Kdybyste mi ještě před několika lety řekli, že jedna z nejvíc kultovních italských automobilek, mající za sebou stovky a stovky úspěchů za svoji více než 110 let trvající existenci, bude jednou vyrábět v socialistické továrně východní Evropy, asi bych se na vás soucitně podíval. Klenoty jako Alfa 33, 164, 8C nebo 156 GTA se vrátí do socialismu? Absurdní. Ne, absurdní je v dnešní době cokoli předvídat. Ono se to občas nemusí vyplatit. Jako třeba tady. Pojďme se na to každopádně podívat společně.

Budoucnost Alfy je elektrická, Busso má smůlu

Protože místem výroby a „socialismem“ to nekončí. Ale teprve začíná. Neb ona Alfa Romeo Milano, jež se bude zanedlouho vyrábět, je plně elektrická. Ano, přátelé, všichni tifosi (a že jich Alfa má) již dávno zřejmě teskní nad zvukem, který se dokázal linout zpod kapot jejich miláčků. Neb s tím je definitivně konec. Ono relé nebo stykače zrovna moc libozvučně nezní. Elektromotory se sice budou snažit a sem tam něco přidá i „umělý“ zvuk z generátoru, ale Busso, Busso to tedy opravdu nebude.

iZdroj fotografie: S vědomím Martin Oberschulte

Vozy značky Alfa Romeo čeká zajímavá budoucnost, už nikdy nebudou jako dřív. Změna je větší, než byste čekali

Již nikdy, smiřme se s tím. Popravdě se s tím osobně smiřuji velmi těžce, mám Alfu od srdce rád, a když se asi před dvěma lety koncern Stellantis zavázal, že značku udrží při životě, zajásal jsem. No, zřejmě jsem se radoval předčasně. Nedošlo mi totiž, co se tím vlastně míní. Při začtení se do technických údajů nové Alfy Milano mi odcházel úsměv ze rtů, až mi odešel definitivně. Stellantis totiž začíná být přeborníkem ve sdílení podvozkových plošin. A vlastně čehokoli jiného.

Sdílení podvozkových plošin jako lék na krizi

Jinými slovy, jak na jednom podvozku a s jedním motorem (a jedněmi bateriemi, abychom byli přesní) postavit deset aut deseti značek a pak k nim udělat „unikátní“ marketing, aby si kupci mysleli, jak si pořizují skvělý produkt. Což o to, to auto nemusí být vůbec špatné, ale zarazí vás, kolik pojetím a naturelem zcela odlišných značek a modelů používá jedna a ta stejná „střeva“. A nová Alfa Romeo Milano je toho žel celkem ukázkovým příkladem.

Jedno auto, více značek. Sdílené platformy jsou jako automobilový kanibalismus

Neb stejnou podvozkovou plošinu, baterii a další komponenty sdílejí například nový Fiat 600e, stejně jako Jeep Renegade. Zajímavý mix. Stejná bude nabídka ze dvou motorů – nijak ohromujících 156 koní v základu a citelně zajímavějších 240 koní jako top verze. Mimochodem, jak se bude jmenovat? Quadrifoglio Electrice? A stejná je nabídka i baterie s kapacitou 54 kWh, zajišťující u slabšího z motorů dojezd AŽ 400 km dle WLTP. Čili 350 reálně a 300 v zimě.

Nejsem si popravdě jist, jestli zrovna tohle budou příznivci milánské značky brát jako spásu. Nemám nic proti elektromobilitě, pokud je opravdu špičkově postavená a dovede nabídnout něco navíc. Ale tohle? Pseudo-terénní-hatchback-crossover s dojezdem (optimistických) 400 km? To přece nemá z odkazu AR ani co by se za nehet vešlo. Jakkoli auto je to nádherné (to byly Alfy vždy), přední maska originální a interiér skvostný. A nejnižší cena ze všech elektro od Alfy Romeo. Ale bude to stačit?

iZdroj fotografie: Alfa Romeo

Výroba v továrně postavené v rámci socialistické výstavby

Nějak nemohu najít tu správnou klientelu na podobné auto. Ale třeba se mýlím a „soudruzi“ v Itálii opravdu neudělali chybu. Ani co se místa výroby týče – nové Milano se totiž, podobně jako její dva zmínění dvojníci, bude vyrábět v polských Tychách, v továrně Fiatu. Kde mimochodem kdysi vznikaly dvouválcové „Maluchy“. A dnes elektrická Alfa Romeo. To jsou přece neskutečné paradoxy, co myslíte? Dejte nám váš názor vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!

Galerie