Ruskou carskou armádu měl motorizovat samovyvažovací dvoukolový automobil. Potkal ho krutý osud

                   

Segwaye už dávnou nejsou v módě, teď mezi mládeží frčí hoverboardy. Všechna tato samovyvažovací jezdítka ovšem o desítky let předběhl ruský vynálezce a podivín, Petr Šilovskij se svým jednostopým gyroskopickým automobilem z roku 1914. Jeho úsilí bohužel zhatila 1. světová válka.

Funkce gyroskopu je jednou z těch vědeckých magií, která je neuvěřitelně podmanivá, a přesto jí málokdo rozumí. V moderním použití jsou gyroskopy rozsáhle využívány v profesionálních fotografických zařízeních a vědeckých přístrojích, protože dovedou zůstat ve stabilní poloze a odolávat pohybu způsobenému vnějšími silami. Kdysi gyroskopy získaly pozornost jednoho pána jménem Petr Šilovskij, ruského vynálezce a kutila, který si představoval svět, kde by byly gyroskopy rozsáhle využívány v dopravních systémech.

i

Oslovil tehdejší největší britskou automobilku

V roce 1912 přemluvil Šilovksij představitele Wolseley Motors, tehdy největší britské automobilky, aby mu pomohli vyrobit dvoukolový automobil, který by se sám vyvažoval. Měl být určen především pro motorizaci tehdy zaostalé ruské armády, které by usnadnil přesuny na klikatých cestách.

Mohlo by vás zajímat: Tatra JK 2500 – automobilový zázrak, který se nestal

Majitelé automobilky souhlasili a tak Šilovskij začal pracovat s konstruktérem Louisem Brennanem na vývoji jednostopého 610kg vozu s gyroskopem umístěným uprostřed podvozku. Po přibližně dvou letech vývojových prací měli funkční dvoukolový automobil, který se sám vyvažoval.

i

Gyroskop na setrvačník

Vůz byl vybaven motorem Wolseley o výkonu 16 až 20 koňských sil, který poháněl setrvačník a zadní kolo. Také měl dvojici výklopných postranních kol, která se vysouvala buď pákou nebo automaticky, když rychlost setrvačníku klesla pod nastavenou mez. Ve třech řadách sedadel mohlo jet až šest cestujících a sedačka pro řidiče před sebou měla klasický volant. Mechanismus řízení byl docela důmyslný, protože montovat cokoliv, co se pohybuje, ke gyroskopu, je velmi obtížné. Volant byl zavěšen na systém hřídelí, ráčen a kyvadel o hmotnosti 45 kg, které umožnily manipulaci s gyroskopem tak, aby se vůz dal řídit i při neustálé stabilizaci.

i

Úspěšná testovací jízda

U oficiální ukázky v Londýně 16. května 1914 byl přítomen reportér z New York Times a popisoval jízdu takto:

Ve 3 hodiny odpoledne vyjelo pomalu na Portmanovo náměstí dlouhé auto s jediným volantem, připomínající jízdní kolo nesoucí karoserii ve tvaru boty, s kapotou, která zakrývá motor s výkonem 16-20 koní, s deskovým chladičem a dvěma elektrickými ventilátory aby se do něj dostal vzduch. Vynálezce usedl vedle řidiče a auto několikrát obkroužilo náměstí, někdy pomaleji než rychlostí chůze. Se zatáčkami si vozidlo poradilo bez obtíží i v tak malé rychlosti a samozřejmě, vždy s podlahou vozidla vodorovně vůči zemi, tedy zcela odlišně, než jak by kroužil cyklista, který by se naklonil. Pak se vozidlo zastavilo, ale protože byl gyroskop udržován v činnosti, stálo rovně, i když z něj lidé vystupovali, nastupovali do něj nebo se z něj vykláněli.

Mohlo by vás zajímat: Letos slaví dvě automobilové značky 100 let. Jedna z nich je česká

i

Zakopaný, vykopaný, vystavený, sešrotovaný

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se Šilovskij vrátil do Ruska a majitelé Wolseley Motors, protože o něm dlouho neslyšeli a předpokládali, že se stal obětí konfliktu, vozidlo zakopali. Pod zemí gyroauto zůstalo až do roku 1938, kdy bylo vykopáno z místa, které se mezitím stalo železničním přeřadištěm. Auto bylo zrestaurováno a vystaveno v Muzeu Wolesley Motors. Bohužel v roce 1948 bylo rozebráno a sešrotováno, takže tento rusko-britský technologický unikát pak už nikdy nikdo neviděl.

Diskuze Vstoupit do diskuze
97 lidí právě čte
Autor článku

Daniel Hamžík

Zobrazit další články