Antiradary aneb jak uhánět s větrem o závod

Na druhé straně není vůbec od věci připomenout, jaké druhy antiradarů lze (nejen) na českém trhu zakoupit, čím se od sebe liší a především: jak na legálnost používání těchto užitečných elektronických pomocníků pohlížejí české úřady.

Pevné a přenosné antiradary

Pokud také patříte mezi ty řidiče či řidičky, kteří se občas nechají strhnout k rychlé jízdě, měli byste vědět, že před placením pokut vás mohou antiradary částečně uchránit. Jde jen o to se neunáhlit a zakoupit ten správný. V zásadě jsou k dostání dva základní typy těchto elektronických pomocníků – antiradary pevné a přenosné.

Pevně montované antiradary jsou sice poněkud dražší a náročnější na instalaci, na druhou stranu se vyznačují vyšší citlivostí, což je výhodné zejména při rychlé jízdě po dálnici v místech, která znesnadňují zachycení odrazů paprsku policejního radaru. Rovněž jsou schopné jej detekovat na delší vzdálenost než antiradary přenosné; také podstatně minimalizují výskyt falešných poplachů i rušení funkčnosti mobilními telefony během hovorů při jízdě. Pevná antiradarová sada zahrnuje externí radarovou anténu, jež se montuje do přední masky popř. do nárazníku auta a indikační a řídící jednotku, které jsou umístěné v interiéru vozu. Vylepšenou variantu představují pevné antiradary kombinované s GPS, které varují před úsekovým měřením rychlosti. Také dokážou identifikovat kamerové systémy kontrolující průjezd na červenou.

Přenosné radary – jak již vyplývá z jejich názvu – mají největší výhodu právě ve své přenositelnosti. Neboli můžete jej snadno instalovat do jiného vozu, který např. používáte častěji nebo s nímž plánujete cestu do země, v níž za překročení rychlosti hrozí poměrně mastné pokuty. Další argument, jenž hovoří ve prospěch těchto zařízení, je jejich příznivá cena. Přenosné radary se připevňují na čelní sklo vozu pomocí přísavky, přičemž napájecí kabel je zapojen do zásuvky zapalovače.

Pasivní a aktivní antiradary

Antiradary můžeme dále rozdělit na zařízení pasivní a aktivní.

Pasivní antiradar funguje na podobném principu jako radiopřijímač. Je schopen detekovat vlny vyslané policejním radarem, ať již mluvíme o radaru stacionárním nebo o tom, který je umístěn ve voze. Řidiče na přítomnost takového radaru upozorní antiradar buď vizuálně nebo zvukem.

Antiradary aktivní plní funkci v podstatě obdobnou. Dokážou zaznamenat přítomnost jednak policejního radaru, jednak laserových pistolí používaných k měření rychlosti. Navíc jsou ale aktivní antiradary schopny tyto přístroje rušit vysíláním vlastních vln. Pokračovat v měření může policejní hlídka až v okamžiku, kdy řidič vybavený tímto zařízením zpomalí na povolenou rychlost. Což je pravý důvod toho, proč jsou aktivní antiradary a tzv. rušičky radarů i laserů v současnosti zákonem zakázány. Konkrétně tuto problematiku upravuje §3 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Řidičům za použití prostředků, které znemožňují nebo ovlivňují funkci technických zařízení používaných k měření rychlosti, hrozí několikatisícové pokuty, jejich maximální výše přitom může dosáhnout 10 000 Kč. Naproti tomu pasivní antiradar si do vozu pořídit smíte. Někteří odbornici na problematiku silničního provozu však varují, že antiradar může rozptylovat řidičovu pozornost. Což ovšem v době mnoha chytrých zařízení, tabletů, mobilů, navigací, výkonných audiosystémů není nic nového pod sluncem.

Aby antiradary plnily svůj úkol tak, jak bylo původně zamýšleno, musejí být specificky upraveny na české podmínky, respektive musejí být naladěné na tutéž frekvenci, kterou používají silniční radary v konkrétní zemi. Jinak mohou fungovat na odlišných frekvencích, tudíž budou na našich nebo cizích silnicích k ničemu. Jestliže pracují tak, jak mají, jejich průměrná účinnost se pohybuje kolem 95 %, ve městech mívají až stoprocentní úspěšnost.

Cizinec není našinec

Obdobně tolerantně se k situaci okolo antiradarů staví většina států EU. Mít ve vozidle pasivní antiradar je přípustné i ve většině zemí světa. Pravdou ovšem zůstává, že ačkoli policisté mnohde nemají pro své jednání v podstatě zákonnou oporu, pakliže u cizího státního příslušníka nebo u někoho, kdo zrovna není dobře obeznámený s právní stránkou věci, objeví v autě antiradar, nemusejí být dvakrát příjemní. Poněvadž ne všude jsou antiradary tolerovány, platí, že před cestou do zahraničí je důležité si ověřit aktuálně platná legislativní opatření, která se čas od času mění. Například v Německu je zakázáno provozovat nebo s sebou vůbec mít příslušné technické zařízení, které je schopné rušit, ale také pouze oznamovat dopravně bezpečnostní opatření. V pravidlech silničního provozu je toto ustanovení zakotveno od roku 2002. Do Švýcarska nesmíte radarový detektor jako cizinec ani dovézt, natož jej držet. Pokud tak učiníte, dopustili jste se trestného činu. Přičemž zdejší ochránci zákona si právě na cizince dávají v tomto směru opravdu velký pozor. Sami si odpovězte na otázku, zda vám tedy stojí za to dráždit kobru bosou nohou anebo zda ji (tu nohu, ne kobru!) sundáte aspoň na chvíli z plynu.

Catch Me If You (S)can

Jsou antiradary pouhou pomůckou nezodpovědných řidičů, kteří si pletou běžné silnice se závodním okruhem? Zastánci této technologie nezřídka argumentují tím, že antiradar jim umožňuje koncentrovat pozornost výlučně na řízení, nikoli na neustálé sledování tachometru. Významné omezení rychlosti, dopravní značení či samotné měření rychlosti je rovněž na některých úsecích minimálně sporné a řada motoristů si kritického místa jednoduše nevšimne. Řekněte sami: má snad smysl měřit rychlost v místech, kde se lidé vyskytují stejně často jako sněhuláci v Kongu?

Pakliže má řidič ve svém voze antiradar, donutí ho zařízení zpomalit. Primární účel, o který se snaží i policie svými kontrolami, tedy učinit provoz bezpečnější, byl snížením rychlosti jednoznačně splněn. A vo tom to je!