Kdo má tohle auto v garáži, je za vodou – má cenu bytu v Praze. Tahle nadsázka se v posledních letech stává realitou pro řadu veteránů ze socialistické éry. Osobní vozy, které kdysi brázdily silnice Československa a dalších zemí východního bloku, dnes dosahují závratných částek. Některé z nich, dříve dostupné „běžným pracujícím“ (byť často s pořadníkem či protekcí), se v současnosti prodávají za stovky tisíc korun a ty nejvzácnější i za miliony. Jak je to možné? Pohání je kombinace nostalgie, omezeného počtu dochovaných kusů i příběhů, které tato auta symbolizují. Podívejme se na pět ikonických modelů – jakou měly původní cenu, kolik stojí dnes a čím si vysloužily status pokladu.

Klenoty silnic: tehdy vs. dnes v číslech

Pro srovnání uvádíme orientační původní ceny vybraných vozů v době jejich výroby (v Kčs) a aktuální tržní hodnoty v ČR (v Kč). U dnešních cen se jedná o typické rozpětí u renovovaných či výjimečně zachovalých exemplářů, často doložené konkrétními aukcemi nebo inzeráty.

Škoda 110 R: „Východní Porsche“ za půl milionu

Škoda 110 R – elegantní sportovní kupé vyráběné v letech 1970–1980 – je dnes vyhledávanou investicí. Když v roce 1971 přišla do tuzemského prodeje, visela na ní cenovka 78 000 Kčs, což bylo více než trojnásobek ceny základní Škody 100. Průměrný Čechoslovák by na „erko“ musel vydělávat bezmála čtyři roky. Není divu, že většina produkce mířila na vývoz a doma se na pár stovek šťastlivců dostalo jen omezené množství vozů za tučný příplatek. Přesto se kupé s charakteristickou splývavou zádí a bezrámovými okny dveří stalo snem mnoha motoristů – bylo totiž jediným dostupným sportovním autem československé výroby.

Geniální Škodu nám kdysi záviděl celý Západ, soudruzi ale zpackali šanci na české Porsche. Dnes mohlo být všechno jinak

Dnes 110 R těží z aury nostalgie a legend spojených s úspěchy odvozeného závodního speciálu Škoda 130 RS (přezdívaného „Porsche Východu“). Ještě kolem roku 2010 se dala dobrá „stodesítka“ sehnat za nižší stovky tisíc, jenže zájem prudce vzrostl a s ním i ceny. Aktuálně se za zachovalé originální kusy platí okolo půl milionu korun, špičkové renovace či vozy s mimořádným příběhem atakují hranici 600 000 Kč. Například vloni nabízený exemplář z roku 1975 ve zcela původním stavu (najeto 108 tis. km) byl oceněn na 922 000 Kč, za takovou sumu už složíte akontaci na hypotéku bytu v Praze. Důvodem je omezený počet dochovaných aut a fakt, že mnohá „erka“ byla v minulosti bastlená či tuningovaná; originální stav je o to cennější. Kdo tedy má garážovou perleťově oranžovou 110 R po dědečkovi, drží v rukou doslova poklad.

Tatra 603: černá limuzína papalášů za miliony

Tatra 603, majestátní černá limuzína se zahalenými světlomety a mohutnou zádí, sloužila od 50. let jako přibližovadlo nejvyšších stranických špiček. Pro běžné občany byla nedostupná – vyráběla se ručně v Kopřivnici a byla určena výhradně pro státní instituce a diplomaty. Oficiální cena okolo 98 tisíc Kčs by v polovině 60. let odpovídala více než pětiletému platu průměrného občana, takže si ji stejně nikdo „z ulice“ dovolit nemohl. Ve volném prodeji se objevily až ojeté kusy koncem 70. let – např. v roce 1974 nabízela Mototechna „vyřazenou“ Tatru 603-2 za astronomických 195 000 Kčs, ovšem to už šlo o morálně zastaralé auto nahrazené novějším typem T613.

V aukci se objevila velmi vzácná Tatra 603-1. Vydražila se za zlomek její reálné ceny. Co s ní bude dál?

