V době kdy začala být aktuálním tématem těžba různých surovin, se začalo řešit i to, jak je převézt na požadované místo. A tak začala vznikat i skutečně velká těžká technika. Sem patřila také tato unikátní sovětská sklápěčka s označením MAZ-525. Byla vyvinuta společností Minsk Automobile Plant a stala se skutečnou revolucí, jelikož výrazně převyšovala v tu dobu běžně používanou techniku.
Unikátní parametry
V té době dominovala těžká technika MAZ a YAZ, kterou však tento model, tedy MAZ-525 dokonale zastínil. Běžné dříve používané sklápěčky byly oproti tomuto kolosu malé. A to bylo vidět na první pohled. MAZ-525 totiž disponoval kapacitou 14,3 metrů krychlových a jeho nosnost byla 25 tun. A ani rozměry nebyly nijak zanedbatelné, což je celkem dobře vidět při porovnání s postavou člověka, nebo s běžným automobilem.
Pomalá jízda a velká spotřeba
Kolos MAZ-525 byl určený primárně pro transport vytěžených materiálů a tak se na jízdní vlastnosti nekladla až taková potřeba. A tak bylo nutné počítat s tím, že tato sklápěčka jela rychlostí jenom kolem třiceti kilometrů v hodině. A její spotřeba? Ta nebyla opravdu nic malého, jelikož si vzala na sto ujetých kilometrů kolem 135 litrů paliva. Vzhledem k velikosti a také nosnosti to ale není až tak výjimečná spotřeba.
Neustálá inovace
MAZ-525 pochopitelně procházel úpravami až modifikacemi, až došlo k tomu, že byl vytvořen a představen nástupce, a to BelAZ-540. Potřeba této techniky byla opravdu velká a vzhledem k parametrům a celkové spolehlivosti se používaly až do zhruba sedmdesátých let dvacátého století. A to nejenom v rámci sovětského svazu. Sklápěčka byla důležitou součástí třeba při stavbě přehrady Asuán v Egyptě.
Vývoj odsoudil techniku k zániku
Neustálý vývoj a inovace samozřejmě odsoudil tuto unikátní techniku k zániku, tedy k tomu, že byla nahrazena zase něčím modernějším. Kdo by chtěl tento kolos vidět na vlastní kůži, může se zajet podívat na památník v podobě tohoto vozu. Nachází se však na vodní elektrárně v Krasnojarsku.