Je to jen několik dní, co se na můj redakční stůl dostaly materiály o novém Tata Punch vyráběném v Indii a prodávaném za opravdu velmi směšnou cenu. A v článku, který jsem o něm napsal, jsem pochopitelně respektoval to, že jde o indický „low end“, jakkoli nijak slabě vybavený (ba právě naopak) a dodávaný dokonce s pohonem na CNG. Je to ale zkrátka Tata. Co si však pomyslet o zcela stejném přístupu, když jej zvolí japonská, na dokonalost zaměřená Honda? Bude se jí někdo smát? Těžko. Pojďme se na tu levnou Hondu podívat společně.

Honda je zvyklá dělat perfektní výrobky. Velké, i ty malé

Hondu má většina z nás zapsanou jako značku, která ať postaví v zásadě cokoli, má to vždy „hlavu a patu“. Od malé, ale navýsost funkční Hondy Jazz, kterou si mnoho párů nebo single řidičů oblíbilo pro její chytrý způsob sklápění zadního sedadla proti směru jízdy (a vytvoření tak druhého „kufru“ v autě) přes opravdu (za mnoho generací) „vychytaný“ Civic, jenž pro nemálo řidičů ztělesňuje technický ideál pro nižší střední třídu, až po SUV CR-V, které nicméně v poslední generaci opravdu „nabobtnalo“.

Češi jsou novým levným SUV fascinováni: Brzy zaplaví celou zemi, koupí si ho i váš soused. Škodovka by se měla obávat

i

A z původního příjemně kompaktního modelu se tak stalo oním klasickým, někdy možná zbytečně velkým SUV do města. Vox populi, lid si žádá, lid dostane. Chápu to. Ještě v dobách Accordu a Legendu měla Honda coby svůj reklamní slogan „First man, than machine“, jenž celkem přesně vystihoval podstatu produktů Hondy: „Chceme, aby se především bavil řidič, technika se tomu přizpůsobí.“ Dotaženo do dokonalosti: aby si řidič jízdu opravdu užíval, budeme stavět techniku tak dokonalou, jak to jen bude možné. Roztomilé konstatování.

Při této ceně nebudete mít s ničím problém

Nová Honda Amaze pak sice zřejmě nenaplní tento slogan, ale to také není nakonec jejím smyslem. Přesto: u malého sedanu (jsme zhruba v rozměrech první Fabie Sedan) vás „staromilské“ ovládání fyzickými tlačítky, 7palcová LCD palubní deska a 8palcový multimediální displej nemají tuším šanci urazit. Zejména když k nim dostanete i šest airbagů a adaptivní tempomat. A pod kapotou najdete 1,2litrový benzinový čtyřválec o výkonu 90 koní. S manuální převodovkou nebo bezestupňovým CVT automatem.

i

To není nic, z čeho by měl jeden důvod k pláči. Zejména v 3 995 mm dlouhé karoserii. A zejména tehdy, když v přepočtu z indických 799 tisíc rupií vám vyjde cena zhruba 225 tisíc korun. Představte si, že by takové auto, řekněme za kulatých 250 tisíc korun, bylo od zítřka k mání v showroomech české Hondy. Myslím, že jejich zaměstnanci by se nestíhali otáčet. A my bychom konečně zjistili, co je na podobných vozech tak špatného, že u nás nemohou být v prodeji. Myslím, že bychom nakonec nezjistili vůbec nic. Ostatně, jak to vidíte vy?