„Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci.“ Kolikrát za život jsme toto oblíbené české pořekadlo slyšeli. Ale kolikrát za život jsme se jím také řídili? Tak schválně: když jdete nakupovat do supermarketu, volíte vždy tu dražší variantu? Nebo když se naskytne zajímavé oblečení ve výprodeji, řeknete automaticky „Ne“ zlevněné nabídce a koupíte si stejné oblečení za „plnotučnou“ cenu? Tak vidíte. A stejně se to má s auty. A u nich je to možná ještě zajímavější. Pojďme se na to se specializovaným mechanikem podívat společně.

Levné provedení je (většinou) poznat na první pohled

Na levných autech je totiž okamžitě poznat, že jsou levná. Bavíme se pochopitelně o vozech nových, nikoli extra výhodné koupi ojeté Audi A8. Na té není (a také nikdy nebude) levného opravdu nic. Ne, jde mi typicky o situaci, kdy si kupříkladu projdete několik showroomů různých značek a získáte tak alespoň rámcovou představu o tom, co vám který výrobce je schopen aktuálně nabídnout. A velmi rychle (speciálně na vlastní oči, reklamní fotky totiž leccos skryjí) uvidíte, jak vypadá levné provedení.

iZdroj fotografie: Dacia

Nová Honda s manuálem je možná ošklivá, především je ale superlevná. „Tak málo?“ Češi už se staví do fronty a prosí o kvóty

Tvrdé plasty všude, kam se podíváš (i nepodíváš), ovládací prvky, o nichž máte pocit, že jste je už někde viděli (většinou máte velmi přesný pocit), často snaha proti minulé generaci ušetřit i tam, kde to ještě minule tak nějak prošlo s lepším provedením. Zkrátka je na první, druhý i jakýkoli další pohled vidět, že při vývoji i designu toho kterého vozu stáli za zády jeho tvůrců firemní účetní a každou korunu, každé euro, které nebylo nutné vydat, také nevydali. Časy jsou zlé, a jestli bylo nutné někdy opravdu hlídat výdaje, je to právě nyní.

Levné plasty nemusí ještě nutně znamenat špatné auto

Jenže. To, že něco je na omak méně příjemné, než jaké by to bylo zcela dle vašich představ, ještě přece neznamená, že to automaticky musí být horší auto. Například Dacia Sandero vás svým interiérem pravděpodobně do kolen nepošle, nicméně konstrukčně Dacia sdílí mnoho věcí s Renaultem, který ji také vlastní. A když se nad tím zamyslíte, jedna věc je na tom celém nejzajímavější: k Dacii se dostávají komponenty, které se již tisíckrát a tisíckrát prověřily u Renaultu. A je tedy u nich předpokládat, že během toho procesu se případné chyby zkrátka „vychytaly“.

900 km s Dacia Duster. Rumunská parodie na auto, nebo solidní lidovka?

Redakce AutoŽivě proto oslovila mechanika, který se na servis Dacií specializuje. Ten nám sdělil svůj názor na dieselový motor Renault 1.5 dCI K9K, který se nachází v některých Daciích. A mnoha Renaultech, pochopitelně. Zároveň jasně uvedl, že na tyto motory existuje „mnoho špatných názorů“, ale trval na tom, že je nesdílí. Dal přitom jasně najevo, že se u těchto motorů nesetkává se žádnými vážnými problémy. Připustil však, že mají i vady, jako je například trubice tlakového senzoru, nicméně jinak „fungují perfektně“.

iZdroj fotografie: Jean-Turbojet / Creative Commons / CC-BY-SA

Dacia celkem chytře využívá prověřené komponenty Renaultu

A pokud se jim dopřeje péče, jako každému modernímu turbodieselu, pak není důvod k obavám. Podobně se to má i s dalšími komponenty rumunského „levného auta“. Které přitom na maximum využívá prověřenou mechaniku Renaultu. A u nějž se sice šetřilo na materiálech interiéru a všech těch nových, technických (a často zbytných) „vychytávkách“, ale jinak je není důvod považovat za jakkoli méněcenné nebo druhořadé. Ostatně, úspěch Dacie hovoří sám za sebe. Vážně by si její vozy kupovalo za ty roky tolik lidí, kdyby se ukázalo, že vlastně nefungují?

Otázku nechám schválně nezodpovězenou na vás. Jak to vidíte vy? Musí nutně levné auto znamenat špatné auto? A je Dacia skutečně tak poruchová, jak se o ní tu a tam dá doslechnout, nebo se již zbavila svých dětských nemocí a svazek s Renaultem dokáže využít opravdu beze zbytku? Těším se moc na vaše odpovědi!