Popravdě nejsem zrovna bezvýhradný zastánce onoho malinko zprofanovaného rčení o „zlatých českých ručičkách“, za svůj život jsem sice viděl pár opravdu dokonalých výtvorů „Handmade in Czech Republic“, nicméně to jsem podobně viděl třeba i v Německu. Nebo Polsku. Speciálně u jedné české automobilky však musím uznat, že jejich hlavy a šikovné (chcete-li zlaté) české ruce dokázaly zázraky. Co navíc úspěšně odolají zubu času. Pojďme se na jeden takový podívat společně.

Tatře se s její koncepcí povedl dokonalý „majstrštyk“

Protože to, co se povedlo Tatře s její koncepcí vzduchem chlazených motorů a podvozkem se středovou rourou (a výkyvnými nápravami), je ojedinělé nejen v českém, ale především světovém měřítku. Vše přitom začalo v roce 1923 u maličké osobní Tatra 11, na hony vzdálené budoucím těžkotonážním nákladním vozům. Nicméně tady poprvé byl použit páteřový rám s centrální nosnou rourou a s nezávisle zavěšenými výkyvnými polonápravami vzadu.

Desítky let stará, unikátní Tatra 813 nalezena v perfektním stavu

iZdroj fotografie: Hakjosef / Creative Commons / CC-BY-SA

Toto řešení, nazývané podle svého vynálezce Hanse Ledwinky (* 14. února 1878 v Klosterneuburgu; † 2. března 1967 v Mnichově) také jako „Ledwinkova koncepce“, totiž oproti tehdy běžným podvozkům s žebřinovým rámem a tuhými nápravami nabízelo několik zásadních předností:

U nákladních aut určených do terénu je páteřová koncepce v podstatě nepřekonatelná

A Tatra a její šikovní konstruktéři spolu s celým týmem pak byli první, kdož těchto předností dokázal bezezbytku a dokonale využít. Už Tatra 111, tedy první nákladní Tatra s touto koncepcí, jež vznikla v roce 1942 (pro německou armádu, bylo to v protektorátu, nezapomeňte), si nakonec získala oblibu u československé armády a u řidičů nejen v Československu, ale i v zahraničí, především v drsných podmínkách Sibiře v tehdejším Sovětském svazu.

Našli jsme auto pro Putina na rok 2023, soudružky ho mohou začít chystat. Má 2 motory, 16 válců a kůži z medvěda

iZdroj fotografie: Dezidor / Creative Commons / CC-BY-SA

Tam, konkrétně v sibiřském městě Susuman, jí dokonce postavili pomník. Není divu, na stavbě Transsibiřské magistrály (pro bývalý Sovětský svaz stavba století s klíčovým významem) měla Tatra 111 cekem zásadní podíl. Byla osazená vzduchem chlazeným dvanáctiválcem typu T103 o objemu 14,8 litru (vrtání 110 × zdvih 130 mm) a výkonu 132,5–158 kW a byla schopna se s nehostinnými podmínkami opravdu dobře vypořádat.

Motor nestartuje? Rozdělejte pod ním vatru!

Traduje se, že řidiči nechávali v mrazech běžně pod -40 °C motor dnem i nocí v chodu, po třech měsících šel vůz do opravy. Pokud se motor zastavil a nepodařilo se ho nastartovat do 5 minut, rozdělal se pod ním oheň, když se ani potom nenastartoval, auto bylo odvlečeno do dílen. To je něco, co zřejmě nepotřebuje komentáře. Jakkoli byli Rusové vždy tak trochu nestandardní co se přístupu k automobilům týče, tohle je opravdu „hardcore“ až na dřeň.

Rychlé rozmrazení čelního skla pomocí sluneční clony: Chytře a bez otravného škrábání i mrznutí venku

Po dvaceti letech zcela nový model Tatra 138

Tatra 111 vydržela ve výrobě dlouhých 20 let, pak byla nahrazena podstatně modernější Tatrou 138. Ta dostala místo starého dvanáctiválce zcela nový motor značený T928. Šlo o vzduchem chlazený osmiválec do „V“ a s ventilovým rozvodem OHV. Mazací soustava měla suchou klikovou skříň, olejovou nádrž na 23 litrů a chladič oleje s mechanickým blokováním průtoku zima/léto. A v provozu vynikala podobnou odolností jako její předchůdkyně – ostatně Sovětský svaz byl zdaleka největším odběratelem „stotřicetosmičky“” v celé její historii.

Není tedy možná až tak překvapivé, že novodobý nález nadšenců z YouTube kanálu „Šílené restaurování“ dopadnul podobně úspěšně. Tatra 138 byla dlouhých 18 let (!!!) odstavená bez jakéhokoli zásahu lidské ruky, nicméně po nutném vyčištění palivové soustavy, výměně baterií a (ručním) dolití prvních decilitrů nafty nutných k nastartování motor bez problémů chytnul. Pravda, jeho kouř by v Bruselu způsobil zřejmě infarkt řadě úředníků, ale jednak to bylo studeným startem, jednak se zkrátka tyto věci tehdy tolik neřešily. A dokonce, byla schopna i pohybu!

Český modelář má zlaté ručičky. Jeho RC model Tatra 148 zabral 1 100 hodin práce. Od té skutečné byste ji nepoznali

A u Tatry vůbec ne, tam šlo o zcela jiné hodnoty. A v nich naprosto vynikala, jak tehdy, tak i dnes, dokonce i po dlouhém odstavení. Na rčení „zlaté české ručičky“ zkrátka něco bude, souhlasíte? A mimochodem: platí to i dnes?

Galerie