Taxikáři potřebují od svých aut většinou tři základní věci: ekonomický provoz, pohodlí a spolehlivost. Tento model legendární značky vše splňuje měrou vrchovatou.
Pokud uvažujete o dostupném a spolehlivém voze, není od věci podívat se na to, čím jezdí taxikáři. To je totiž specifická sorta zákazníků, která má ale na svoje auta ve finále stejné požadavky jako drtivá většina z nás: levný provoz, přiměřené pohodlí, a především naprostou spolehlivost. To poslední bych ještě podtrhnul, třikrát a červeným fixem. Jestli totiž taxikáři kdekoli na světě něco nesnáší, pak je to auto v servisu. Z pochopitelných důvodů. Bere jim to kšefty. A jaká je jejich volba? Pojďme se na jeden tip podívat společně.
Kdysi byla volba většiny taxikářů jasná
A i když se nechci považovat za pamětníka, přece jen se v oblasti aut pohybuji více než tři desítky let – a zažil jsem, četl jsem a viděl jsem leccos. Čili si dobře pamatuji dobu, kdy jste, speciálně v Německu, v podstatě měli problém natrefit na jiného taxíka, než bylo legendární „éčko“ modelové řady W124. Tento model se mezi příslušníky této profese stal natolik oblíbeným, že Mercedes vyráběl dlouhé roky speciální série v „taxi žluté“ s kompletní výbavou právě pro „drožkaře“.
Kdeže ale loňské sněhy jsou. Mercedes se od neprůstřelné spolehlivosti žel odklonil a řada W124 přežila jen u nadšenců, jakkoli jde opravdu o mimořádně kvalitně postavená auta. Taxikáři navíc velmi často jezdili s obyčejným, nepřeplňovaným dvoulitrem (pro dopravu ve městě postačuje) a ten nikdy „nešel“ přes nějakých šest litrů na 100 kilometrů. A vydržel opravdu milion kilometrů bez jakékoli závady. A jezdil v podstatě na cokoli. A nafta stála jiné peníze, nezapomeňte. Taxikářům se tak vyplácelo nechat běžící motory i pří čekání na „štaflu“.
Mercedes žel svoji auru spolehlivosti ztratil
Dnes by za to slízli pokutu během pár minut, ale to byla zkrátka jiná doba. Dnešní volba taxikářů, co se spolehlivosti a úspornosti týče, se tak odvrátila od Němců, aby spočinula na japonské Toyotě, jejíž hybridní modely splňují to, co kdysi Mercedes W124: úspornost, pohodlí, spolehlivost. A třeba klidně i „průkopnický“ Prius: Jeho třetí generace již není drahá (jako třeba tento za necelých 140 000 korun), úsporná a dokáže opravdu „nakroutit“ statisíce kilometrů bez vážnějších poruch. Téměř značka ideál.
Vyráběl se od roku 1997 a byl průkopníkem hybridních vozů. Když přišel na trh, byla to opravdová revoluce. U jeho třetí generace (2009–2015) se můžete spolehnout na nízkou spotřebu paliva – uživatelé na stránkách „Autocentrum“ udávají průměr 3,9 litru na 100 kilometrů. Což znamená, že s 45litrovou nádrží zvládnete na jedno natankování ujet přes 1 100 kilometrů. A to už je solidní číslo.
Auto, co vydělává nejen taxikářům
Toyota Prius zkrátka dokazuje, že hybridní technologie nejsou čistě jen „eco-friendly“, ale dokáží být i nečekaně praktické a ekonomicky výhodné. A když si k tomu připočtete spolehlivost, kterou Toyota obecně proslula, dostanete auto, které není jen obyčejným dopravním prostředkem, ale vcelku schopným finančním partnerem na cestách. Takže pokud váháte, co si pořídit za dalšího čtyřkolového parťáka, možná bych se inspiroval taxikáři. A jejich Toyotami.
Sice se vám možná budou smát i puberťáci ve dvojkové octavii bez výfuku, případně do sebe zahledění a sebestřední borečci v „prestižních“ Passatech (prestižních tak možná pro ně), ale tohle vy vůbec nemusíte řešit. Vy víte svoje. Stovky tisíc kilometrů v úsporném a spolehlivém Priusu totiž nakonec ukážou, jak to celé ve skutečnosti je. A nezapomeňte: kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.