Pro většinu z nás je představa terénního vozu značky Škoda omezena maximálně na SUV typu Kodiaq nebo Karoq. Škoda má však model, který jako by Land Roveru z oka vypadnul.
V dnešní době, kdy se kdejaký malý hatchback zvednutý o 3,41 mm a „dovybavený” trochou plastu hned nechá nazývat „SUV” se může zdát v podstatě neuvěřitelné, že naše Škoda dokáže vyrobit i pravověrný, nefalšovaný off-road, který jako by z oka vypadnul legendám v tomto oboru. Tedy například Land Roveru z produkce britského koncernu JLR, tedy Jaguar/Land Rover. Zdá se vám to nemožné? Pak o naší Škodě ještě něco nevíte. Nenechte se prosit, tohle vás pobaví.
SUV dnes často „táhnou prodeje”
Vy, kdož čtete moje články, víte myslím již vcelku dobře, že k většině „módních” SUV mám poněkud odtažitý, rezervovaný vztah, a moje volba jako vlastního automobilu by to zřejmě nikdy nebyla. Což ale neznamená, že nedokážu pochopit ty, kdož po podobném autě touží a pořídí si jej. Jak se říká, proti gustu, žádný dišputát. Což je mimochodem moc roztomilé slovo, ten „dišputát”. A naše Škoda uvažovala před několika lety zřejmě velmi podobně.
A velmi pragmaticky. Nejen mnou oblíbený Yeti musel skončit, protože to byl spíše crossover, jakkoli povedený. Dokonce s pohonem všech kol, což mnoha dnešním modelům zcela chybí. Na jeho místo nastoupila známá „trojka” Kodiaq-Karoq-Kamiq v designu tehdy šéfstylisty Škody Josefa Kabaně. Nechci se opakovat, nicméně až současný facelift Kodiaqu se mi začal opravdu líbit, speciálně jeho interiér, který má podobně dokonalý, jako Superb. Který je ostatně dokonalý celý, za tím si stojím a pevně stát budu.
Terénní auto lehčí téměř o třičtvrtě tuny
A jakkoli speciálně právě Kodiaq by se zřejmě neleknul ani mírného terénu, s ohledem na svoji světlou výšku a poměrně velká kola, pořád to není pravé terénní auto. A asi ani být nemělo, pochopitelně, tohle je to přesně SUV – schopné na silnici, použitelné na lesní cestě. Ovšem nejen na lesní cesty, ale i do opravdového terénu se nebojí jeden model Škody, jakkoli je podstatně menší a na pohotovostní hmotnosti Kodiaqu mu chybí neuvěřitelných 730 kilogramů (Trekka 990 kg, Kodiaq 1 720 kg)
Což je na druhou stranu možná pochopitelné, protože doménou Škody Trekka byly šedesátá léta minulého století. A to, že jste nepotkali na našich cestách nesvědčí o vaší nepozornosti, ale o tom, že byla určena na jiné trhy – konkrétně na novozelándský, ale i australský nebo vietnamský. O čemž ostatně svědčí i volant, umístěný vpravo. A jestli vám tvary karoserie připomínají první generace Land Roveru, jste celkem „v obraze”. Tak se prostě ale terénní vozy tedy stavěly.
Podvozek s tuhým páteřovým rámem jako recept na terénní schopnosti
Jakkoli Trekka pro terénní vůz využívá modifikovaný podvozek z běžné Octavie Super. Což je na druhou stránku známka toho, o jak kvalitní komponent jde. Nezávislé zavěšení všech kol a tuhým páteřovým rámem ostatně ve 30. – 60. letech nesčetněkrát prokázalo svoji vysokou odolnost i ve velmi náročných provozních podmínkách (mimochodem i u Tatry). Také díky vhodně zvoleným převodovým poměrům obstály sériově vyráběné osobní automobily Škodovky s pohonem zadních kol v členitém terénu.
Montáž přímo na místě z kontejnerů – nic nového pod sluncem
Z logistických, daňových a celních důvodů byl export „Škodovek” často realizován ve formě sad dílů CKD (completely knocked down). Na Novém Zélandu jejich montáž zajišťoval generální importér značky ŠKODA, společnost Motor Industries International se sídlem v Otahuhu. ŠKODA se aktivně podílela na lokálním projektu cenově dostupného poloterénního vozidla, primárně určeného farmářům, řemeslníkům a obchodním cestujícím.
V roce 1965 byl tak z Mladé Boleslavi vyslán bývalý vedoucí vývoje karoserií Josef Velebný. Zkušený technolog stál za konstrukcí karoserie modelu Trekka, jehož vnější tvary navrhl místní designér George Taylor. Velebný navíc pomáhal s rozběhem výroby v Otahuhu. Trekka se stala prvním automobilem vyvinutým a vyráběným na Novém Zélandu, i proto byla k mání skoro bez čekání, za atraktivní cenu již od 899 místních dolarů.
Základní Trekka byla dlouhá pouze 3550 mm a široká 1600 mm, podle typu karoserie vysoká až 2040 mm. Kromě třídveřové verze se dvěma až osmi (!!!) sedadly a střechou pevnou, stahovatelnou plátěnou či nasazovací z laminátu, existovalo také kombi (STW). V roce 1967 TREKKA našla 750 zákazníků, v lednu 1968 v Otahuhu smontovali jubilejní tisící exemplář. Úspěšná kariéra dostupnější a v provozu úspornější alternativy k čistokrevným offroadům s pohonem 4×4 tak nečekaně skončila v roce 1972 s celkovou bilancí asi 2800 kusů.
Co by bylo, kdyby Škoda pokračovala ve vývoji off-roadů?
Jak vidno, v historii Škody bychom našli i modely, které, kdyby se dále vyvíjely, mohly být konkurencí i pro Land Rover nebo Mercedes Třídy G. Na Novém Zélandu se Trekka i dnes těší kultovnímu postavení. Exemplář z roku 1969, který vám přinášíme v galerii, pochází ze soukromé české sbírky. Ostatně, jak se vám líbí, co říkáte na opravdový škodovácký off-road? Není tak trochu škoda (i Škoda), že se nepokračovalo dál?