Vyrábět a prodávat automobily v Evropě není dnes opravdu procházka růžovým sadem. Zjistil to i japonský gigant s velmi dlouhou evropskou tradicí.
Že v dnešní době není výroba automobilů a jejich prodej v Evropě v některých případech opravdu nic k závidění, jsme na těchto stránkách psali již minimálně padesátkrát. Všechna možná omezení ze strany Evropské unie, nedostatek komponentů, drahá pracovní síla. A jako „bonus“ invaze čínských automobilek s jejich levnými modely do Evropy. Které evropská omezení typu konec spalovacích motorů v roce 2035 příliš nezajímají. To všechno umí opravdu zkomplikovat život. I gigantům. A hodně. Pojďme se na to podívat společně.
Miliardové ztráty a pouze v Evropě
Jak totiž uvádí mj. magazín Automotive News, japonský Nissan ztratil v Evropě za tento fiskální rok končící 31. březnem 17,3 miliardy jenů (102 milionů EUR, čili přes 2,5 miliardy korun). Což z Evropy dělá pro Nissan jediný neziskový region v celém jejím globálním byznysu. Výkon byl dokonce ještě horší než rok předtím, kdy společnost v Evropě ztratila ekvivalent 27 milionů eur (zhruba 650 miliónů korun). Přitom Nissan byl v Evropě vždy mimořádně silně zakotvený, jeho hlavní továrna v britském Sunderlandu vyráběla Micry, Almery, stejně jako SUV Quashqai.
„Nový Qashqai by nám měl zvýšit prodeje,“ řekl šéf výroby Nissanu v Evropě Alan Johnson pro Automotive News Europe na akci pořádané v závodě společnosti v Sunderlandu v Anglii. „To by mělo pomoci ziskovosti a postavit nás zpátky na nohy lépe než vloni.“ Qashqai byl nejprodávanějším kompaktním SUV v Evropě až do dubna 2024 s 59 683 kusy, což je o 19 procent více než před rokem, uvádí agentura Dataforce. Z těchto prodejů bylo 21 079 kusů pro hybridní verzi e-Power.
Závod s dlouhou tradicí, přesto v problémech
Jak vidno, i obr velikosti Nissanu se může dostat v Evropě do brutálně záporných čísel. Jakkoli je to automobilka, jež má s evropským podnikáním mimořádně dobré – a mimořádně dlouhodobé – zkušenosti. Nissan Motor Manufacturing UK byl založen již v únoru 1984, kdy Nissan a vláda Spojeného království podepsaly dohodu o výstavbě závodu na výrobu automobilů ve Spojeném království. Následující měsíc byl vybrán pozemek na zelené louce o rozloze 799 akrů (3,23 km2) v Sunderlandu.
První fáze výstavby závodu byla dokončena v červenci 1986 a zahrnovala karosárnu, lakovnu a linku konečné montáže. První Nissan Bluebird byl vyroben krátce poté a je nyní vystaven v Sunderlandském muzeu a zimních zahradách. Oficiální otevření závodu tehdejší premiérkou Margaret Thatcherovou a prezidentem Nissanu Yutakou Kume se uskutečnilo v září 1986. V únoru 1987 se NMUK stal jediným dodavatelem modelu Bluebird na britský trh po krátkém období importu japonských modelů.
Práce na druhé fázi závodu (zahrnující lisovnu plastů a montáž motoru) začaly v roce 1988 a byly dokončeny v květnu 1990. Tento rok se ukázal být pro závod přelomový, protože byla představena P10 Primera. Tedy první model, který byl kompletně navržen a vyroben v NMUK, nahradil Nissan Bluebird a byl uveden do výroby ve stejném roce. V roce 1991, navzdory recesi, závod dosáhl svého prvního zisku ve výši 18,4 milionu liber (zhruba 515 milionů korun). A získal status „Britský výrobce“ od Společnosti výrobců a obchodníků motorů (SMMT).
Nechová se Evropa ke svým automobilkám poněkud macešsky?
Jak je vlastně možné, že někdo s takovou evropskou tradicí a historií má najednou Evropu jako jediné místo na podnikání ve světovém měřítku, kde je těžce ztrátový? Nesvědčí to náhodou o tom, že podpora výroby automobilů je v Evropě opravdu na bodu mrazu. Či spíše hluboce pod ním? Nevím, jestli si Evropská unie uvědomuje, že komplex omezení, která automobilkám dává do cesty (použil bych spíše velmi trefné české označení: „klacky pod nohy“), může ve finále vést k problémům především Evropy samotné?
Riskujeme zánik kvalifikovaných pracovních míst
Neb pokud nebude výroba, nebude ani práce a kvalifikovaní lidé z oboru zkrátka odejdou. Kdo je pak nahradí? Zkušenosti v automotivu jsou velmi cenné a lidé v něm také, nejsem si zcela jist, že zrovna tímto kapitálem plýtvat a vystavovat jej riziku kolapsu je moudré. Nemluvě o cenách energie, které v Evropě vylétly do astronomických výšin. Pak se sice vrátily zpět do rozumnějších pásem, nicméně třeba právě Velká Británie (jakkoli není v EU) svými cenami velmi solidně domácí výrobce „dusí“.
Jak doplnil Alan Johnson, šéf Nissanu UK, závod se potýká s vysokými náklady na energii, přestože část energie čerpá z větrné a solární farmy na místě. „Platíme za energii mnohem více než pevninská Evropa, v některých případech i dvakrát tolik. Je těžké pochopit proč,“ řekl Johnson. Snahu Nissanu zlepšit ziskovost s aktualizovaným Qashqai by mohl brzdit stále pomalejší automobilový trh v Evropě, kde jsou výrobci nuceni slevovat, aby přilákali kupce.
„Tyto věci nemáme úplně pod kontrolou,“ řekl Johnson. „Musíme reagovat na to, co se děje na trhu. V tuto chvíli je to ale velmi špatně hratelné.“ Jak to vidíte vy, nechová se Evropa ke svým firmám a svým lidem opravdu poněkud macešsky? Je podle vás bankrot a konec na obzoru? Dejte mi vědět do diskuse pod článkem, děkuji!