Soužití cyklistů a řidičů je mnohdy plné netolerance, zášti a nesmiřitelných postojů. Nejvyšší správní soud nyní ale rozhodnul, že v jedné oblasti mají cyklisté pravdu.
Každého z nás občas někdo „vytočí“, ať už je to jedinec, případně skupina jedinců. Jak řekl už klasik Moliére, jsme jenom lidé a někdy zkrátka pohár trpělivosti přeteče, ať se snažíme sebevíc. Na silnicích to přitom bývá celkem pravidlem, a kdo jezdíte déle, máte už možná svoje „adepty na vytočení“ předem vybrané. Někomu vadí traktoristé, jinému třeba kamioňáci. A co třeba cyklisté? To je pravda „výživná“ partička. Pojďme se na pány a dámy podívat společně. Verdikt soudu totiž vytáčí řidiče na sociálních sítích doběla, na silnici cyklisty stejně nechtějí.
Kolo i auto se dokáží skvěle doplňovat
Úvodem se myslím shodneme na jedné věci: Nejvíce nás zřejmě irituje to, co nás zpomaluje. Což není nic, co by bylo s podivem. Smyslem automobilové dopravy je přece jen dostat se (rychle, efektivně, bezpečně) z bodu A do bodu B. Prismatem této optiky je tedy pochopitelné, že cokoli nás v tomto smyslu brzdí, nás také současně rozmrzí a nepotěší. A i když agrese nás řidičů k těmto specifickým („brzdícím“) skupinám někdy hraničí s bezohledností, nelze to plošně zazlívat těm, které to přinejmenším irituje.
Což cyklisté umí měrou více než vrchovatou. Sám dělím cestování na auto/kolo/vlak, přičemž kolo mi za ty desítky let přineslo rozhodně nejvíc vzpomínek, zážitků a situací, na něž nikdy nezapomenu. Probouzet se v letním lese s koly opřenými o stromy a mít možnost pozorovat to všechno kolem mne bude naplňovat a fascinovat stále. Nemluvě o cestách s partnerkou, kdy pravda musím skousnout hořkou pilulku v tom smyslu, že mi na tom kole ujede, kdykoli se jí zamane.
Taky na kole leckoho brzdím. Mám se snad stydět?
Jasně, 50 kilo i s tím kolem dělá své, v dlouhých a táhlých kopcích speciálně. Ale že by se ona vztekala a byla agresivní kvůli tomu, že ji brzdím? Nezaznamenal jsem nic takového. Zato houkání od řidičů a nadávek, které tady opravdu, ale opravdu nemohu publikovat, jsem slyšel měrou vrchovatou. Většinou se jim směju, případně umím velmi bryskně odpovědět v podobném (začasto drsnějším) duchu, ale máme to vůbec, obě strany, zapotřebí?
Nemáme, samozřejmě, že ne. Cyklistika zažívá v posledních letech boom, čemuž se ani netřeba divit. Na rozdíl od aut, která spalují fosilní paliva, peníze a znečišťují ovzduší, jízdní kola spalují maximálně tak přebytečný tuk a k ovzduší jsou naprosto šetrná. A to ani nezmiňuji praktickou stránku z hlediska velikosti kola. Jistě, není to vždy nejrychlejší způsob dopravy a je tedy také závislý na počasí (jakkoli mám za ty roky nakoupeno už tolik věcí, že umím jezdit i v minus deseti, bez problémů). Přesto popularita kol a komunita kolem nich utěšeně roste.
Co ale roste úměrně popularitě jízdních kol jsou i nesváry mezi cyklisty a motoristy. Řidiči si stěžují, že cyklisté jezdí bezohledně a blokují dopravu svou pomalou jízdou. Paradoxně prakticky to samé vyčítají i příznivci kol řidičům. Vadí jim, že nerespektují jejich prostor při předjíždění a že ve městech stojí v pruzích vyznačených pro cyklisty. Ve finále se může zdát, že jedna skupina považuje tu druhou za bezohlednou (a naopak), a proto si navzájem dělají někdy až naschvály.
Použít cyklostezku je právo, nikoli povinnost
Situace nedávno vygradovala jednou stížností. Někteří cyklisté totiž raději jezdí po silnici, ačkoliv cyklostezka vede hned vedle ní. To naopak irituje některé řidiče. Tento rozpor nakonec vybojoval jistý cyklista z Moravskoslezského kraje. Ten dostal vloni pokutu mimo jiné za to, že ve Vrbně pod Pradědem nevyužil společnou stezku pro cyklisty a chodce a jel po silnici.
Proti sankci se však začal bránit. Spor se nakonec dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten pak loni v prosinci rozhodl, že cyklisty jen tak z vozovek vykázat nejde, a to ani pokud jsou v blízkosti míst, kudy vedou stezky společné pro chodce a cyklisty. Jedinou možností by bylo využití dopravní značky B8, která znamená zákaz vjezdu jízdních kol. Jinými slovy: cyklisty nejde jen tak přinutit, aby využili cyklostezky, ani když vedou v bezprostřední blízkosti silnic.
A nyní to je i posvěcené rozhodnutím soudu. Nezbývá tedy než doufat, že řidiči a cyklisti se naučí chovat se k sobě navzájem ohleduplně i bez zdánlivě zbytečných zákazů a příkazů. Jak to vidíte vy? Usmíří se oba tábory vůbec někdy? Co by se podle vás muselo stát, aby soužití „kolařů“ a řidičů bylo pozitivnější? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9538
Přestupky a kriminalita
|
PŘEČTENÍ: 15055
