Proč mají některé vozy dělené čelní sklo? Je v tom nečekaný fígl a týká se i zřejmě našeho nejlepšího autobusu. Otázka z úvodu byla popravdě i pro mne nesmírně zajímavá. Jsem schopen „z rukávu“ vysypat minimálně pět aut, která mají dělená čelní skla (Jeepem počínaje a Tatrou 148 konče), ale na přímou otázku „proč vlastně“ jsem zaváhal. Redakce AutoŽivě.cz tedy oslovila konstruktéra a experta na design „ve výslužbě“, abychom se dopídili pravého důvodu. A byli jsme nemálo překvapeni. Jako vždy jde totiž o peníze. Ale nejen o ně. Pojďme se na to vysvětlení nyní podívat společně.

Dělené čelní sklo z praktických (a ekonomických) důvodů

Přičemž už samotná diskuse k tomuto článku byla v redakci nad jiné zajímavá. Nedalo mi to, abych se neotočil na kolegu za sebou a nezeptal se ho: „Kdybys měl postavit auto a nemusel hledět na náklady, bude dělené čelní sklo lepší, nebo horší varianta?“ Odpověď byla okamžitá: „Horší, je přes něj hůře vidět a je to dražší na výrobu.“ Ani o jednom zřejmě netřeba diskutovat, kolega má pravdu. Proč se tedy vlastně používalo dělené čelní sklo, když je to dražší a ve finále se musíte potýkat i s horším výhledem? Je to celkem zajímavé.

VW už měl TDI se spotřebou 1 l/100 km, ale jeho výroba byla zakázána. Tady je důkaz, jaký pohon má budoucnost

Zvednul jsem totiž telefon a zavolal na číslo, které jsem kdysi dostal s důvěrou a se slovy: „Kdybyste cokoli potřeboval ohledně konstrukce nebo designu.“ A na druhém konci mi telefon po krátkém vyzvánění opravdu zvednula legenda české automobilové konstrukční školy, jejíž rukopis je vepsán především do nákladních, ale i některých osobních vozů, které se v Československu a pak i v České republice vyráběly. A dotaz jsem pěkně pokorně zopakoval. Odpovědí mi byl nejdřív smích, pak ale poměrně jasný důvod. Vlastně hned dva. S dovolením pro vás odpověď ocituji přesně tak, jak jsem ji zaznamenal:

Když se finance dokonale snoubí s estetikou

Milý pane profesore, naprosto a úplně. A jak vidno, peníze jsou opět „až na prvním místě“. V tomto případě však zcela pochopitelně, oba dva důvody jsou celkem pochopitelné. A navýsost pragmatické. Když se podíváte na naši Tatru 77 nebo jeden z našich nejvydařenějších autobusů (pokud ne ten úplně nejvíc vydařený) Škodu RTO 706, musíte uznat, že jim to i s děleným sklem mimořádně sluší. A když se rozbije, mění se jen polovina. Úspora nákladů? Více než zřejmá.

Mimochodem. Na výše přiložené fotografii je starší verze slavné „sedmsetšestky“, ještě s nikoli tak aerodynamicky tvarovanou přídí a dokonale zakomponovanou maskou. Málo se ví, že ještě před modelem 706 RTO se u nás vyráběl autobus s označením 706 RO, který v podstatě „vytyčil cestu i směr“. Jenže. Jsme pořád v tuhých šedesátých létech a o tom, co se v které zemi z tzv. RVHP bloku (neboli „Rada vzájemné hospodářské pomoci“) bude vyrábět, nerozhodovaly až tak schopnosti, jako spíše strana. Komunistická. A ještě více Moskva.

Vladimir Putin se proháněl na okruhu Formule 1. Chtěl se předvést, ale jak už to v Rusku bývá, úplně to nevyšlo

Autobusy se u nás původně vyrábět neměly

A protože tradice výroby autobusů byla v tehdejším Sovětském svazu nemalá (jak jinak, osobní auto bylo pro drtivou většinu nedostižným snem a železnice zdaleka nevedla všude), stejně jako třeba v Maďarsku, kde vcelku progresivní RÁBA vyráběla autobusy Ikarus, bylo rozhodnuto, že v Československu bude s autobusy utrum. A tak odoboráři z karosy nakonec potajmu vyrobili prototyp (což by dnes pravda už asi nešlo) 706 RO-ROH, kde ono ROH značí „Revoluční odborové hnutí”. Dvě fotografie na ukázku:

Neboli jedinou tehdy fungující odborářskou organizaci u nás. A jeho kvality nakonec přesvědčily úplně všechny. Cesta byla volná, Brusel 68 se tak mohl dočkat opravdu skvělé 706 RTO. A my všichni s ním. Stejně jako ŠD/ŠM/ŠL 11 i jedné z posledních Karos, modelu 734. Zajímavý příběh, co říkáte?

Galerie