Neslavný konec jedné značky Čechům nebrání v tom, aby za její výrobky nepožadovali stále nesmyslnější částky. Navíc když ještě pochází ze Slovenska.
Ano, samozřejmě, měl jsem ho. Jako skoro všichni mí spolužáci, jako předchůdci mých spolužáků a předchůdci těchto předchůdců – zkrátka všichni. Všichni si dobře pamatujeme, jak byla rukojeť plynu otočená až na doraz v prvním větším kopci, jak se mu zoufale nechtělo jet a jak velký rozdíl je mezi jedničkou a dvojkou: jednička ječí a nejede, dvojka skomírá a taky nejede. Opravdu něco, co vás denně nadchne. O kom je řeč? Přece o JAWĚ 20/21, o „fichtlu“, Pionýru, „kozím dechu“. Tohle vás extrémně pobaví, slibuji. Nenechte se prosit.
Kdo neměl na střední škole Jawu 20/21/23, ten jako by nebyl
Moje vzpomínky na tento legendární český motocykl jsou velmi těsně spjaty s docházkou na střední školu, pochopitelně, stejně jako u většiny mých vrstevníků a vrstevnic. Mimochodem je zajímavé, kolik mladých slečen dnes nemá problém navléci si přilbu a jezdit na skútru, zatímco v mých středoškolských letech to bylo naprostou výjimkou. Na jednu stranu to ovšem chápu, ono jezdit na Hondě PCX nebo Vespě a jezdit na Jawě 20 jsou opravdu dva zcela odlišné světy.
Právě Jawu 20, s oněmi typickými „podběhy“ neboli protaženými stupátky, sloužícími i jako ochrana řidičových kolen, jsem měl. Jsa tím pádem malinko za outsidera, neboť v kursu byla tehdy minimálně „jednadvacítka“. Čili sportovnější verze právě bez oněch podběhů. Nebo rovnou Jawa 23 Mustang. Který se již vcelku podobal standardnímu motocyklu. Lidové tvořivosti se v té době meze nekladly, a tak – protože jsem na mém „fichtlu“ denně dojížděl zhruba 20 km – přišel čas na „zimní úpravu“.
Zimní úprava a vznik létajícího koberce „Made in ČSSR“
Ta spočívala ve vylepení oněch „podběhů“ kusy koberců, aby se o ně šlo opřít koleny a poskytovaly tak alespoň na kontakt jakousi imitaci teplého materiálu. Můj stroj si tím okamžitě získal nečekanou popularitu téměř mezi všemi mladými muži na škole a nikdo mu od té doby neřekl jinak než „Koberčák“. Zvláštní pojmenování pro motocykl, jenž měl být prvním kontaktem se světem benzínu a spalovacích motorů. Jeho historie je přitom více než zajímavá, a jak už to v té době bylo časté, také československá.
Začala se psát na konci roku 1966, kdy se v Považských strojírnách v Považské Bystrici začalo s výrobou nového „skútru“ s označením Jawa 20. Z větší části však šlo především o evoluci a vylepšení předchozího modelu Jawa 05. Nepatrného zvýšení výkonu z 2,2 kW na 2,6 kW se tak dočkal především motor, zlepšená byla ale i převodovka, došlo na zesílení odlitků skříně a nový mechanismus vypínání spojky. Jak už to v té době ale bylo běžné, občas „evoluce“ dopadala tak, že jsme sice „udělali krok vpřed, ale ve finále také dva zpět“.
Postupné „zlepšování“ směrem k horší kvalitě
Což se třeba tady konkrétně týkalo zadního blatníku, který patřil k nejvýraznějším prvkům Jawy 20/21. V rámci neustálého „zjednodušování“ totiž postupně přišel jak o zpevňující lišty, tak i lepší grafiku. Výsledkem bylo častější praskání. Aneb „evoluce“ v duchu socialistického plánování. Navíc byl vyráběn z tenčího a méně kvalitního plechu, s očividnou snahou někde něco „ušetřit“. Bez ohledu na výslednou funkčnost. I původní stylové samolepky byly nakonec nahrazeny pouhým nástřikem barvou. Toto provedení vydrželo až do konce výroby v roce 1980.
Jednou přijel Simson a rázem bylo všechno jinak
Již zmíněná Jawa 21 Sport (1967–1977) a Jawa 23 Mustang (1968–1982) sice byly „konkurencí“ pro klasickou „dvacítku“, neboli Jawu 20, to však nic nebylo proti jednomu dni, který mi nevymizí nikdy z paměti. Můj nejlepší kamarád na škole totiž jednoho přijel do školy na novotou zářícím Simsonu S51 Electronic. Zeleném. Rázem bylo vidět, jak jsou všechny Jawy totálně pozadu a jak nemají šanci modernímu, čtyřstupňovou převodovkou vybavenému motocyklu z tehdejší NDR konkurovat.
Simson byl (a stále je) zcela jiná „liga“, a ačkoli (pokud si dobře pamatuji) stál nemalých 7 000 korun, což byly na tu dobu poměrně značné peníze, byla po nich neuvěřitelná sháňka. Pochopitelně, nabízel v rámci malé kubatury do 50 ccm nesrovnatelně jiný zážitek, byl vybavený blinkry, v novějších verzích i 12V elektroinstalací, a především výborně sladěným motorem s převodovkou, se kterými již bylo možné celkem důstojně cestovat. A nepokoušet se v každém větším kopci o nemožné, jak jste se museli pokoušet s Jawou 20.
Slavná tradice ve výrobě motocyklů (s neslavným koncem)
Což je možná trošku smutném, s ohledem na bohatou tradici výroby motocyklů v bývalém Československu. Je tím spíš zajímavé, jak se dnes oba typy dají koupit za podobné peníze. Chcete zachovalý a funkční Pionýr do 30 000 korun? Celkem nereálné. Podobně jako Simson. Mimochodem speciálně ve východní části Německa je Simson stále velmi přítomný a skupiny mladých mužů a slečen se na nich prohánějí po večerech a po nocích, i když si mohou koupit jakýkoli modernější typ. Je to zkrátka tamní symbol a kult a jsou na něj (po právu) hrdí. A my? Myslíte, že můžeme být hrdí na to, jak skončila výroba motocyklů u nás?
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 11660
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 5844
