikdo jiný než hybridní pohon. Respektive vozy s hybridním pohonem. Které za poslední dva-tři roky zaznamenaly opravdu velký skok, co se možností, efektivity pohonu a spolupráce mezi spalovací a elektrickou částí týče.
Hybridní kombi prestižní značky za milion
Jak s oblibou ve svých textech píšu, hybridy si z elektromobilů a spalovacích motorů vzaly to nejlepší (a zbytek nechaly být) a daly to dohromady v jeden smysluplný funkční celek. A s ohledem na to, jak se vyvíjejí a zrychlují výpočetní výkony v automobilech, je nasnadě, že se podobně zrychlilo i všechno, co se hybridních pohonů týče. Jeden příklad za všechny? 218 koní v „malém“ Mercedesu CLA 250e Shooting Brake. 75 kilometrů čistě na elektřinu, 25 minut u nabíječky, 1,1–1,4 litru na 100 km kombinovaná spotřeba.
A cena těsně nad milion. Za kombi prestižní značky, jakkoli tady konkrétně s předním pohonem. Interiér? Jste v Mercedesu. Jak jsem již ale uvedl, to nejcennější se skrývá pod kapotou. Pohonná jednotka verze 250e je složena z benzínového čtyřválce 1,3 turbo o výkonu 160 koní a elektromotoru o výkonu 102 koní (celkový systémový výkon 160 kW/218 koní), s přenosem na přední kola přes dvouspojkovou 8stupňovou převodovku 8G-DCT. A ze spousty počítačů, které pracují, „až se z nich kouří“.
Účty za benzín začnou být směšně nízké
Možná ještě působivější jsou pak poslední generace mild-hybridů, reprezentované například novou Astrou nebo Citroënem C4X, oboje z produkce koncernu Stellantis. U nich se k výkonu spalovacího motoru (tříválcový agregát 1.2 PureTech s výkonem 100 kW / 136 koní a 230 Nm) přidává ještě 21 kW a 55 Nm točivého momentu elektromotoru. Ten energii čerpá z malé 48V lithium-ion baterie, umístěné pod sedadlem spolujezdce, která se dobíjí kdykoli, kdy je rekuperace možná.
Skvělé sladění obou agregátů, zejména v nižších rychlostech, při zpomalování a rozjezdech vytváří ve finále efektivně pracující celek. Mild hybridy jsou, díky své menší baterií a nezávislosti na externím dobíjení pro bezproblémové užívání možná ještě příjemnější variantou, než PHEV verze. Ty zase umožňují desítky klilometrů zcela bez emisí, což pro někoho může mít (např v centrech měst) také význam.
Když se totiž sečtou všechny kilometry za měsíc a vydělí se litry benzínu, které jste do nádrže nalili, tak se dostanete ke směšným číslům typu 1 l/100 km. Moderní hybridy, jak plug-in či mild hybridy zkrátka dávají smysl a jsou to dle mého soudu technologií, jíž patří blízká (a možná i vzdálenější) budoucnost. Není na Mercedes? Nabízí se i jiné značky, mild-hybrid má nově i naše Škoda. Nebo třeba Toyota, která je v této technologii průkopníkem. Kolik že je Priusu? Přes 25 let? Letí to.
Jsou hybridy opravdu cestou do budoucnosti?
Jak to vidíte vy? Taky si myslíte, že hybridy si z elektra i „spalováků“ berou to nejlepší a dávají to do jednoho smysluplného celku? Přejeme vám hodně šťastných kilometrů, ať již s jakýmkoli pohonem, a dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!