Možnost řídit motocykly o objemu 125 ccm s řidičským oprávněním skupiny B by ulevilo chronicky ucpaným městům. Je až s podivem, že se tak dosud nestalo.
Nevím, jak to máte vy, ale osobně považuji možnost řídit motocykly do objemu 125 ccm (jakkoli s omezením výkonu a pouze s automatickou převodovkou) za jeden z největších pokroků, co se legalizace a „demokratičnosti“ osobní mobility týče. Mít možnost si koupit „stopětadvacítkový“ skútr s triviální obsluhou, podobnou autíčku na kolotočích, a nemuset přitom chodit znovu do autoškoly je opravdu skvělé. Ale co dál? Nestálo by za to „povolený okruh motocyklů“ rozšířit? Pojďme se na to podívat společně.
Ve městě nemá skútr 125 ccm téměř konkurenci
Oproti malým motocyklům s objemem 50 kubických centimetrů (kterých je dnes v nabídce opravdu menšina), případně jejich silnějším sourozencům do 80 kubíků totiž stopětadvacítky nabízí opravdu výrazně více. Bývají postaveny znatelně robustněji, mívají účinnější brzdy (nezřídka i s ABS, díky za ten pokrok!) a dokáží, alespoň ve městě, bez problémů držet krok s okolním provozem. Značka ideál? Skoro bych se za ni přimlouval, skútr 125 ccm je ve městě opravdu skoro ideální vozidlo.
Pokud pochopitelně neleje jako z konve, není ledovka a teploměr nezůstává setrvale pod nulou. I tak se najde mnoho jedinců, co mají skútr jako „přibližovadlo“ na opravdu krátké vzdálenosti a těch několik minut (desítek minut) zvládnou v jakémkoli počasí. Když navíc mnoho skútrů nabízí poměrně velký štít z plexiskla, často motorově stavitelný. S dobrým oblečením se pak dá těch 15–20 minut opravdu vydržet, člověk nestihne „vymrznout“. V létě je naopak na skútru často lépe než v klimatizovaném autě.
Mnoho „chlapáků“ by ale na skútr nikdy nesedlo
Pro mnoho řidičů je modré nebe nad hlavou a příjemné ovívání větru, které se v městských rychlostech dá bez problémů snést, zkrátka lepším řešením než tmavá střecha nad sebou. Nestálo by ale za úvahu zkusit vzít na milost všechny „stopětadvacítky“, nejen skútry? Dovolím si tvrdit, že by ve městech opět ubylo o něco aut. Speciálně muži mívají totiž někdy relativní nechuť sednout na skútr, neb to dle jejich názoru není příliš „chlapský“ motocykl, zejména když na něm jezdí studentky gymnázia na jedné straně a poslíčci s pizzou na straně druhé.
K „opravdovému” motocyklu, byť v zásadě se stejným motorem, jako má ten skútr, tak již musí mít řidičský průkaz kategorie A1. A to už se každému nechce. Nemá čas, náladu ani chuť někde brouzdat na motocyklu v oranžové vestě se zkušebním komisařem za sebou. A tak raději sedne do auta. Přitom je dnes k mání x modelů stopětadvacítek, jež na první, druhý i jakýkoli další pohled vypadají naprosto skvěle a „chlapsky“. Viz úvodní fotka k tomuto článku s endurem KTM 125 nebo Honda CB 125 níže. Ani za jeden z nich by se žádný muž nemusel stydět. Co myslíte, pomohlo by takové řešení přecpaným městům? Kdyby se na tyto stroje dalo dosáhnout i s řidičákem na skupinu B? Napište mi do diskuse, děkuji!