Nabídky některých výrobců jako by okatě ignorovaly ten fakt, že Evropská komise míní již za pár let ukončit produkci spalovacích motorů a nechat nás vybrat ze dvou voleb, z nichž „jedna je zajímavější než druhá“. Přičemž ta první se jmenuje „elektromobily“ a ta druhá, jak mnozí zřejmě (nikoli příliš vesele) tušíte, velmi podobně: „elektromobily“. Máme se opravdu obávat konce „normálních“ aut? Jsou automobilky, co si to nemyslí. A dokonce si „troufnou“ vyrobit fešácké SUV za neméně fešácké peníze. Pojďme se na oboje podívat společně.

Příjemné, dostupné a funkční rodinné auto. Sen mnohých

Tohle auto je totiž určitou esencí toho, co by si mnozí z nás zřejmě rádi a bez problémů zaparkovali do své garáže. Nijak komplikované, přesto zcela na úrovni doby. Nijak velké motory, nicméně úsporné a s nabídkou benzín/nafta/hybrid. Nijak velké, přesto čtyři odveze komfortně a pět v nouzi také. Nijak složité na výrobu, přesto s robustním skeletem zaručujícím bezpečnost. Nijak nápadné, přesto elegantní. Minimálně natolik, aby se za ním leckdo otočil a přátelé vám jej pochválili. A především: nijak drahé. Z ankety kupodivu vyplynulo, že se dokonce jedná o nejstylovější SUV, jaké Češi viděli.

Až na několik výjimek z výše uvedených charakteristik se podobné vozy dají (zatím a se stále zmenšující se nabídkou) najít i dnes. Konečně i samotný VW má několik kompaktních SUV, jakkoli ne u všech nabízí širokou škálu motorizací. Především jim ale absentuje jeden základní parametr: ta vozidla opravdu nejsou levná. Něco jako „první auto do rodiny“? Myslím nové, pochopitelně. Zapomeňte, pokud ta rodina tedy nebude finančně zajištěná. Nebo se nechce upsat ke splátkovému závazku.

Co se s evropským autoprůmyslem stalo, že tak zaostává?

Jak je možné, že jinde to jde tak snadno, a v Evropě velmi špatně? Co se stalo s evropským autoprůmyslem, že je tak zoufale nekonkurenceschopný a svoji vlastní produkci nedokáže nacenit jinak nežli hodně vysoko? Můj nedávný rozhovor s jedním z českých majitelů slévárny, která je v evropském automotivu již desítky let partnerem všech velkých hráčů, ukázal, že si tento muž k vysvětlení opravdu nebral servítky. A byl nemálo rozezlený. Neb nevidí moc cestu, jak z toho ven. Volkswagen, Stellantis a další, co se začínají topit v problémech, jsou toho jasným důkazem.

Nedovedu si totiž jinak vysvětlit, že třeba v Indii dokáže indická Tata Motors (ano, její revoluční „Nano“ bylo prvním opravdu dostupným automobilem v Indii) vyrábět kompaktní SUV, poháněné zážehovými motory (diesel Kryojet 1,5 l: 86,7 kW při 4 000 ot./min, 260 Nm při 1 500 – 2 750, zážehový Hyperion GDi Engine: 91,9 kW při 5 000 ot./min, 225 Nm při 1 750 – 3000 ot./min a zážehový 1,2 l Revotron: 88,2 kW při 5 500 ot./min, 170 Nm při 1 750 – 4 000 ot./min) dokáže Tata nabídnout za částku nižší než 300 tisíc korun?

Nepoměrně nižší cena ve standardní ekonomice

To auto není v zásadě nijak odlišné od moderních konstrukcí evropských automobilek. Respektive jim je velmi podobné. Přesto stojí zlomek pořizovací ceny podobných vozů v Evropě. Takto, já chápu nižší životní úroveň v Indii, rozumím nízkým mzdovým nákladům, menším daním, absenci ekologických sankcí ze strany EU, s nimiž se musí vypořádat výrobce v Evropě. Nicméně si opravdu nejsem jist, že to celé ospravedlňuje tak frapantní cenový nepoměr.

Indové postavili 75 km dálnice za 120 hodin a jsou v Guinessově knize rekordů. ŘSD ČR by jim mělo zavolat

A pozor, tohle není Čína s automobilkami dotovanými vládou, tady je vcelku standardní ekonomika. A i kdyby TATA Curvv stál v Evropě 3x tolik, čili někde kolem 600 tisíc korun, stále to myslím pro mnoho lidí bude zajímavá nabídka. Mimochodem, co byste na něj řekli vy? A za jakou cenu by byl pro vás přijatelný? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!

Galerie