Najít ideální káru pro současného ruského diktátora není vůbec jednoduché. Jen to nejlepší je dost dobré, jen šestnáct válců uspěje. V tom případě bychom tu ale něco měli.
A opět je tady jeden z raritních ruských vehiklů. Tentokrát se ale v duchu nejlepších ruských tradic nebudeme držet nijak při zemi. Chceme totiž najít to nejlepší auto pro soudruha Putina. Osobní auto? Nenechte se vysmát. V téhle zemi nebude vůdce jezdit něčím tak neskutečně podřadným, jako je osobní auto. Když s ním navíc jezdí běžný plebs. Všechny ty nepovedené kopie Phantomu, všechna ta podivná SUV Aurus jsou vhodná tak nejvýše pro ministry. Pro nejvyššího je potřeba něco opravdu nejvyššího.
V Rusku je možné všechno, i to nejhorší
A jak řekli, tak udělali. Jsme přeci v Rusku, v zemi neomezených možností, kde zítra znamená již včera. A když je potřeba opravdu zabrat, obrátíme se na ZIL. Tedy na podnik, kde jsou na všechny výjimečné stavby a konstrukce připraveni. V ZILu se všechny míry násobí dvěma (minimálně dvěma), aby to opravdu vypadalo, protože naše výrobky musí být k nepřehlédnutí. Sice jsme proslaveni tím, že to chceme udělat co nejlépe, ale dopadne to jako vždycky, ale kdo by se takovými nepřejícnými, buržoazními řečmi zabýval.
Nevím, jestli právě takto uvažovali v ruské továrně ZIL, kterou mnozí z nás znají zejména jako značku vyhlášených limuzín pro nejvyšší stranické představitele Sovětského svazu. Píšu záměrně Sovětského svazu, protože v dobách Ruska už to s těmi vyhlášenými limuzínami tak slavné nebylo. Ono S-Klasse od Mercedesu se v ruském závodě opravdu špatně konkuruje. Říkali to prý už v BMW, a tam by o tom něco mohli vědět. Krom limuzín ovšem v ZILu staví i nákladní auta, a nemíní u toho opravdu troškařit.
ZIL projede úplně všude. Pokud se tam tedy vůbec dostane
Protože jenom to největší je pro nás dost dobré, jenom nejvíc absurdní konstrukce nám zajistí přední stránky novin a palcové titulky. Co na tom, že půlka z těch titulků bude úsměvných a druhá půlka kritických. Každá publicita se počítá. Možná vedeni touto „výrobní filosofií“ totiž v ZILu vyprojektovali a ve finále kupodivu také vyrobili opravdové monstrum. Malého Frankensteina. Šestikolovou Godzillu. Postrach všeho živého v lukách a polích. Další podobná přirovnání vás jistě napadnou, když se na tento výtvor podíváte v naší galerii.
Anebo to nakonec bylo ještě jinak, a původní zadání od nejvyššího vypadalo nějak takto: „Poslyšte, molodci, viděl jsem u Macrona v Paříži zaparkovaného Veyrona. Moc se mi to líbilo. Byl v takové oranžové metalíze, odráželo se v ní pěkně slunce. Pod kapotou má 16 válců, to chci, abychom dokázali také. Dvanáct je dávno překonaných. Pak tam myslím měl turbo, interiér v kůži a samozřejmě klimatizaci. Chci, abyste postavili taky něco takového, abychom byli lepší než jsou Francouzi. Máte na to měsíc“
Srovnání s Veyronem – ZIL je (skoro) ve všem lepší
Molodci se pustili do toho. Výsledek vidíte na videu a v naší fotogalerii. ZIL E167 má 9 metrů na délku (Veyron překonán), 3 metry na výšku (Veyron překonán) a váží 7 tun – Veyron překonán několikanásobně. Šestnáctiválec jsme úplně nezvládli, ale dali jsme tam 2 osmiválce, dohromady počet souhlasí. Každý motor má 7 litrů (Veyron překonán) a výkon 180 koní (tady to úplně nevyšlo) Chtěli jsme turbo, ale nebylo na skladu a nikdo nám ho nechce prodat. Klimatizaci jsme udělali výklopnými okénky. Kůži z medvěda máme v kufru.
A samozřejmě, 6 kol, nebudeme troškařit. A ZIL E167 kupodivu i jezdil, nádrže na 900 litrů paliva by mu zajišťovaly i slušný dojezd. „By mu zajišťovaly“. Jak už to v Rusku bývá, chybička se vloudila a převodovky si neuměly poradit ani s těmi 180 koňmi z jednoho motoru. Finále? Vznikl jeden prototyp, na další vozy už nedošlo. Pat a Mat se mají ještě co učit. Nejvyšší bude tedy muset mezi svými bunkry jezdit v něčem jiném (doporučujeme kapitalistickou G-Klasse, to auto funguje). A Veyron? Ten se o svoji slávu bát nemusí. Ani u prezidenta Macrona, ani kdekoli jinde.