Jak pojmenovat auto, aby mělo úspěch? Určitě ne jménem, které je nutné týden po premiéře měnit.
Upozorňujeme čtenáře, že následující text a komentář je publicistickým článkem, který obsahuje soukromý názor autora.
Je to informace stará jen pár dnů. Rozepře mezi italskou automobilkou Alfa Romeo a italskou vládou dosáhla svého zvláštního konce. Prohrou značky Alfa Romeo. Tato neobvyklá „konfrontace“ se týkala plánů Alfa Romeo na výrobu nového crossoveru jménem Milano. Do té doby bylo všechno v pořádku. Problém byl, když se ukázalo, že se novinka bude vyrábět v Polsku. To vyvolalo nevoli italského politického vedení. Proč?
Jméno auta dloho nevyvolalo takové pozdvižení, ti Italové
Důvodem byl zákon z roku 2003, který stanovuje, že výrobky s typickým italským názvem musí být vyráběny v Itálii, jinak jde o klamání spotřebitele. Kontroverze se doslova rozhořela, když majitel značky, koncern Stellantis, oznámil plány na výrobu Milana v Polsku. To vedlo k protestům italské vlády. Podívejte se ale na jméno modelu, když ho skloňujeme. Milana. No nic, jdeme dál. Stellantis argumentoval, že výroba Milana v Itálii by zvýšila jeho prodejní cenu na neúnosnou úroveň.
Zatímco výroba v Polsku by umožnila udržet cenu na dostupné úrovni. To má svou logiku a jde o zcela přirozenou věc. Minimálně v poměrech dnešního automobilového průmyslu. Italská vláda však trvala na dodržování zákona a Alfa Romeo ustoupila. Došlo ke změně názvu z Milano na Junior, jméno tak odkazuje na historicky úspěšný model GT 1300 Junior. Toto není první konflikt mezi Stellantisem a italskou vládou.
Dříve vláda požadovala zvýšení využití italských továren a zvýšení počtu zaměstnanců pod hrozbou příchodu čínské konkurence. To je zase absurdita z druhé strany. A teď několik autorských zamyšlení. Podotýkám a znovu opakuji, jde o mé soukromé názory a spekulace. První věc, celé to je absurdní a nesmyslné. Tak jako nikdo nepředpokládá, že by Škoda Fabia Monte Carlo byla vyráběna v monackém knížectví, i u modelu Milano by bylo jedno, že se vyrábí v Polsku. Nikdo u aut tohle neřeší. Je rozdíl mezi tím, jestli jde o mozzarellu z mléka skutečných italských buvolů.
O jméno přece nejde, jsou i horší. Třeba Jebat od Protonu
Ale kde se poskládá auto z dílů svezených z mnoha koutů svět, to je dnes asi skutečně jedno. Věc druhá, spekulace o jménu. Opravdu by mne pobavilo, kdyby Alfa Romeo ukázala, že má smysl pro humor a nazvala model Milan. S argumentací, že jde o typické mužské jméno, klidně inspirované třeba nějakým světově známým umělcem nebo sportovcem. Mimochodem Milan je i „Milano“ v cizích jazycích, ne italsky. Takže by se vlastně Milano jmenovalo Milano.
Je to hra se slovy, spekulace, hloupá fantazie. Která má ale ukázat absurditu chování některých politiků. Jinak celá tato bizarní epizoda ukazuje, že vztahy mezi automobilkami a vládami mohou být velmi složité a že politika může mít vliv nejenom na výrobu jako takovou, ale i na názvy a strategie firem. Pokud se plánuje roky dopředu, že se model bude nějak jmenovat, je to v ruku v ruce s další prací a s dalšími náklady. Není to tak, že by si značka řekla „máme hotový model, jdeme řešit jméno“.
Marketingoví ředitelé dlouho dopředu pracují na kampaních. Teď to mohou zmačkat a zahodit. Zda Alfa Romeo udělala správně, když ustoupila a změnila název na Junior, nebo zda měla bojovat dál, je otázka, na kterou si musí odpovědět samotní zákazníci. Pokud bude auto dobré, budou ho lidé kupovat bez ohledu na to, jak se bude jmenovat. Nikdo asi nečeká, že by se právě z toho poměrně nevzhledného SUV stala i díky jménu ikona jako třeba Mustang.