Pokud jste řidič, jednoduše nesmíte mít hluboko do kapsy. Tak to prostě je. Živit auto je jako živit dítě. A začne to hned při jeho koupi. První „desátek“ – poplatek za přepis a s ním spojený poplatek za evidenční kontrolu. Dál tady máme ekologickou daň. A pochopitelně oblíbené povinné ručení. A to je prosím pěkně jen za první den, co auto máte. Co ale budete řešit poměrně pravidelně, je údržba auta spolu s pohonnými hmotami. Na to, jak nás na nich bezostyšně odírá stát, se dnes společně podíváme.

Daně z paliv jako zásadní položka jejich ceny

Není žádným tajemstvím, že ceny benzínu a nafty jsou jako na horské dráze. Všichni ještě tak trochu zasněně vzpomínáme na polovinu roku 2020, kdy vlivem pandemie a stavu na trhu klesly ceny tak rapidně, že na nejlevnějších stanicích jsme mohli natankovat i okolo dvaceti korun za litr. Tyto časy jsou bohužel pryč. Ceny pozvolna rostly a nakonec přišla největší rána pro motoristy – ruská invaze na Ukrajinu. Tehdy jsme poprvé pocítili velmi nepříjemné zdražení. Za Natural jsme platili v průměru 45 korun a naftu jsme tankovali za 47 korun.

iZdroj fotografie: Palickap / Creative Commons / CC-BY-SA

Pak se naše vláda rozhodla pro chvilkovou výpomoc a ceny pohonných hmot zastropovala. To trh trošku stabilizovalo. Nyní jsme ve fázi, kdy se ceny pohybují v rádiu 33–40 korun za litr. Přesto však nelze říci, že je trh stabilní. Právě naopak. Co však stabilní je, resp. stabilně generující peníze státu, jsou daně z pohonných hmot. A ty jsou vpravdě kolosální. Přičemž daně na paliva platíme hned dvě. Jedna z nich je ta spotřební. Ta je stanovena na 11,34 Kč z jednoho litru benzínu a 8,45 Kč z litru nafty. To státu ale pořád nestačí. Chápejme, uživit otesánka není nic jednoduchého. Přehledná tabulka pro ilustraci:

Čísla nelžou: z plné nádrže benzínu odvedete do státní kasy takřka POLOVINU, u nafty je to o něco méně. Proč je celková částka tak vysoká? Obsahuje totiž jeden „daňový fígl“: DPH se totiž vypočítává z ceny už zatížené spotřební daní, zaplatíte tedy vlastně daň z daně. A čekat v dohledné době nějaké výrazné zlevnění paliv je asi nereálné. Bez toho, že se na nás „napakují“ stát a prodejci (jakkoli u nich to je zkrátka byznys, ty pumpy se nepostavily samy a zadarmo) kapsu, by tak cena paliva mohla být třeba poloviční. Člověk si potom říká, jestli jde provozování automobilu zatížit ještě více.

V Německu do hry vstupuje ještě daň z CO2

A vidíte, jde. My jsme na tom totiž pořád ještě relativně „dobře“ proti našim západním sousedům v Německu. Tam totiž zemědělci a autodopravci začínají opravdu krutě doplácet na tzv. CO2 daň, kterou u nás naštěstí ještě nemáme. Do letošního roku bylo alespoň možné na konci roku požádat o vrácení části této daně. Jenže to v tomto roce již nepůjde, vláda vracení zkrátka zrušila. Není divu, že na její adresu padají z úst těchto profesních skupin nepublikovatelná slova. A není divu, že s dopravci a speditéry solidarizuje značná část veřejnosti.

iZdroj fotografie: John Deere

Za 862 dnů odstavíte své auto: Ano, ještě dřív, než začne platit zákaz spalovacích motorů. Ďábelský plán EU

Ono totiž šlo v průměru o 3 000 euro, což v Německu nejsou malé peníze. A podpora došla až tak daleko, že jeden pumpař ve městě Bad Laasphe v Severním Porýní-Vestfálsku na protest zavřel a na stojanu s cenami rozsvítil „malinko jiné“ ceny. A sice takové, kolik by ve skutečnosti stál litr benzínu nebo nafty, kdyby si z nich stát nebral svoje „desátky“. Nicméně dokonce i s vlastní, přiměřenou marží. A následovalo pozdvižení. Pochopitelně, ono vidět na stojanu 0,579 eura za litr benzinu a 0,729 eura za litr nafty namísto obvyklých 1,47 a 1,68 eura je vpravdě rozdíl.

Ceny paliv v Německu atakují hranici snesitelnosti

Nedalo mi to a zajel jsem se na jednu „Aralku“ v Německu podívat. Když pominu lehkou nostalgii nad tím, že tato mnou vždy velmi oblíbená značka v Čechách již notnou řádku let neprodává, zůstává pravdou, že Němci poměrně horko těžko skousávají, jak vysoko ceny stihly vystoupat. Udělal jsem si dokonce malou anketu mezi tankujícími řidiči, pochopitelně bez mikrofonu. A odpovědi byly vzácně stejné: drtí nás to. Němci hodně a rádi jezdí, zajet si „na kafe“ do 50–60 km vzdáleného města nebyl nikdy problém. Jakmile jim někdo na tuto možnost sáhne, je zle.

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

Což mi poté potvrdili i moji přátelé v Německu, se kterými jsem se o tom bavil. Jeden z nich je mimochodem inženýr v nedaleké fabrice Porsche (o ní třeba jindy) s velmi uspokojivým příjmem. Velmi kulantně řečeno. Známe se hodně dlouho a je to velmi zajímavá historie, nicméně i tento dobře situovaný Němec je rozezlen z toho, jak vláda zachází s jejich penězi. A jak saští, tak durynští Němci to také v nedávných volbách vládě ukázali. Poměrně jasně. Respektive tak jasně, že už to jasněji nejde.

iZdroj fotografie: Michal Sztolár pro AutoŽivě.cz

„Víš, pro nás není problém zaplatit někde nějakou relativně vyšší cenu za služby, zaplatit vysoké daně, smířit se s cenami benzínu a nafty. To není problém. Žijeme v superbohaté zemi, chápeme, že to není zadarmo. Musíme ale vědět, že to, co děláme, je pro blaho Německa. Stejně jako to věděly generace našich otců a dědů. A přiznám se, že o tomto už mnoho lidí přesvědčeno není.“ Co k tomu dodat? Vidím to zcela stejně. Debatovali jsme o tom ještě dlouho a vypili těch káv několik (poděkování jeho ženě Heike za skvělou kávu!).

Finále? Stát si vždy bude brát z paliv svoji daň, to je zcela zřejmé. Jde jen o to, kde leží hranice, kdy to ještě bude pro jeho občany snesitelné. Tušíte to a poradíte mi?