Legendární britský moderátor se svým (mírně řečeno) odtažitým přístupem k elektromobilům nikdy netajil. Jeho poslední slova tomu ovšem dala „korunu“.
Nevím, jaký vy osobně na „Jezzu“ neboli Jeremyho Clarksona máte názor, nicméně i s konstatováním toho, že v soukromí zřejmě dokáže být mimořádně nepříjemným kolegou a „parťákem“, s kolosálním talentem k jízlivým sarkasmům a nemalé dávce arogance, bych já osobně některé jeho názory nechal tesat. Do kamene a co možná nejhlouběji. Ideálně do kamenů kolem sídel Evropské komise v Bruselu. Pojďme se na jeho poněkud expresivní vyjádření tedy podívat společně.
Respektuji jej, ale vnímám i jeho chyby. Včetně té fatální
A hned úvodem musím také předeslat, že nejsem zdaleka Clarksonův bezvýhradní příznivce a jeho arogance k produkčnímu TopGearu, vedoucí ve finále k jeho vyhazovu z BBC, ve mně rezonovala hodně dlouho. Možná i proto, že jsem sám původní profesí kameraman a moc dobře, opravdu velmi dobře vím, co má takový produkční všechno na starosti během natáčecího dne. A pokud má po takové „šichtě“ dostat (obrazně i doslova) přes ústa od hlavní megastar celého projektu jen proto, že nesehnal ten správně teplý steak, je to zkrátka problém.
A pochopitelně nikoli jeho, ale oné megastar. Což velmi přesně posoudilo i vedení BBC, jakkoli se tím vzdalo opravdu zásadního zdroje příjmů. A jak se dnes, s odstupem času a po letech ukazuje, těch příjmů se vzdalo v podstatě definitivně. Novému Top Gearu v novém osazení se již nikdy nepodařilo navázat na veleúspěšný formát původní trojice. A co víc, skončil i konkurenční pořad Grand Tour v produkci Amazonu. Co se to vlastně s Clarksonem stalo?
Ztratit motivaci s dnešními auty je poměrně snadné
Je to vlastně nesmírně jednoduché. Zkrátka ho to přestalo bavit. Ztratil motivaci, tváří tvář jak tomu, že v podstatě všechny možné i nemožné situace a vtipy s automobily už byly zkrátka natočeny, tak zejména tomu, že nová a novější auta jsou podle Jezzyho spíše parodií na opravdový automobil. A nejsou absolutně vhodná na pořad, jakým Top Gear / Grand Tour jsou. Nebo vy si snad dokážete představit Top Gear, v němž mezi sebou budou soutěžit samé čínské elektromobily? Tak vidíte.
Ani já ne. A víte co? Nejsem tuším žádný „boomer“, nezastydnul jsem v devadesátkách (neřkuli dříve), používám moderní technologie a naopak si libuji v tom, jak fantastické foťáky se dnes vyrábí, co všechno dokáže mobil a jak nám tyhle digitální krabičky umí usnadnit život. Přímo neskutečně. Ale auta? Tam jsem tuším s Clarksonem zajedno. I podle mě dnešní auta přichází pomalu o svoji duši. A co víc, jejich noví majitelé si to často ani neuvědomí, oni tu duši ani nehledají.
Auto s elektromotorem nemá onu „mechanickou symfonii“
Berou auto jen jako spotřební věc, tak trochu dražší elektrokoloběžku, která má čtyři kola místo dvou, umí jet rychleji a neprší do ní. A má stabilní připojení na internet. To především. Nicméně, když jsme u toho: jak to, že dnešní auta (ponejvíce tedy ta elektrická) jsou po stránce emocí tak prázdná? Měl bych pro to jednu teorii. Můžeme ji prozatím nazvat teorií „mechanické symfonie“. Jinými slovy: když se nastartuje spalovací motor, uvedou se v pohyb desítky a stovky malých součástí, jejichž dokonalá souhra následně uvede do pohybu samotný automobil.
Kdo si trošku dovedete představit složitost moderního spalovacího motoru, dáte mi tuším za pravdu, že jde o malý technický zázrak. Uvést v bezchybnou činnost tolik komponentů a zajistit jejich co možná nejmenší poruchovost je opravdu něco, co zaslouží obdiv. A jako každý takovýto složitý „organismus“, který funguje, má i spalovací motor duši. Některý menší, některý větší, ale i ten poslední litrový tříválec si myslím zaslouží obdiv za to, že vůbec funguje. A že umožní svému majiteli nechat se ovládat.
Funkčnost v zásadě stejná. Emoce řádově menší
Jednoduše, jen pomocí plynového pedálu a brzdy, popřípadě i spojky. Elektromobil je v tomto diametrálně odlišný. Pohon elektromotorem bez převodovky je mechanicky nepoměrně jednodušší záležitost, ale také záležitost bez emocí. Je to podobné, jako když si pustíte pračku nebo se rozjedete na elektrokoloběžce. Zavrčí to, zabzučí to, funguje to “ ale tím to končí. Emoce? V zásadě nulové. Nastartujte šestiválec Busso v Alfě Romeo a jen tak seďte a poslouchejte.
A pozorujte, jak pomalu stoupá teplota chladicí kapaliny. Garantuji vám, že budete mít chuť se rozjet a slyšet a cítit a vnímat, jak se tato strojovna, tento dokonalý symfonický orchestr bude chovat při jízdě. Budete chtít být součástí něčeho tak dokonalého, tak důmyslně sestaveného a možná až živočišně se projevujícího. Budete chtít být součástí tohoto orchestru. Chcete však být součástí elektromagnetického pole mezi statorem a rotorem u elektromotoru? Podobně jalo u pračky nebo ždímačky? Ale no tak.
Slovům Jeremyho Clarksona o tom, jak mu za 35 let jeho kariéry auta přinášela radost, emoce a naplnění, zcela rozumím. A rozumím i tomu, že dnes už to není pravda. Dnešní elektromobily tohle zkrátka neumí. A tak je čas odejít. Chápu ho. Ostatně, pusťte si přiložené video. Pochopíte jej myslím i vy. Ostatně, jaký máte názor na „elektromobilní invazi“ právě vy? Dejte nám vědět do diskuse, děkujeme!
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 4073
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 4395
