I mnoho zkušených řidičů (celkem nezodpovědně) spoléhá na to, že pokud jsou na hlavní silnici, nemusí v podstatě vůbec nic. Někdy tomu je ale přesně naopak. Jako třeba v této situaci.
Do podobné situace se z pohodlnosti někteří z nás dostanou docela často: vjíždíte do křižovatky, jste na hlavní silnici a míníte po ní také pokračovat dále. S nikým se „nepotkáte“, nikomu nekřížíte cestu, nikomu nemusíte dávat přednost, zkrátka jen tak „proplujete a zmizíte“. Několik vteřin, co se může stát? A navíc – jsem na hlavní silnici, všichni ostatní mi musí dát přednost. Možná je to právě tato kombinace, která vede k jednání, jež ve finále nemusí dopadnout vůbec dobře. Pojďme se na to podívat společně. V naší anketě vyšlo, že 92 % čtenářů v tom nemá jasno.
Berme v potaz i řidiče bez zkušeností
Přitom těch z nás, co výše popsanou dopravní situaci (nebo křižovatku) projedou bez jediného doteku s páčkou „blinkru“, bude myslím nemálo. Tak trochu ale u toho zapomínáme, že na silnici nejsme sami. A že ti druzí zkrátka nejsou povinni tušit a domnívat se, kam máme právě asi namířeno. Nemohou vědět, jestli opravdu chceme jet po hlavní, nebo jestli jsme „jen“ zapomněli. Případně jsme dokonce natolik arogantní, že i při odbočování se něčím jako dáváním znamení o změně směru jízdy nemíníme zatěžovat.
Navíc jsou na silnici také ti, jimž ještě „nezaschnul inkoust na řidičáku“ a nemají tolik zkušeností, aby celou situaci vyhodnotili správně. S čímž by navíc měl problém i jakkoli zkušený řidič. Do hlavy těch, co jen tak ledabyle proplují křižovatkou bez udání znamení o změně směru jízdy, pochopitelně nikdo z nás nevidí. A nemůžeme tušit, co v následujících vteřinách dotyčný řidič míní udělat. Jestli chce pokračovat po hlavní, nebo jestli „jen“ zapomněl. Případně se něčím jako dáváním znamení o změně směru jízdy nemíní vůbec zatěžovat.
Nemohu „domnívat se nebo tušit“. Musím vědět
A ti, kdož najíždí svoje první kilometry, si z autoškoly pamatují jen to, že na křižovatce dávají VŠICHNI znamení o změně směru jízdy, a to i tehdy, pokud u toho zůstanou pořád na té „své“ hlavní. A pokud náhle vidí někoho, pro koho z výše napsaného nic neplatí, budou logicky zmateni. Nemohou tušit, předpokládat, nemohou nic. Tedy krom toho, že mohou doufat, že o nich dotyčný ví a je schopen celé své konání dotáhnout do zdárného (a tedy beznehodového) konce. Zákon v tom ostatně hovoří celkem jasně:
Zákon 361/2000 Sb., o provozu na silničních komunikacích
(§ 30 Znamení o změně směru jízdy:)
(1) „Znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat kromě případů uvedených v jednotlivých ustanoveních také vždy při změně směru jízdy, vybočování z něho, nebo jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.“
(2) „Znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu.“
(3) „Znamení o změně směru jízdy se dává směrovými světly. Není-li jimi vozidlo vybaveno nebo při jejich poruše, dává se znamení upažením. Paží ohnutou v lokti nahoru se dává znamení o změně směru jízdy na opačnou stranu. Vyžadují-li to okolnosti, zejména není-li znamení dávané směrovými světly nebo paží dostatečně viditelné například pro šířku nákladu nebo za snížené viditelnosti, musí se dávat znamení jiným zřetelným způsobem, například způsobilou a náležitě poučenou osobou. Jinak smí řidič provést zamýšlený jízdní úkon jen tehdy a takovým způsobem, aby nebyli ohroženi ani omezeni ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích.“
(4) „Znamení o změně směru jízdy dávané směrovými světly ponechá řidič jen do doby ukončení změny směru jízdy, vybočení z něho, nebo pokud vozidlo nezaujme místo v jízdním pruhu, do kterého přejíždí. Znamení o změně směru jízdy paží se dává jen před započetím jízdního úkonu.“
(5) „Při vjíždění na kruhový objezd a jízdě po kruhovém objezdu, nepřejíždí-li z jednoho jízdního pruhu do druhého podle § 12 odst. 5, řidič nedává znamení o změně směru jízdy; při vyjíždění z kruhového objezdu je řidič povinen dát znamení o změně směru jízdy.“
Navíc: je to především v našem vlastním zájmu, aby o našich nejbližších plánech věděli i ostatní. Je přece nadmíru osvěžující a klid dodávající pocit, když vím, že ti ostatní přesně vědí, co se bude dít. A také se podle toho v následujících vteřinách zařídí. Nechávat ostatní tipovat, co právě chci udělat, je v situaci, kdy se všichni pohybujeme v jednu tunu a více vážících „plechových krabicích“, opravdovou sázkou do loterie, kde je kurs navíc celkem dosti nevýhodný. Ruská ruleta? Tak trochu.
Správné načasování je základem, zbytečně brzy i pozdě je obojí špatně
A pokud se tedy k signalizování námi zamýšlené změny směru odhodláme, je opravdu důležité neudělat to ani brzy, ani pozdě, ale právě včas. Pokud totiž nejprve brzdíme (či dokonce rovnou odbočujeme), a až poté dáváme znamení o tom, kam že jsme to vlastně vjeli, je to pochopitelně špatně. Řidiče jedoucího za námi to jenom zmate, a pokud nemá zrovna prvotřídní reflexy, může také seznámit přední část svého vozu s vaší zadní. Ostatně, zákon opět hovoří zcela jasnou řečí:
Zákon o silničním provozu č. 361/2000 Sb.
„Znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu.“
Ani opak (tedy zbytečně brzy) není ideální: Stačí si nevšimnout odbočky, která je před křižovatkou. A dát znamení ještě před touto odbočkou. Ostatní řidiči tedy celkem správně předpokládají, že budete uhýbat už dříve. Jenže vy pokračujete. Zmatek, který tím způsobíte v jejich hlavách, si určitě umíte představit. A co hůř, může se velmi snadno přihodit, že ostatní nabydou dojmu, že jste blinkr vlastně někde „zapomněli“. A že odbočovat vůbec nebudete. A vy vzápětí stočíte volant doleva. Nehoda je na světě, navíc s vyhrocenou argumentací obou stran.
Jaký je tedy (doporučeníhodný) závěr: dáváme znamení o změně směru jízdy vždy a za každých okolností. Jakkoli nám to někdy může přijít zbytečné. Opravdu to ale zbytečné není. Ani trochu.