Když se z lehce pomateného „děduly” stane dědula agresivní, co vás chce dostat ze silnice, jde veškerá legrace stranou. Policie měla tentýž názor.
Příběhů o více či méně (někdy pravda spíše více) zmatených seniorech jsme tady měli již nepočítaně. Drtivá většina z nich byla v podstatě „přes kopírák“, a jakkoli někdy neměly pěkných konců ani pro jiné účastníky silničního provozu, kteří byli v případné kolizi se seniory nevinně, bylo nám těch dědoušků a babiček za volanty v podstatě vždy líto. Dokážeme pochopit nutnost auta, dokážeme pochopit nemožnost se někam bez něj dostat. Co neumíme pochopit, je „seniorní agresivita“. Nikdy a nijak. Pojďme se na jeden odstrašující případ podívat společně.
Jakkoli se cítíte povoláni k tomu poučovat ostatní, nedělejte to
Přičemž chybný tvar slova „seniorní aktivita“ jsem v minulém odstavci použil pochopitelně zcela záměrně, namísto správného „seniorská agresivita“. A popravdě se mi do našeho příběhu tato češtinářská hříčka náramně hodí. Kdo je to vlastně ten, jenž se dostane na „seniorní pozici“? Zkušený pracovník? To bezpochyby. Dlouholetý zaměstnanec? Může být. Praktik, který může školit ty na „juniorských pozicích“? Tady bych možná brzdil.
Ne všichni, kdo se dostanou na vyšší pozici po desítkách let praxe, by měli mít automaticky právo někoho školit, vyučovat nebo poučovat. Předávání informací a zkušeností je sice pěkná věc, ale ne každý v sobě nosíme pedagogické vlohy a ne každý máme talent (a dar od Boha) na to, abychom někoho oblažovali svým kantorským umem. Mnohdy spíše neumem. Ve výsledku se totiž může stát to, že svým mentorováním dotyčného či dotyčné natolik odradíme, že efekt bude naprosto opačný.
Vztek a agrese skončily bez řidičáku
Možná by se touto nikterak objevnou poučkou mohl řídit i 67letý senior za volantem, jenž se rozhodnul „vyučovat“ mladého řidiče ve Fiatu. Sám přitom sedíce v Mercedesu si jistě připadal „výš“ po všech směrech, sociálních, finančních a konečně i těch praktických. Dlužno dodat, že styl, který si k tomu zvolil, nebyl úplně z nejoptimálnějších, velmi mírně řečeno. Spíše byl naprosto nevhodný a špatný. Jak se to celé vlastně seběhlo?
Stalo se v Polsku, kde podle kielecké policie vše začalo chováním mladého řidiče italského vozu, které bylo ale zcela v souladu s předpisy. Řidič Fiatu zkrátka dojížděl pomalu k semaforu a nestihnul již interval zelené šipky. Zastavil tedy a zůstal stát, což vyžaduje zákon. A není to nic, co bychom denně neviděli stokrát. Jeho manévr ale rozzuřil sedmdesátiletého muže za ním. Řidič Mercedesu začal troubit , ale ani to mu nestačilo. Rozhodl se tedy dát průchod nahromaděné agresi.
Policie neměla těžkou práci. A senior zřejmě zíral
Po projetí křižovatky tedy starší muž předjel Fiat a začal mladšímu řidiči nebezpečně blokovat cestu a snažil se ho vytlačit ze silnice. Ten se rozhodl zrychlit, aby šílenci unikl, a když to nepřineslo žádné zlepšení, zpomalil. Nakonec došlo ke střetu a byla přivolána policie. Zkoušky na alkohol a návykové látky byly u obou negativní. Pro chování řidiče mercedesu nebylo vysvětlení, policisté proto sedmašedesátiletému řidiči odebrali řidičský průkaz. O jeho dalším osudu rozhodne soud.
Finále? Jak již bylo řečeno. Snažit se poučit ostatní účastníky silničního provozu je jeden z nejhorších nápadů, který vás může napadnout. Zaprvé v takové situaci může snadno dojít k nebezpečnému incidentu. Zadruhé se můžete mýlit. Konce pak bývají neveselé. Jakou máte zkušenost s „vyučováním“ na silnici vy? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme.