Koncept Opel Junior, který byl západním ztelěsněním kolotočářského diska

Osmdesátkové retro nyní frčí nejen v seriálech a co se týče aut, byla to doba pokusů a omylů, což dokládají různé designové koncepty. Společnosti se nebály experimentovat, a tak implementovaly nápady, které byly na první pohled velmi podivné. Jedním z takových konceptů byl Opel Junior z roku 1983.

Junior vycházel z modelu Opel Corsa a mechanicky byl na svou dobu docela běžný – přední kola poháněl příčně uložený 1,2litrový motor o výkonu 55 koňských sil. Ve struktuře karoserie a v řešení interiéru však bylo použito několik zajímavých prvků.

i Zdroj fotografie: Wikimedia

Vůz získal čistý design exteriéru, který byl vyvinut na počátku 80. let, ale v mnoha ohledech předpovídal design aut z počátku 90. let. Koeficient odporu byl jen 0,31. Ople Junior také dostal ochranu podvozku z šedého plastu. Podobné řešení se objevilo později u sériových hatchbacků, jako je Ford Ka.

Modulární interiér

Interiér byl navržen v modulárním stylu. Na palubní desce bylo umístěno několik malých kubických modulů, které bylo možné zasunout do elektrických kontaktů na střední liště palubní desky. Vůz byl vytvořen s rychloměrem a ukazatelem stavu nádrže, ale bylo možné přidat přidat i otáčkoměr, rádio, reproduktory, hodiny, ovládání klimatizace, nebo kuřácký modul se zapalovačem a popelníkem; a další komponenty.

Všechny tyto bloky bylo možné umístit dle libosti a ventilační otvory HVAC se nacházely na gumových vlnovcích, kterými bylo možné pohybovat, aby nasměrovaly proud vzduchu kamkoli: na čelní sklo pro odmrazování nebo na váš obličej.

iZdroj fotografie: Wikimedia

Otáčkoměr šel vyjmout a zapojit do portu v motorovém prostoru pro použití při ladění vozidla. Hodiny mohly být odstraněny, aby mohly být použity jako budík, a překvapivě vypadaly, jako by v nich byl zabudován elektrický holicí strojek.

Odnímatelné potahy jako improvizované spacáky

Opel dokonce plánoval, aby rádio a reproduktory byly odnímatelné, aby je bylo možné sestavit do malého boomboxu. Podobný nápad o šest let později implementoval Nissan ve svém konceptu Pao.

Dokonce i potahy sedadel byly odnímatelné, takže je bylo možné použít jako spací pytle. Síťované opěradlo zadních sedadel se mohlo sklopit a proměnit v dělicí stěnu zavazadlového prostoru.

Střešní panely bylo možné nahradit pevnými, skleněnými panely nebo střechou z harmonikové plachty.

Na YouTube je ke shlédnutí zajímavé video, ve kterém vedoucí designového týmu Hideo Kodama vysvětluje, co se mu na tomto konceptu líbilo:

Bohužel, tato skvělá funkčnost a modularita uvízla ve fázi konceptu. Myslelo si tehdy vedení německé automobilky, že lidé tyto věci nevyužijí, nebo že byly příliš složité na to, aby se mohly sériově vyrábět?