Dnes je šestsettrojka ozdobou aukcí a veteránských setkání. Jednak šlo o technicky výjimečný vůz (vzduchem chlazený V8, aerodynamická karoserie) světové úrovně, jednak jich po rozpadu RVHP mnoho nepřežilo – část zchátrala ve skladech, jiné skončily v zahraničních sbírkách. Ceny hezkých exemplářů začínají kolem 1,5 milionu Kč a dál rostou. Vzácná první série (s třemi předními světlomety pod sklem) může vyjít i na 2,5 milionu – mnoho jich totiž bylo při pozdějších opravách přestavěno na novější čtyřokou verzi. Absolutním rekordmanem je nedávno nabízená T603 z roku 1959 po prvním majiteli s minimálním nájezdem: nový majitel za ni zaplatil v přepočtu 4,25 milionu Kč. Tatra 603 tak jednoznačně platí za nejcennější poválečné československé auto – ztělesňuje luxus, jaký socialistický průmysl dokázal nabídnout jen vyvoleným.

Škoda Felicia: pohledný kabriolet, co láme srdce i bankovní účty

Škoda Felicia z let 1959–1964, poslední otevřený model mladoboleslavské automobilky na dlouhá desetiletí, je doslova srdcovka. Elegantní dvoudveřový kabriolet s chromovanou maskou a plátěnou střechou vznikal primárně pro vývoz na Západ – doma byl chronicky nedostatkovým zbožím. Domácí zákazník, kterému se podařilo Felicii získat, za ni koncem 50. let zaplatil okolo 35 tisíc Kčs (tehdy asi dvouletý plat). I proto se Felicie často objevovala spíš v propagandě a filmech než v běžném provozu – proslula třeba rolemi ve filmu Dáma na kolejích či ve fotografiích s Miss USA na pozadí českých hradů. V roce 1962 přišla silnější verze Felicia Super s motorem 1,2 l, ta by ovšem běžnému smrtelníkovi stejně zůstala jen plakátovým snem.

Americké muzeum nabízí Felicii z roku 1960. Cena vás překvapí

Po šedesáti letech patří Felicia k nejžádanějším tuzemským veteránům. „Ceny renovovaných pojízdných kousků se pohybují už výrazně nad hranicí půl milionu korun, spíše mezi 600–800 tisíci,“ uvádí magazín Dotyk. Nostalgie hraje obrovskou roli – Felicia je symbolem bezstarostných 60. let a také připomínkou umu našich konstruktérů, kteří i v podmínkách centrálního plánování dokázali vytvořit vůz obdivovaný v zahraničí. Na srazech veteránů dnes září pestře zbarvené „Felcky“ s bílými volanty a piknikovými koši – a jejich majitelé vědí, proč si za renovaci nechali zaplatit. Vždyť podobně jako u Tatry už skoro žádné nepřežily v originálním stavu. O to větší poprask způsobil inzerát na „prakticky novou“ Felicii z roku 1961, která po precizní renovaci ujela jen 11 kilometrů: cena tohoto kousku byla stanovena na 1,3 milionu Kč. Zájemce se přesto našel. Felicia zkrátka není jen auto – je to kus umění na kolech a vstupenka do časů, kdy se nad hlavou místo střechy třepetal modrý šátek vaší spolujezdkyně.

Volha GAZ-21: ruská „Carevna”, která zdražuje

GAZ-21 Volha, přezdívaná Carevna, byl sovětský sedan vyšší střední třídy vyráběný v letech 1956–1970. Na rozdíl od „služební“ Tatry mohla Volha (občas) skončit i v rukou civilistů – v 60. letech si ji pořizovali třeba lékaři či taxikáři ve východním bloku. Nebyla však vůbec levná: v Československu se roku 1958 prodávala za 50–55 tisíc Kčs, tedy zhruba třikrát dráž než lidová Škoda Octavia. Volha za to nabídla robustní konstrukci amerického střihu, silný motor 2,4 l a na svou dobu slušný komfort (třeba autorádio bylo ve standardu). Vzhled prvních sérií s velkolepou maskou a emblémem skákajícího jelena na kapotě budil pozornost všude, kde se vůz objevil. I proto si Volhy zahrály v nepočtu dobových filmů a dodnes jsou symbolem sovětské éry.

Saúdská Arábie vydala sovětské tajemství. Vrakoviště vozů Volha, BMW a dalších

Veteránská komunita na Volze oceňuje její spolehlivost a dostupnost dílů – mechanika je relativně jednoduchá a leccos se dá sehnat snáz než za socialismu. Hlavní roli ale hraje image: řídit dnes naleštěnou Volhu s historickými SPZ je „jako vést sovětskou delegaci na Expo 58,“ glosuje s úsměvem jeden majitel. Ještě před deseti lety se dala pojízdná Volha pořídit za cenu lepší ojeté škodovky, ale dnes její cena už jen roste. Krásně zrenovované kusy atakují hranici 350–400 tisíc Kč. Stále je to méně než srovnatelně staré západní vozy (ameriky či Mercedesy vyjdou dráž), což láká sběratele i z ciziny. Odborníci proto očekávají, že Volhy budou dál nabírat na hodnotě – vždyť „nejlepší auto reálného socialismu“ si svůj příběh luxusu pro vyvolené nese podobně jako tatrovky.

