Že to s cenou za dobíjení elektromobilů a jejich proklamovanou úsporou v provozu není tak horké již mnozí vědí. Tvrdá data však přesto dokázala překvapit i odborníky.
Píšeme o nich minimálně jednou týdně. Spíše vícekrát. Všichni v redakci jsme se již svezli různými modely (já asi před týdnem silnější verzí Volva EX30, a byl to zajímavý zážitek), o všech vedeme dnes a denně vášnivé debaty. jedni by je poslali okamžitě na smetiště dějin, jiní spíše radí vyčkat, jak to celé dopadne. A dát jim šanci. Respektive jejich nové generaci s lepšími bateriemi, přičemž podle většiny odborníků to je pouze otázka času. Jak to ale vlastně je s onou proklamovanou „úsporou paliv”? Pojďme se na to podívat společně.
Češi jsou v penetraci elektromobily předposlední v EU
A rovnou můžeme začít tím, že v Čechách jsou, zřejmě kombinací vysokých cen a stále velmi nedostatečně rozvinuté infrastruktury elektromobily stále tak trochu Popelkou. Jak totiž uvádí Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu, podíl elektromobilů v EU dosáhl za první půlrok 2024 více než 12 procent, v České republice jsou to ale pouhá 2,5 procenta. To nás v penetraci elektromobily staví na předposlední místo v celé EU, za námi je pouze Chorvatsko, před ČR pak Slovensko s podílem 2,7 procenta.
Jakkoli se tedy výrobci a prodejci snaží, seč můžou, typický český motorista se rád vidí ve svém autě se spalovacím motorem a je poměrně konzervativní, co se novot a novinek týče. A navíc, Češi mají vcelku odtažitý vztah k „vrchnostem” a nařízením všeho druhu, která přicházejí „zvenku”. Což má zajímavou historickou konotaci, danou vývojem našeho státu již od doby Habsburků (a desítkami let nadvlády z Vídně, poté z Moskvy, kterou v očích mnoha Čechů nyní vystřídal Brusel), ale o tom až třeba někdy příště.
Přitom stále platí, že do roku 2035 by Evropská unie ráda viděla jejich prodeje jako dominantní, spolu se zákazem výroby a prodeje spalovacích motorů. A stále platí, že se u toho zašťiťuje především ekologickým provozem, jakkoli je mnoha studiemi prokázáno, že speciálně ve středoevropském regionu, s velkým procentem energetického mixu jednotlivých zemích je ekologičnost elektromobilů minimálně sporná. Pokud ne vyloženě nereálná. Navíc bez jakéhokoli započítání těžby surovin na výrobu baterií a jejich následné (ideálně ekologické) likvidace
Úspora nákladů v provozu je často velmi relativní
Dalším argumentem, zaznívajícím ze strany prodejců elektromobilů je úspora nákladů při provozu. Tady jsme ale na velmi tenkém ledě. Dobíjení na veřejných rychlonabíječkách již zdaleka není tak levná záležitost. Speciálně pokud máte velké a těžké SUV se spotřebou nad 20 kWh a nabíjíte na nejnovějších rychlonabíječkách, budete mít cenu za 1 kWh bez problémů kolem 10 Kč a na rychlonabíječkách může být cena 13 až 17 Kč za 1 kWh. To už je srovnatelné s náklady na tankování spalovacího vozu.
Jako příklad můžeme vzít ceník Pražské energetiky, který u výkonnějších DC nabíječek začíná na 10 Kč/kWh, a to ještě v případě, že jste jejich klientem. Při kapacitě baterie například 70 kWh a spotřebě 20 kWh/100 km je velmi snadné dojít k nákladům, které jsou opravdu srovnatelné s moderními, úspornými spalovacími motory. Respektive mohou být i vyšší. V takovém případě je vlastnictví takového elektromobilu – s takovým způsobem dobíjení – někdy opravdu na zváženou, neboť kromě (navíc ne zcela jednoznačné) ekologie tam již mnoho přínosů není.
Dobíjení doba jako relativně schůdná cesta. Ale zdaleka ne pro všechny
Nicméně zcela jiná – a v podstatě optimální – situace nastává, pokud si můžete dovolit dobíjet doma. A zřídíte si v garáži (nebo jiném „dobíjecím místě“) wallbox, kterým dobíjíte pravidelně přes noc. A máte model, který v kombinaci s daným typem wallboxu zvládne dobití přes noc. Což je většina takových. Pak se ovšem dostáváme do „módu”, kterým kdysi fungovaly spíše plug-in hybridy, nežli plně elektrické automobily. Přes den jezdíte (dojezd ve stovkách kilometrů), přes noc nabíjíte.
Na příkladu naší Škody Enyaq a výše přiložené tzv. kalkulačky dobíjení, kterou na svých stránkách prezentuje výrobce je patrné, že 77 kWh baterii dobijete na doporučených 80% kapacity (a tedy dojezd zhruba 445 km) za 6 hodin s pomocí wallboxu, nebo za 28 minut u veřejné rychlonabíječky, poskytující alespoň 125 kW výkonu (trvale). U 50 kW nabíječky však tato hodnota bude dvojnásobná. A jestli hodinu někde „trčet”, nebo spát a nechat vše pracovat za mne – volba je tuším jasná.
V číslech: průměrná cena za 1 kWh elektřiny se u nás pohybuje okolo 6 Kč. Při průměrné spotřebě elektromobilu zhruba 15 kWh na 100 km vás tato vzdálenost vyjde na zhruba 90 Kč, pokud budete nabíjet doma. V takovém případě je to opravdu o dost výhodnější cesta. Ve voze s dieselovým motorem a spotřebou 5l/100km vás 100 km vyjde zhruba na 175 Kč, tedy téměř dvojnásobek.
Bydlíte na sídlišti? Pak doma dobíjet opravdu nemůžete
Jedním z hlavních limitů pro masovější rozšíření elektromobilů s ohledem na jejich úspornější provoz tedy zůstává možnost (nebo také nemožnost) dobíjet svoje auto doma s výrazně nižšími náklady. Zároveň to z potenciálních kupců elektroaut vyčleňuje například obyvatele sídlišť, a to hlavně těch na okrajích velkých měst. Je tak skoro nemožné čekat, že se trend elektroaut rozšíří například do Prahy. Obyvatelé Jižního město v Praze (ale v podstatě jakéhokoli sídliště) pochopitelně na noc „nevyhodí kabely a prodlužovačky z oken”.
Pak nezbývá, než dobíjet venku – a při delších cestách je plánovat zastávky na dobití baterie. Na rychlonabíjecích stanicích s výkonem 50 kW lze většinu elektromobilů dobít na 80 % kapacity za přibližně 30 minut. A i když už jsou i nás dostupné supervýkonné nabíječky (například ultrarychlá nabíjecí stanice ČEZ s výkonem až 360 kW na parkovišti OC Olympia v Mladé Boleslavi, která současně obslouží dvě auta výkonem 180 kW), stále je infratruktura nabíjení velmi nedostačující. A nevypadá to na rychlé zlepšené. Ostatně, jak to vidíte vy? Co by vás přimělo ke koupi elektromobilu?
Technický koutek
|
PŘEČTENÍ: 12078
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 12490
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 7646
