Auto poškozené kroupami nemusí nutně každému vadit, zvláště když je prostor k jednání o ceně. Zapírání očividných faktů a bezuzdné lhaní přímo do kamery však vadí každému.
Můžete být opravdu dobrý vyjednavač, můžete se v podstatě permanentně usmívat a bavit sebe i svoje okolí vtípky a průpovídkami, často ne úplně korektními, a přesto stačí natrefit na někoho s opravdu nekalými úmysly (a ještě horším projevem), a všechna vaše předsevzetí vezmou za své. Další ze série videí Davida Kubrta celkem názorně ukazuje, že i s přátelským přístupem a zcela pochopitelnou snahou o pravdivou informaci vám může někdo vyhrožovat policií. Pojďme se na to podívat společně.
Kroupy nemusí každému zájemci vadit, ale každý by o nich měl vědět
A úvodem bych rovnou dodal: i když se jedná o „obyčejný“ Suzuki Swift. Vlastně jsem rád, že se jedná právě o Swift, a ne kupříkladu Davidovo oblíbené E63 AMG. Že se jedná o malé, relativně levné auto, které Češi kupují násobně častěji, ne o „střelu s plochou dráhou letu“ od dua Mercedesu. Že se právě na malém, levném autíčku z Japonska ukáže, jak je někdy složitá komunikace s privátními prodejci a jak se vás opravdu velmi často snaží naprosto bezuzdně podvést. Neboli okrást.
V tomto případě se celá věc točila kolem důlků a ďolíčků na střeše po kroupách. Za kroupy pochopitelně nikdo nemůže, počasí poručit neumíme. Je však minimálně slušností, pokud ne vyloženě povinností tuto skutečnost uvést do popisu auta. A možná na prvním místě. Určitě se najde mnoho takových, co jim „look golfového míčku“ na jejich střeše bude vadit, stejně jako bude myslím nemálo takových, co jim to bude srdečně jedno. Na střechu se za jízdy nedívám. Ale jedni i druzí to musí především VĚDĚT.
Majitel jako asociál v mailové komunikaci i naživo
A tady někde začal kámen úrazu. A toho, proč David v jednom okamžiku poněkud vyhrocené debaty majitele nazval „totálním asociálem“. To není příliš lichotivé pojmenování, pravda. Nicméně má reálný důvod. Jak potom David ve vysvětlujícím komentáři uvádí, majitel v mailové komunikaci na veškeré dotazy ohledně technického stavu odpovídal jenom „Cena je absolutně pevná, auto je v perfektním stavu“, „Nezlevním ani euro“ atd. Jinými slovy jediné, co komunikoval a co se snažil sdělit, je to, jak je jeho auto super a jak nemá důvod hýbat s cenou.
Ani slovo o tom, že je auto po kroupách a že je to poměrně zásadní (minimálně estetická) vada. Která se jasně a čitelně uvádí v každém seriozním inzerátu, neb, jak už bylo zmíněno, pro mnoho zájemců může představovat okamžitou „stopku“, zkrátka auto po kroupách nechci. A bylo by určitě mnoho i takových, co by už při takovéto mailové „pseudokomunikaci“ zbystřili a velmi zvažovali, jestli to celé nehodit za hlavu a nehledat jinde, není to jediný Swift na planetě.
Lhaní až do úmoru umoří každého
Dokážu ale pochopit Davida, že se sebral a na Suzuki se nakonec jel podívat. Na fotkách v inzerátu nic špatného vidět nebylo (pravděpodobně záměrně špinavá střecha a vyfoceno tak, aby stopy po kroupách nebyly patrné), tak mu zkrátka zkusíme uvěřit. Třeba je jenom „asociál“ v psaní mailů a dopisů, může to být dyslektik/dysgrafik, možností je spousta, proč to nemusí být primárně celé špatně, auto může být OK a obchod může dopadnout podobně dobře.
Jak už z videa nicméně víte, nedopadlo to dobře. David důlky na střeše objevil poměrně rychle, střechu si i sám umyl a následná vyhrocená debata se nesla v duchu neustále opakovaných tvrzení obou stran, z nichž bohužel jenom to Davidovo se zakládalo na pravdě. Auto bylo skutečně po kroupách, tečka. Jakmile majitel zjistil, že David jeho „trik se špinavou střechou“ prohlédl (o čemž se ještě hloupě ujistil v debatě, kdy se v jednom okamžiku zeptá „Jste snad kontrolor aut?“ – „Ano, jsem kontrolor aut“), tak Swifta zamknul a bylo „vymalováno“.
Zn. „Jsem podvodník a zavolám na vás policii“
A pokračoval ve verbálním osočování Davida, vrcholícím sdělením o tom, že zavolá policii. Zavolá policii? Vážně? Shrňme si to: majitel záměrně nepřiznal zásadní skutečnosti a závady týkající se předmětu jeho prodeje, a uvedl tak druhého v omyl. Ten neváhal jet 200 km, aby se na auto podíval, kvůli majitelovu podvodu zcela zbytečně. Německý trestní řád zcela jistě formulaci „uvedl někoho záměrně v omyl“ zná také, jediný, kdo by tak v této situaci měl volat policii, by byl David.
Jenže nic by to zřejmě nebylo platné. Zbytečné zdržování, vysvětlování, time is money. David se tedy (notně „vytočen“) nakonec otočil a jel zpátky. A jak v titulcích uvádí, prohlídka zákazníkovi nebyla účtována. Ztracený čas a vyhozené peníze, jinými slovy. A důkaz toho, že než se na nějaké auto „od priváta“ pojedete podívat, tak se opravdu, ale OPRAVDU ujistěte, v jakém je technickém stavu. A pokud to nebude z fotografií a popisu od majitele patrné, tak raději nejezděte vůbec. Mohli byste se totiž dočkat nemilého překvapení.
Jakou máte zkušenost s nákupem od soukromé osoby vy? Lepší, nebo horší než od prodejce/autobazaru? Dejte nám vědět do diskuse pod článkem, děkujeme!