Lada 2101 „Žiguli“: z lidového auta veteránskou legendou

Lada 2101, u nás známá spíš jako Žigulík či „Russia Fiat“, motorizovala počátkem 70. let široké vrstvy obyvatel východního bloku. Licence italského Fiatu 124, vyráběná v nově vybudované automobilce VAZ v ruském Togliatti, přinesla moderní a relativně spolehlivý vůz, na nějž se stály fronty i u nás. Základní model s motorem 1,2 l stál v ČSSR kolem 55–60 tisíc Kčs (přesnou cenu v roce 1970 oficiální prameny neuvádí), během výroby pak s většími motory zdražil až na 64 000 Kčs ke konci 70. let. To byla stále „lidová cena“ oproti výše zmíněným vozům – Ladu si sice z průměrného platu hned tak někdo nekoupil, ale proti šedesátitisícové Volze nebo dokonce tatrovce byla dostupnější. Není divu, že Lad (Žigulíků) se vyrobily miliony kusů a dodnes je na východ od nás potkáte v běžném provozu. Mnozí Češi na ně dodnes vzpomínají jako na první auto, v němž se učili řídit, nebo jako na vůz, který „měli rodiče na chalupě“.

Retro tuning: David ze starého Žigulíka udělal vysokorychlostní sporťák. Do úprav zainvestoval asi 540 000 Kč

Ještě před pár lety by si klepali na čelo – vždyť Žigulík? – ale situace se mění. Lada 2101 se stala veteránem, po kterém roste poptávka. Pryč jsou doby, kdy se jich lidé zbavovali „za pár korun“. Dnes už mladší generace obdivuje hranatý retro design a jednoduchou mechaniku, navíc na západ od nás jde o exotiku – sběratelé v Německu či Británii jsou ochotni zaplatit za krásnou Ladu klidně několik tisíc eur. V Česku zatím ceny zůstávají střízlivější, ale i tak slušný kus pořídíte minimálně za 80–100 tisíc Kč. Ty nejlepší, s malým nájezdem a v původním stavu, se prodávají kolem 120–150 tisíc Kč. Příklad za všechny: v roce 2024 se objevil inzerát na zachovalou „jednadvojku“ z roku 1981 za 149 000 Kč – a kupce si našla. Proč ta ochota platit za něco, co dřív nikdo nechtěl ani zadarmo? Odpovědí je opět nostalgie a fenomén veteránské rarity: běžných Lad sice jezdily davy, ale přečkalo jich jen promile. Většina skončila na vrakovišti v 90. letech, takže dnes jich na veteránských značkách jezdí jen pár desítek. Lada 2101 tak znovu získává punc „lidového hrdiny“ – ovšem tentokrát hrdiny sběratelského.

Z garáže na aukční pódium

Osudy těchto automobilů ukazují zajímavý paradox: Co bývalo symbolem nedostatku nebo všednosti v socializmu, může být v tržních podmínkách velmi hodnotné zboží. Veteránská vlna v poslední době zvedá ceny všech zajímavých aut, u těch socialistických je ale hnacím motorem specifická emocionální hodnota. Lidé, kteří v nich prožili mládí, jsou dnes často v situaci, kdy si mohou splnit svůj sen – a jsou ochotni zaplatit mnohonásobně víc než původní cena vozu. Navíc řada těchto aut zmizela v zahraničí nebo skončila na šrotišti, takže poptávka výrazně převyšuje nabídku.

Nový vlajkový model Škoda Rollsaq: Kam se hrabe Superb, český luxusní koráb konkuruje nejprestižnější značce Rolls-Royce

Pro širokou veřejnost je to možná překvapení. Kdo by si pomyslel, že za Škodou 110 R se dnes otočí nejeden investor, že Tatra 603 bude ceněna stejně vysoko jako západní veteráni Rolls-Royce, nebo že obyčejná „Žiguli“ bude jednou hrdě stát na srazu vedle chromovaných amerických křižníků? Pokud tedy na chalupě pod plachtou schováváte nějaký ten vůz z „ost-blocku“, možná sedíte na zlatém pokladu a ani o tom nevíte. A pokud ne, nezoufejte – alespoň se můžete nechat unést vyprávěním pamětníků a kouzlem starých časů, kdy benzín voněl po karburátorech a auta měla duši. Protože jak říkají veteránisté: „Nejde jen o cenu, jde o příběhy.“