Že je dnešní automobilový průmysl v Evropě v nemalé krizi, je jasné nejen odborníkům z branže, ale i zákazníkům automobilek, kteří při pohledu do katalogů vidí jen stále vyšší ceny a stále užší sortiment modelů nabídky. Pro něž musí navíc sáhnout stále hlouběji a hlouběji do peněženky. Takhle zrovna nevypadá prosperující firma, která plní zákazníkovi první poslední přání. A co hůř, začíná to být jasné i zaměstnancům fabrik, které se zavírají. I u nás. Pojďme se na jeden smutný příběh podívat společně.
Automobilky a subdodavatelé jsou těsně propojeni, v lepších i horších časech
Není asi žádným tajemstvím, že pro výrobu automobilů je nutná velmi těsná spolupráce a fungování mnoha dodavatelů automobilových komponentů. Automobilky si sice dokáží některé komponenty vyrobit ve vlastní režii, často ale spoléhají na dodávku dílů a v samotné továrně probíhá v podstatě jen jejich finální montáž. Moderní metody výrobního řetězce pak vedou k tomu, že samotné značky mají začasto na skladě díly jen na několik dnů výroby, zbytek přijíždí „přímo na pás“, v duchu tzv. lean production neboli fungování v režimu „just-in-time“.
To samozřejmě platí v dobách, kdy je „všechno v pořádku“, objednávkové knihy automobilek se utěšeně zaplňují a před všemi je jenom jeden jediný úkol: všechny ty objednávky úspěšně zrealizovat, vyrobit vozy a ty pak dodat zákazníkům. Horší je, pokud nastane situace, jaká nastala nyní: automobilky se potýkají s masivním propadem zájmu, přičemž speciálně o elektromobily je zájem opravdu citelně menší, než kdo vůbec čekal. A než kohokoli napadlo v dobách, kdy se plány na dodávky komponentů vytvářely.
Pokud klesá poptávka po automobilech, nepůjdou na odbyt ani komponenty
Finále je jasné: pokud není zájem o auta, nebudeme odebírat ani jejich komponenty. A továrny, které se jejich výrobou zabývaly, stojí před nelehkým rozhodnutím: rychle se přeorientovat na něco jiného, nebo zavřít. To druhé není pochopitelně nic, co by kohokoli těšilo, nicméně někdy zkrátka není vyhnutí. Dobře už bylo, jak říká můj dobrý kamarád Pavel, takto expert na ojetiny. Přičemž on kupodivu není vůbec žádný skeptik, nebo negativně/pesimisticky orientovaný jedinec.
Naopak. Znám ho dvacet let a jeho nakažlivý optimismus už 100x pomohl vyřešit nějakou situaci. Pokud ale dnes někdo nechce vidět hloubku krize, ve které se evropský autoprůmysl nachází, tak si v podstatě lže do vlastní kapsy. Přičemž zpráva ze včerejších médií by ho mohla trochu „probrat“. Píše se v ní totiž, že výrobce autosedadel pro automobily Adient uzavře v souvislosti s restrukturalizací závody v České Lípě a Stráži pod Ralskem, přičemž v nejbližších dvou letech ztratí práci 1 100 lidí.
Přechod na e-mobilitu & narušení dodavatelského řetězce
K důvodům restrukturalizace výroby za Adient uvedla Petra Miterová: „Konečné uzavření závodu v České Lípě je plánované ve druhé polovině příštího roku, závod ve Stráži pod Ralskem by měl výrobu ukončit počátkem roku 2026. Automobilový průmysl se výrazně proměňuje, a dodavatelé se tak potýkají se zásadními výzvami, jako je přechod na e-mobilitu, narušení dodavatelského řetězce, ekonomická nestabilita a snížená poptávka spotřebitelů. Což vede k nutnosti dále zlepšit a zefektivnit celkovou strukturu nákladů.“
Česká republika může mít velmi brzy celkem zásadní problém
Jinými slovy: automobilky od nás přestaly odebírat, nemáme jinou šanci, pokud chceme přežít. A to my chceme. Uvědomujete si ale, kolik podobných fabrik po Čechách je? Jestli tipujete desítky, přidejte jednu nulu. Jsme, podobně jako Německo, nefalšovaným „Autolandem“, zdejší firmy dodávají automobilkám do celého světa, od Fiatu po Ferrari. Pokud se tento systém a tyto vztahy začnou nabourávat (a zatím tomu vše napovídá), bude mít česká ekonomika zanedlouho dost zásadní problém.
A český sociální systém, stejně jako úřady práce, na tom budou velmi podobně. Vítejte v realitě. Takto to dopadá, když někdo z Bruselu od „zeleného stolu“ všem předepíše elektromobilitu – která pak ale nefunguje. Napadá vás, co s tím?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 47779
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 46376
