Kam s autem na výlet, když žena chce do fitka a děti zlobí a chtějí na hřiště nebo se psem ven? Existuje jedno ideální místo pro všechny.
Reklama na jednu loterijní soutěž v televizi je až otravná. Víte, jakou myslím? Tu na téma „miliardář může dělat co chce, sázejte“. Jakkoli mé životné krédo je, že peníze nejsou všechno, chápu, že kdyby nic jiného, určitý typ svobody možná lidem přináší. Nevím, jaké to je být dolarovým miliardářem, a nikdy to nepoznám. Nicméně mít volné miliardy dolarů, asi bych uvažoval podobně jako člověk, o němž je tento text.
Přinášejí peníze štěstí a pohodu? Těžko říct, závodní okruh ano
Určitě ve vztahu k autům a jízdě s nimi ve volném čase. Tak tedy, představte si, že jste miliardáři. Měli byste na svém seznamu přání vlastní závodní okruh? Já ano, a měl ho i miliardář a generální ředitel klubu Magarigawa. Ten chtěl vlastní závodní okruh, a tak si ho nechal postavit. Jak jinak, než že najal na realizaci renomovaného designéra tratí F1. Okruh tak byl navržen legendárním Hermannem Tilkem, který má „na svědomí“ několik světově proslulých tratí. Máte miliardy, chcete závodní okruh, tak jej samozřejmě nepostavíte třeba na místě bývalé hnědouhelné pánve, že.
Pro dokonalou scenérii byste umístili okruh na místo s výhledem na bájnou horu Fuji a Tokijský záliv. Magarigawa je první soukromá závodní trať v Asii a je rozhodně působivá. Nachází se v horách prefektury Chiba, asi hodinu od Tokia. Dráha je tvořena 22 zatáčkami. Vybudování stálo přibližně 200 milionů dolarů. Náročnost trati je přiměřená pro standardního hobby jezdce, který vlastní nějaký supersport. Maximálně dvacet procent trati stoupá do kopce a šestnáct procent klesá z kopce.
Trať o celkové délce 3,5 kilometru se může pochlubit 800 metry rychlých rovinek s impozantním výhledem. Což je ale trochu paradox, pokud jedete dvanáctiválcovým supersportem na plný plyn, díváte se před sebe a nesledujete přírodní výjevy kdesi na horizontu. Součástí tratě je krytá boxová ulička s mechaniky připravenými věnovat se každému rozmaru členů klubu. Je to tady, pokud je tady jedna podmínka, pak je to účast v soukromém klubu.
Okruh je pro členy klubu, roční poplatek stojí asi jako dům
Chcete se do něj dostat? Pak si připravte poplatek v přepočtu 5,5 milionu Kč ročně. Krom jízdy na dráze si mohou členové klubu zaplavat v bazénu, který „nemá břeh“ a opět má nádherný výhled. Zacvičit si v posilovně, dát si drink a jídlo nebo se „vyzpívat“ v karaoke místnosti. To karaoke je samozřejmě nezbytné, jsme v Japonsku. Myšlenkový otec klubu Magarigawa zjevně chtěl dráhu, kam by členové klubu mohli přivést své rodiny a trávit společný čas. Proto se v blízkosti Magarigawy nachází například dětské hřiště, psí park a přírodní stezky.
Na první pohled to zní jako splněný sen každého kluka. A to také jistě je, ten můj by to byl. Celý projekt byl navržen s ohledem na maximální komfort a požitek členů klubu. Hermann Tilke zajistil, že trať je technicky náročná a nabízí skvělý zážitek z jízdy. Poloha pod horou Fuji a výhled na Tokijský záliv dodávají trati jedinečný charakter a atraktivitu. Členové klubu si tak mohou užívat nejen rychlost a výkon svých vozidel, ale i krásné scenérie a luxusní zázemí. Magarigawa se tak stává místem, kde se snoubí vášeň pro závodění s rodinným a společenským životem.
Nové závodní okruhy měly vzniknout i u nás, ale sešlo z toho
Šlo by něco takového realizovat i u nás? Těžko říct. Tady bych řekl, že to je spíše naopak. Že láska k autům klesá, a jakkoli tady byla mnohokrát myšlenka postavit závodní okruh, nikdy se toto nerealizovalo. Pamatuji si na vizi magnáta Charouze se závodím okruhem v centru Prahy. Dráha něco lehce přes dva kilometry měla vzniknout u křižovatky Černokostelecká a Průmyslová v pražských Malešicích.
Lidé napojení na významného pražského developera zase uvažovali o stavbě závodního okruhu v blízkosti letiště Ruzyně. Sám jsem dokonce už plánoval realizaci závodního okruhu nedaleko Sázavy. Nikdy z toho nic nebylo a nic nebude. Naopak hrozí zavírání závodních okruhů. Vzpomeňme na to, jak někdejší majitel brněnského Masarykova okruhu vyhrožoval, že namísto okruhu postaví byty.
Mně z toho tehdy vzešla myšlenka přesunout brněnský okruh někam jinam. Vhodným místem by za mne byly Brdy. Tam jsou dost velké areály na to, aby se tam závodní dráha vešla a nikoho nerušila, je tam hezké prostředí. Problémem ale je, že automobilová kultura upadá, a namísto jízdy autem by lidi asi dnes spíše raději brouzdali po sociálních sítích. Pravda, třeba právě Magarigawa toto globální tvrzení, minimálně pro pár vyvolených, vyvrací.